Guláš

     Volala mi kamarádka jak na guláš, na blogu ho nemám a přitom jsem ho už tolikrát vařila, dokonce i pro partu kamarádů velkoobjemově! Tak tady ho máš Lucko!

     Nečekej ovšem klasiku: "vezmi kilo kližky a kilo cibule...."

     Všechno má svůj příběh, tak před vařením si přečti ten můj:

     Od malinka mám ne úplně pozitivní vztah k masu. Začalo to již v mateřské školce, kde v jídelně platilo heslo Dojídat! Ale zkuste dojídat, když máte plnou pusu nerozžvýkatelné flaksy! Řešila jsem to únikem na záchod, kde jsem se nepozřitelné hmoty, schované v puse, zbavila. Bohužel toto pravidlo platilo i doma, ale tam se šlo dost blbě vymlouvat, žvanec nešel většinou ani spláchnout. 

     Stala se ze mně vegetariánka. To naštěstí netrvalo dlouho, poznala jsem muže masového. To je ten typ, pro kterého jídlo bez masa není jídlo, jen jakýsi předkrm nebo doplněk stravy. K první večeři, na kterou jsem ho pozvala, jsem uvařila italské těstoviny s hráškem. Ze zdvořilosti neodmítl, ale nadšení vypadá jinak. Později vyšlo najevo, že nesnáší hrášek. Ale nevadí, vydržel to se mnou dvacet let.

     Já jsem totiž tehdy překonala ten školkový negativní zážitek, zavolala jsem mámě, jak na guláš a vyrazila na nákup: kilo kližky a kilo cibule. Donesla jsem to domů, ale fóbie se vrátila, maso bylo prorostlé takovým tím "želé", něčím, co jsem nedokázala ani zpracovat natož jíst! Vrátila jsem se do masny pro kus libového zadního, odolala jsem údivu prodavačky ( na guláš jedině kližku! ) s poučením, že příště už jí nebudu vyprávět, na co to maso mám.

     Zkrátím to: vymyslela jsem guláš, který chutná všem, jím ho já i moje holky. Na tu klasiku ať si pánové zajdou do čtyřky, se šesti a pivko navrch.

Libový dietní gulášek

1 kg hovězího zadního bez "želé"

3 cibule

sádlo

sůl, pepř

lžíce mleté sladké červené papriky nebo gulášového koření

vývar

pár krajíců chleba

     Maso nakrájej na kostky, cibuli taky, nemusí být nutně najemno, rozvaří se.

     Na rozpáleném sádle osmahni cibuli téměř do hněda, přihoď maso, trochu s ním míchej a až se zatáhne (zešedne), sol, pepři, paprikuj, zalej vývarem nebo vodou, aby bylo maso pod hladinou, zapokličkuj, nastav budík na dvě hodiny a jdi si číst. Mezi jednotlivými kapitolami ale doporučuju kontrolovat úbytek tekutiny a dolévat, aby maso nevyčuhovalo. 

     Až maso změkne tak, že se dá rozdělit vařečkou, je hotovo. A měkkost je opravdu důležitý faktor, důležitější než ochucení. Jakmile máš maso tvrdé, nepomůže ani bůh ani Pohlreich. 

Z časových důvodů lze použít Papinův hrnec, já ho ale nemám ráda, jednak se trochu bojím toho tlaku a taky mi vadí, že během vaření si nemůžu míchnout a mít maso pod kontrolou a neodhadnu dobu vaření.

     Nakonec můžeš ale nemusíš zahustit, lepší než mouka je nadrobit chleba bez kůrky, chvíli povaříš a je to.

     Hodí se knedlík, nok, těstovina nebo kus chleba. My to nejradši jen tak, chleba už je v tom. 

     

Dobrou chuť!!