Tataráček z červené řepy ve dvou marinádách s pěnou z kozího sýra

O řepě už toho bylo napsáno poměrně dost. Počínaje tou s dědkem.
Ale ví někdo co s ní pak udělali?
Uvařili? Upekli? Marinovali? V celku? Nastrouhanou? Carpaccio? Tatarák? Boršč??

Podle kuchaře z prestižního pražského hotelu, který o víkendu vařil u mně v kuchyni, si zkuste udělat marinovaný tataráček s pěnou z kozího sýra. A už nikdy nebudete řepu dělat jinak!
Nejdřív si zavolejte dědka, babku, vnučku, psa, kočku, myšku,... a táhněte a táhněte...až vytáhnete...

6 pěkných velkých červených řep

a k tomu si připravte:
vinný ocet
med
olivový olej
avokádový olej
mandlový nebo vlašský olej nebo jiný ochucený kvalitní olej
třtinový cukr
100 g čerstvého kozího sýra
100 ml smetany na šlehání
sůl
čerstvou zelenou bazalku na ozdobu

Pustíme se do toho:
3 řepy dáme vařit neoloupané, asi tak na hodinu do změknutí.
Zatím další 3 řepy oloupeme, nakrájíme nejdřív na velmi tenké plátky, z těch pak krájíme velmi úzké proužky a nakonec velmi drobné kostičky (2x2mm). Nestrouhat! To není ono!
Na první marinádu krátce svaříme:
10 lžic vinného octa
2 lžíce medu
1 lžíci olivového oleje
Zalijeme tímto nálevem minikostičky v misce, zakryjeme fólií a do ledničky s tím.

Na druhou marinádu svaříme:
2 lžíce vinného octa
2 lžíce třtinového cukru
poté přidáme 3 druhy oleje po cca 5 lžících a ohřejeme.
Uvařené řepy sloupneme a nakrájíme na měsíčky, ty zalijeme teplou olejovou marinádou a taky dáme  pod fólii do chladu.

Čerstvý měkký kozí sýr a smetanu vyšleháme do pěny, lehounce dosolíme a uložíme do ledničky k marinujícím se kostičkám a měsíčkům, nejméně na hodinku.

Dáme kafe, zajdeme se psem nebo uvaříme hlavní chod, korespondující s připravovaným předkrmem :-).

Závěrečná úprava vyžaduje fantazii a umělecké sklony nebo to udělejte takhle podle Matyáše:

Dobrou chuť!

Tiramisu

     Už jsme toho za těch pár let napsala dost a neprozradila jsem recept na tiramisu, hit všech narozeninových oslav? Dneska jsem se do něj pustila, přestože narozeniny nikdo aktuálně neslaví. V pondělí ovšem čeká naši maturantku ústní zkouška z dospělosti, tak si ho dá buď předem na povzbuzení nebo potom na oslavu, nebo obojí, nebojím se, že by nenašel uplatnění.

     Tira mi su. Vyzvedni mě nahoru. To je překlad. Kdo co, koho a kam vytáhne? Úchvatná, jemná a lehká chuť rozhodně s každým vyjede až do posledního patra potěšení a radosti!

     A je to tak jednoduché! Troubu ani sporák nezapínat, vše je bez vaření, jen mícháme a šleháme, vrstvíme a sypeme!

Nakoupíme:

400 g = 1 bal dlouhých piškotů Savoiardi

200 g čerstvého italského sýra Mascarpone (nebo do tuha vyšlehaná 33% smetana, to jediné připustím jako náhražku, dáte-li pomazánkové máslo nebo lučinu, tak už tomu ale neřikejte tiramisu pls!)

3 vejce - rozdělit na bílky a žloutky

150 g moučkového cukru

1 hrnek silného espressa

1 panák amaretta (mandlový likér), přinejhorším rum (na dětskou párty radši úplně vynechat)

kakaový prášek (ne Granko, ale čisté hořké kakao)

     

Připravíme:

- formu na dort nebo jednotlivé misky dle záměru na servírování

- do misky (větší než piškot) dáme kafe s panákem

- z bílků vytuníme tuhý sníh

- žloutky ušleháme s cukrem do bělavé pěny

- pokud nemáme originál Mascarpone, našleháme smetanu

- kakaový prášek se sype nejlépe přes jemné čajové sítko

A jdem do toho:

- sníh, žloutkocukrovou pěnu a sýr lehce a nadlehčeně smícháme v jeden krém

- piškoty krátce namáčíme jeden po druhém v kafi a ve formě vyskládáme první vrstvu

- stěrkou rozetřeme na piškoty vrstvu krému

- posypeme kakaem

- piškoty

- krém

- kakao

- pokud ještě máme, tak znovu opakujem: piškoty, krém, kakao

- vyfotíme, fotky dáme na chlubítko, tiramisu do ledničky a pokud to morálně vydržíme a uhájíme, tak jíme až druhý den!

- už jsem dělala mockrát, takže statisticky můžu doložit, že vlivem dosud neurčených a neodhalených okolností je výsledné tiramisu někdy tuhé tak, že se dá krájet i vyklopit, jindy se rozpadá a je rovnou na lžičku, jedno z mých prvních skončilo ve fázi přenosu z lednice rovnou na podlaze :-)...., ale sežere se vždycky tak rychle, že ani nestačím říct: tira mi su, amore mio!

Dobrou chuť!

Rillettes

     Nebudu dělat chytrou, tohle svůdné francouzské slůvko jsem slyšela tuhle sobotu poprvé v rámci svatomartinského husího menu. Mysleli jsme, že to bude něco jako paštika. Není.

     Ale rillettes možná znáte, ani o tom nevíte: předlistopadoví studenti si pamatujou čtvrteční fronty v menze na dvojáky za 5,20 Kčs, že jo? Šťastlivci v první linii dostali šišku suchého salámu, ostatní si mohli vybrat mezi lančmítem nebo vepřovkou ve vlastní šťávě, opozdilci se museli spokojit s krevní tučnicí ( ...ačkoli gurmáni dokázali i z ní vytvořit lahodné pochoutky, tenkrát jsem mezi ně ovšem ještě 

nepatřila ... ).

     A vepřovka byla dobrá volba. Když nebyl čas, chuť a možnosti na tepelnou úpravu, stačilo nakrájet cibuli, smíchat s konzervou a mazat na chleba ... a v té chvíli jste byli konzumenty rillettes, ani jste o tom nevěděli! 

Ano! Rillettes je masová pomazánka, ve francouzské kuchyni nejčastěji z kachního nebo husího masa, které se dlouze a pomalu vaří v sádle, jen se solí nebo s cibulkou, bylinkami a vínem.

No a protože Martin je za dveřmi, husy ve špajzu, bylinky na okně a víno v lednici, jdem experimentovat!:

Vezmeme:

husu

sádlo, nejlíp slité z minulé husy

3-4 šalotky

tymián a petrželová nať

sůl, pepř

sklenka - dvě bílého vína

Uděláme:

     Husu osolíme, uložíme do hlubokého pekáče, zalijeme rozpuštěným sádlem a pečeme 3-4 hodiny na 110 st., aby se husa pomalu v sádle spíš vařila než zprudka pekla. Můžeme i podlévat vodou, pokud nemáme dost sádla, ona během pečení nějaké to sádýlko pustí.

     Poté co je nazlátle upečená, vyndáme z pekáče, naporcujeme stehýnka, prsa, prostě to pěkné maso a servírujeme třeba se zelím a knedlíky a se svatomartinským vínem, to si jistě už nějak poradíte.

     Zbylý skelet, křídla a to co z husy ještě po hostině zbude, obereme a z těchto kousků masa vyrobíme skvělý rillettes. V tomto místě mi to trochu hapruje, protože ideální je podávat rillettes před husou jako předkrm, takže v profi gastronomii je postup jiný. U nás taky, chci-li dělat pomazánku a ještě ždibek paštiky, abych využila i vnitřnosti, musím dát do trouby husy dvě, z jedné by nic na pomazánku nezbylo!

     Takže na sádle ( dejte dost, ale určitě ne všechno; slijte si do sklenic na příští husu ) osmažíme nadrobno nakrájenou šalotku, přidáme obrané maso, ani nemusí být úplně na kousíčky, osolíme, opepříme, tymiánem ovoníme, zalijeme vínem, připadně ještě trochu sádla přidáme, aby to tak pěkně plavalo a ještě chvilku dusíme, až se vyvaří víno a maso se rozpadne na nitky. 

     Nasekanou zelenou petržel přidáme až nakonec, ona by vařením ztratila barvu i chuť, takhle nám tu nádheru voňavou pěkně rozjasní.

     Naplníme do misek nebo skleniček, ještě trochu sádlem zalijem a uklidíme do chladu.

Servírujeme na Martina před husou s čerstvým chlebem nebo jindy s čímkoli jiným.

     Takhle krásně to vypadá, ještě líp chutná a kdo nevěří, ať zkusí udělat nebo přijde k nám ochutnat, ale rychle, dlouho to nevydrží!

Pasta al pomodoro

Tak na tuhle italskou lidovku nepotřebujete mít v zásobě žádné drahé, nedostupné nebo neobvyklé suroviny.

Stačí jen:

2 plechovky loupaných rajčat

1 šalotka

1 stroužek česneku

olivový olej

bazalka nejlíp čerstvá

sůl

500 g těstovin jakéhokoli tvaru 

A 10 minut na přípravu:

Dáme vařit vodu na těstoviny do největšího hrnce a zatím začneme dělat omáčku:

Šalotku a česnek oloupeme a nakrájíme na superjemno a hodíme na pánev s rozpáleným olivovým olejem, velmi krátce zpěníme a přidáme rajčata pokrájená na čtvrtky i se šťávou z plechovky, nakrájenou bazalku, osolíme a zlehýnka podusíme pod pokličkou.

Do vařící osolené vody hodíme těstoviny (= nudle = pasta) a vaříme potřebný čas ( italové al dente, ostatní tak akorát ).

Nastrouháme si parmazán a dáme na stůl talíře, protože to máme hotové.

Francouzská cibulačka

     Pojďte si zas něco dobrého, rychlého a jednoduchého uvařit!

To mě fascinuje vždycky, když se jdu nadýchat inspirace, energie a lehkosti do Prakulu, jak to vaření vypadá najednou snadno a rychle, a to i u takových receptů, u nichž už samotný název navozuje pocit, že "to nepude".

Pravá francouzská gratinovaná cibulačka! 

Úlek už od pohledu a jdu radši udělat pravou českou bramboračku! Ta je ovšem na přípravu daleko složitější, takže se pustíme do té jednoduché francouzské polévky:

Nakoupím:

1 kg bílé cibule

200 g másla

svazek čerstvého tymiánu, rozmarýnu a bobkového listu

100 ml dobrého koňaku (francouzského)

500 ml suchého bílého vína (francouzského)

1 litr kuřecího vývaru

1 bageta (francouzská - být nemusí)

100 g sýru Gruyére nebo Conté

S chutí do toho, půl je hotovo:

Cibuli nakrájíme na plátky. 

( Nejspolehlivější rada jak nebrečet u krájení cibule: nechat ji nakrájet někoho jiného. )

V hrnci rozehřejeme máslo, přidáme cibuli a bylinky, svázané potravinářským špagátkem a restujeme do zlatohněda.

( Trocha francouzštiny: bouquet garni...svazek čerstvých bylinek, přidá se do vaření nebo pečení, pak se odstraní, v jídle zbyde "toliko" chuť a vůně bylin. )

Přidáme koňak a necháme ho vyvařit, přilijeme víno a rovněž necháme vyvařit, nakonec zalijeme vývarem a necháme mírně 30 minut odkryté probublávat a vypařovat vodu.

Zatím si bagetu nakrájíme na plátky a opečeme v troubě dozlatova, dokřupava.

Polévku, která by měla být hustá, vlijeme do polévkových misek, položíme na ni opečené plátky bagetky, posypeme strouhaným sýrem a naskládané na plech je v rozehřáté troubě na 180 st. zapečeme 5 minut.
To pude!

Dobrou chuť!

Guláš

     Volala mi kamarádka jak na guláš, na blogu ho nemám a přitom jsem ho už tolikrát vařila, dokonce i pro partu kamarádů velkoobjemově! Tak tady ho máš Lucko!

     Nečekej ovšem klasiku: "vezmi kilo kližky a kilo cibule...."

     Všechno má svůj příběh, tak před vařením si přečti ten můj:

     Od malinka mám ne úplně pozitivní vztah k masu. Začalo to již v mateřské školce, kde v jídelně platilo heslo Dojídat! Ale zkuste dojídat, když máte plnou pusu nerozžvýkatelné flaksy! Řešila jsem to únikem na záchod, kde jsem se nepozřitelné hmoty, schované v puse, zbavila. Bohužel toto pravidlo platilo i doma, ale tam se šlo dost blbě vymlouvat, žvanec nešel většinou ani spláchnout. 

     Stala se ze mně vegetariánka. To naštěstí netrvalo dlouho, poznala jsem muže masového. To je ten typ, pro kterého jídlo bez masa není jídlo, jen jakýsi předkrm nebo doplněk stravy. K první večeři, na kterou jsem ho pozvala, jsem uvařila italské těstoviny s hráškem. Ze zdvořilosti neodmítl, ale nadšení vypadá jinak. Později vyšlo najevo, že nesnáší hrášek. Ale nevadí, vydržel to se mnou dvacet let.

     Já jsem totiž tehdy překonala ten školkový negativní zážitek, zavolala jsem mámě, jak na guláš a vyrazila na nákup: kilo kližky a kilo cibule. Donesla jsem to domů, ale fóbie se vrátila, maso bylo prorostlé takovým tím "želé", něčím, co jsem nedokázala ani zpracovat natož jíst! Vrátila jsem se do masny pro kus libového zadního, odolala jsem údivu prodavačky ( na guláš jedině kližku! ) s poučením, že příště už jí nebudu vyprávět, na co to maso mám.

     Zkrátím to: vymyslela jsem guláš, který chutná všem, jím ho já i moje holky. Na tu klasiku ať si pánové zajdou do čtyřky, se šesti a pivko navrch.

Libový dietní gulášek

1 kg hovězího zadního bez "želé"

3 cibule

sádlo

sůl, pepř

lžíce mleté sladké červené papriky nebo gulášového koření

vývar

pár krajíců chleba

     Maso nakrájej na kostky, cibuli taky, nemusí být nutně najemno, rozvaří se.

     Na rozpáleném sádle osmahni cibuli téměř do hněda, přihoď maso, trochu s ním míchej a až se zatáhne (zešedne), sol, pepři, paprikuj, zalej vývarem nebo vodou, aby bylo maso pod hladinou, zapokličkuj, nastav budík na dvě hodiny a jdi si číst. Mezi jednotlivými kapitolami ale doporučuju kontrolovat úbytek tekutiny a dolévat, aby maso nevyčuhovalo. 

     Až maso změkne tak, že se dá rozdělit vařečkou, je hotovo. A měkkost je opravdu důležitý faktor, důležitější než ochucení. Jakmile máš maso tvrdé, nepomůže ani bůh ani Pohlreich. 

Z časových důvodů lze použít Papinův hrnec, já ho ale nemám ráda, jednak se trochu bojím toho tlaku a taky mi vadí, že během vaření si nemůžu míchnout a mít maso pod kontrolou a neodhadnu dobu vaření.

     Nakonec můžeš ale nemusíš zahustit, lepší než mouka je nadrobit chleba bez kůrky, chvíli povaříš a je to.

     Hodí se knedlík, nok, těstovina nebo kus chleba. My to nejradši jen tak, chleba už je v tom. 

     

Dobrou chuť!!

     

...Více než tisíc slov...

   Jestli ještě nemáte vykrojené ani jedno linecké, vyválený ani jeden vanilkový rohlíček a ukoulenou ani jednu rumovou kuličku, tady je tip, jak na poslední chvíli zaválet, překvapit milého či celou rodinu a na vánoční stůl položit kousek vánoc:

Nákupní seznam:

2 pytlíky mletého kokosu po 200 g

1 pytlík celých loupaných mandlí nebo lískových ořechů

1 pikslu Salka

Co s tím:

     1. Jeden pytlík kokosu smícháte v misce se Salkem a necháte chvíli v ledničce, ideálně do druhého dne, mezitím stihnete ješte dokoupit dárky a udělat všechny ty nezbytné blbosti, bez kterých by zřejmě vánoce vůbec nepřišly nebo radši běžte ven nebo v momentálně nezimním nečase si zalezte s knihou do postele.

     2. Připravte si misku s mletým kokosem z druhého pytlíku a mandle nebo lískové ořechy. 

Neseženete-li mandle oloupané, fígl na sloupnutí šlupky spočívá v tom, že mandle přelijete vařící vodou, chvilku počkáte a pak jde slupka dolů krásně promnutím v prstech.

     3. Do mimořádně lepivé husté kaše z ledničky zabalte mandli nebo oříšek a dokonalou kuličku dotvořte vyválením v kokosu.

     4. Položte do papírového košíčku.

Výsledkem je dokonalé rafaelo, které nerozpoznáte od toho pravého. 

Jako bonus navíc může být, že budete trendy: tento recept určitě uspokojí nejednoho gurmánského experimentátora, neboť se bezpochyby vejde do kategorie "levně a rychle". Což ale není cílem Vánoc ani mým.

Kupované vs. domácí. Najdi 5 rozdílů.

A dobrou chuť samozřejmě!