Knedlík houskový kynutý

    Kynutý houskový knedlík byl pro mně dost dlouho nedostižnou metou, zkoušela jsem několik zaručených receptů, výsledkem byl vždycky spolehlivě zdrclý tvrdý šiškoň, nebo naopak rozblemclý útvar neurčitého tvaru.

    Až jsem poznala Davida, který mne nejdřív přesvědčil, že ani svíčková není mýtus a k ní nelze podávat než klasický český nadýchaný houskový knedlík a přímo u mne v kuchyni mi předvedl, že to opravdu není umění souzené jen Magdalenám Dobromilám. Podle jeho receptu se mi od té doby už vždycky podařil. Dodržuji přesný postup a knedlík je pokaždé obdivuhodný, až málem zastiňuje hlavní pokrm, ať už je to tedy ta svíčková nebo husa či kachna se zelím.

     

0,5 kg polohrubé mouky

1/2 instantního droždí

1 celé vejce

1 žloutek

2 dl perlivé minerálky lehce ohřáté v mikrovlnce " na vlažno"

špetka soli

2 housky na kostičky

     Jestliže máte doma zaručené knedlíkožrouty nebo třeba dva teenagery ve vývinu, pak určitě vynásobte dvěma. Já už taky dělám rovnou z kila mouky a když náááhodou zbyde, dám na mrazák a v době tvůrčí krize jako když najde...

     Ingredience kromě housek nasypu do mísy, minerálku až nakonec a uhnětu v hladké těsto, které se nelepí na mísu ani na vařečku. Ručně to jde, ale chce to čas a taky trochu svalů. My velké holky už na to máme hnětacího robota a zatímco ten pracuje, uvařím si kávu a nakrájím houstičky na malé kostičky.

     Bochánek uhněteného těsta popráším moukou, přikryju čistou utěrkou a nechám v klidu a teple (na radiátoru třeba) kynouti aspoň hodinu. 

     Vykynuté těsto ještě chvíli zpracovávám, zahnětu do něj kostičky houstičky, rozdělím na půl a vytvaruji dvě úhledné šišky, které nechám klidně ještě půl hodiny ležet, hezky nakynou, zatímco si dám druhou kávičku nebo pracuju na příloze či masu. 

     Dám vařit vodu do co největšího hrnce.

     Knedlíky hodím do vařící osolené vody a 12 minut vařím pokud možno pod pokličkou. Ono se to vzpírá, voda z přikrytého hrnce utíká, tak na chvilku odklopím, upustím tlak, zas přikryju .... Po těch dvanácti minutách knedlíky otočím a ještě dalších 8 minut trápím přikryté.

     Poté šišky vyndám na prkýnko a s vidličkou v každé ruce usilovně a rychle oba knedle co nejrychleji intenzivně z obou stran propíchávám. Toto je důležitá fáze, pokud se neupustí plyn nahromaděný uvnitř knedlíku, dojde ke zdrcnutí, znehodnocení, zklamání a následné frustraci kuchařky i strávníků.

     Při dodržení tohoto celkem jednoduchého postupu je výsledkem nadýchaný, na povrchu možná trochu oslizlý, ale uvnitř jemný provzdušněný načechraný typický český zázrak.

     Naporcovat ještě teplý čerstvý knedlík na pravidelné centimetrové plátky lze pouze pomocí niti, kterou podvléknete pod šišku a nahoře ji překřížíte nebo zauzlíte, nit projede a ostře oddělí plátek, aniž by jej stlačila.

   

Co můžeš udělat dnes ...

     Už je to dobu, co se svět zaměstnaných žen zaklíná slovem prokrastinace. Zajímavé, že muži asi tento problém nemají. ( Já myslím, že mají, ale nemluví o tom, je to vlastnost, spadající do kategorie slabostí a ty oni nikdy nepřiznávají. )

     Já jsem zpočátku ani neznala přesný význam toho slova, byla jsem dost líná otevřít si slovník a najít překlad. Navíc jsem se domnívala, že se jedná o problém zaměstnaných, plně vytížených manažerek a tudíž se to mne - matky a ženy v domácnosti na plný úvazek- netýká a nemusím se tímto fenoménem vůbec zabývat. Až když jsem zjistila oč jde, zaradovala jsem se, že jsem jako ostatní, mám to taky!

     Nehrnu sice před sebou uzávěrku nebo plán na příští čtvrtletí, ale neuklizená horní polička kuchyňské linky nebo hora nevyžehleného prádla má taky svůj účinek na svědomí a za následek pak řadu dobrých předsevzetí. A ty jsem s počátkem nového roku samozřejmě řešila. Kdo ne? 

     Sesumírovala jsem si, co všechno už delší dobu odkládám a překvapivě se nic neděje, nikdo si toho ani nevšiml, tak mne napadlo, že se houby stane, když to neudělám. Víte, co jsem například udělala s hromadou děravých ponožek a drobného prádla, které se mi nahromadilo na zašívání? Skoro půl roku nikomu nechybělo, když leželo na šicím stroji, takže jsem to všechno vyhodila do popelnice! 

     A tohle se chystám udělat se všemi odkládanými povinnostmi. Smetu je se stolu! Ten mi zůstane čistý a můžou se na něm začít hromadit nové úkoly. Pokud zůstanou nevyřešeny bez povšimnutí do příštího Nového roku, nejsou asi tak závažné a nestojí tedy za to dále se jimi zabývat. 

     Takže si můžu bezstarostně uložit nová předsevzetí a jsem si jista, že je každopádně do dalšího roku nějak zvládnu...

Glazovaná cibule

3 lžíce másla
3 cibule
3 lžíce hnědého cukru
3 sklenky červeného vína
1 lžíce povidel
sůl, pepř
     Na pánvi rozehřejeme máslo, necháme na něm zesklovatět cibuli, nakrájenou na kroužky a zasypeme cukrem. Až se cukr rozpustí a zkaramelizuje a omáčka má jakoby medovou konzistenci, zalijeme vínem a necháme při nižší teplotě redukovat asi půl hodiny, dokud se nevypaří voda a omáčka opět nezhoustne. 

     Pak vmícháme povidla a chvilku provaříme, osolíme, opepříme a vylepšíme touto omáčkou nějaké nudné, například krůtí maso nebo třeba masové kuličky s bramborovou kaší.

     Zjednodušující verze podle Jany K. ( také vhodná pro ty, kteří tráví cibuli se společensky nepřijatelnými následky nebo ji prostě neradi ): necháme zredukovat červené víno a přidáme povidla. That's all!

Masové kuličky

600 g mletého masa

1 jarní cibulka i s natí

1 vejce

1 stroužek česneku

hrst strouhanky

sůl, pepř, provensálské koření

     Vše důkladně promícháme, nejlépe rukou, stejně budeme pak rukama koulet kuličky, které ještě můžeme, ale nemusíme, obalit ve strouhance. Kuličky smažíme v rozpáleném oleji, po minutě s pánví zatřesem, aby se otočily, za další minutu už vyndáme, ale radši zkusmo jednu rozřízneme, jestli je uvnitř propečená. Větší míčky budou chtít víc času.

Bramborová kaše 

1,5 kg brambor

100 g másla

3 dl mléka

sůl

     Brambory oloupeme, nakrájíme na čtvrtky a zalijeme vařící vodou, osolíme a 25 minut vaříme.

Slijeme vodu a přidáme máslo a postupně vlijeme horké mléko. Aby byla kaše lehounká a nadýchaná, šlehám ji ručním elektrickým šlehačem s metlami jako na šlehačku nebo sníh tak dlouho, až je hladká bez kousků. Nutno dodat, že některý typ brambor se nevzdá a kousky zůstávají, s tím se nelze než smířit a tyto bandory příště nešlehat, pokud si ovšem vzpomenete, které to byly.

Dobrou chuť!