úterý 28. října 2014

Paella

     Tak pro začátek jazykozpytný koutek: ve španělštině se zdvojené "el" čte jako "j" nebo "dž", takže čti "paeja" nebo "paedža".
V restauraci zaměřené na hispánskou kuchyni s touhle výslovností zabodujete. Tedy pokud je číšník patřičně vzdělaný. 

     Že je tedy paella typické španělské jídlo, to je jasné každému. Že Španělsko je veliká země a kolik lidí tolik chutí, to je vysvětlení pro fakt, že receptů na "pravou" španělskou paellu je nepřeberně, na pobřeží s mořskými plody, jinde s masem kuřecím, vepřovým, králičím. V chudých časech bez masa a je tu vegetariana. Šafrán je ve všech, proto je ta rýže žlutá. Když se "děvenka moje starostlivá" s tím šafránem dlouho nevrací, je dobrá i kurkuma, nikdy však ne kari!

Nákupní seznam:
maso: kuřecí stehýnka, vepřové nebo králičí kousky
mořské plody
2 šalotky
2 cibule bílé nebo červené
6 stroužků česneku
3 papriky různých barev
1 lilek
4 rajčata ( nebo plechovka sloupnutých v rajčatovém sugu)
rýže kulatá jako na italské risotto
vývar
víno bílé suché dobré
olivový olej
máslo
sůl, pepř
šafrááán, kurkuma, rozmarýn, tymián, petržel nekudrnatá

     Přípravu jsem rozdělila na tři etapy, i kvůli tomu, že někdo nejí maso, jiný zas mořské plody a co když ta zeleninová žlutá rýže taky nesedne každému? Jistě je poznat, že experimentuju a paellu vařím pro rodinu i přátele s menšími dětmi poprvé.
Zavděčím se snad všem: pro děti jedničku, pro vegetariány dvojku, pro fajnšmekry trojku podávanou společně s 1. a 2.:

1. Kuřecí stehýnka osolím, malinko opepřím a na olivovém oleji a másle osmahnu ze všech stran, podleju vývarem a v troubě na 20 minut dopeču do zlatova a křupava.

2. Na olivoil hodím cibuli nakrájenou na půlkolečka, 3 stroužky česneku na mrňavé kousky, papriky na tenké proužky, lilek na kousky, velikostí korespondující s cibulí a paprikou, zasypu lžičkou šafránu, kurkumy a nasekaných bylinek (kromě petrželky, tu si nechám na mořské plody) . Chvilku smažím a míchám, poté přidám hrnek rýže a opět chvíli míchám a smažím, zaleju hrnkem vývaru, hrnkem vína, přiklopím a klidně 15 minut nechám bez povšimnutí na poloviční výkon bublat. Zatím se pustím do trojky:

3. Na olivovém oleji ( možná si zvykněte, že snad kromě palačinek dělám na oliváči všechno ) zpěním nakrájenou šalotku, zbylé 3 stroužky česneku a petrželku a přihodím mořské plody (zmrazené neb nejsme na španělském pobřeží vprostřed rybářské sezóny). Míchám, smažím a pak zaleju bílým, no, sice moravským vínkem, ale věřím, že si ve výsledku pro nás netypické kousky chobotnic, krabů, krevet a mušlí budou s tím rýňákem ze Znovína rozumět a že nás příjemně překvapí. Na deset minut se zabavím něčím jiným, třeba zrovna tím ryzlinkem, víno se zatím vyvaří, odborník by řek': "zredukuje" a můžem servírovat, ideálně všechno pospolu, ovšem proti gustu žádný dišputát, důležité je, že si to své našel každý. 

     Ještě servírovací dovětek: ta "pravá" paella se připravuje v obrovské litinové pánvi na otevřeném ohni, všechny suroviny dohromady pro všechny, kteří jsou kolem. Ve španělských restauracích se na horké pánvi i servíruje, ale pánev pro každého nemám a abychom se všichni tlačili kolem té jedné? Podávám každému porci na talíři a představuji si, jak moc se asi přiblíží té správné poloze španělská hospodyňka při pokusu o naše vepřoknedlozelo.


Dobrou chuť! 

úterý 21. října 2014

Zemlbába

      Lehce oschlá bageta z předvčerejšího grilování ( výborné maso nepotřebovalo zajídat chlebem), padané letní jablka, co mi jich pytel vnutila sousedka, ona to nemůže kvůli cukrovce a děti za ní nejezdí, tak co s tím, že jo, vy si určitě poradíte a děcka budou ráda..., nó,štrůdl už byl tenhle týden dvakrát...pak jdu náhodou kolem zrcadla, kouká na mě nějaká bába...  a nápad na ňaminu naskočil sám:

1 velká bageta
6 jablek
2 tvarohy
3 vejce
100 g másla
1 deci mléka
2 cukr vanilkový
citronová kůra
skořicový cukr

     Bagetu jsem si nakrájela na tenké (5mm) plátky, rozložila je na sucho na plech a nechala chvilku péct, aby křupaly, ale úplně neztvrdly.
     Jablka jsem oloupala a nastrouhala nahrubo, smíchala s vanilkovým cukrem, případně se skořicí, ale protože někdo skořici nemusí, nedala jsem a pro ty, kdo chtějí, lze posypat skořicovým cukrem až finální produkt.
     Tvarohy jsem smíchala se žloutky, vanilkovým cukrem a citronovou kůrou.
     Bílek jsem našlehala do pěny se lžící cukru.
A teď vrstvím:
     Rozpuštěné máslo na dno (=vymazaná forma)
     Křupavé bagetky
     Rozpuštěné máslo (=lehce zkropit)
     Tvarohový krém
     Nastrouhaná jabka
     Křupavé bagetky
     Rozpuštěné máslo + mléko (= kropit a rovnoměrně polít)
Zapéct 20 minut , 150 st.horkovzduch
     Nanést závěj sněhu po celém povrchu a ještě 10 minut, možná 15 do zezlátnutí zapéct.

     Ještě jedna vychytávka na vanilkový cukr: cukr písek nebo krystal zavřu do skleněné dózy spolu s celým vanilkovým luskem, cukr průběžně se spotřebou dosypávám a vanilku zpravidla před vánoci vyměním za čerstvou. Mám tak neustále připraveno a navíc je to určitě levnější a poctivější než ty několikagramové pytlíčky ovoněné syntetickým etylvanilinem.

Dobrou chuť!

středa 1. října 2014

Švestková povidla

     V Rakousku a východním Německu mají "das Zwetschen", velmi podobně znějící jako naše švestka. V Bavorsku už  je to "das Pflaumen"
     Stejně jako v češtině také zní v östlicher Deutsche "der Powidl" na rozdíl od západních "das Pflaumenmus". 
     Wikipedie o povidlech uvádí toto:
"Slovo povidla nebo povidlí je v češtině doloženo od 14. století (Klaretův slovník) a vyskytuje se i v polštině (powidła) a v ukrajinštině (povydlo). Ze slovanských jazyků je převzala rakouská němčina (Powidl). Podle Machkova etymologického slovníku patrně souvisí se staroindickým pavitra, čistý, a původně znamenalo vyčištěnou případně cezenou šťávu. Rejzek však slovo odvozuje od slovesa vít, povidla jsou tedy něco, co vzniklo vitím, mícháním vařené ovocné šťávy."
     Tolik jazykově vzdělávací koutek :-), a nyní ze života:

     Léta mně od přípravy oblíbených povidel odrazovalo dlouhé míchání, nekonečné postávání u sporáku, připálené švestky a zničené hrnce...
     Letošní úroda myšlenku na domácí povidla posílila a tak jsem vyhledala klasické recepty a postup pečení povidel v troubě bez míchání a spálených hrnců mně zaujal a po včerejším startovacím pokusu ihned nadchnul! 

3 kg vypeckovaných švestek
1 hrnek krystal cukru
pro vůni badyán, hřebíček, skořice ( při prvním pokusu jsem nepoužila a je to taky dobré )
rum nebo slivovice

     A takhle je to jednoduché:

     Švestky jsem zasypala cukrem a nechala do druhého dne v lednici. Hlavně tedy z časových důvodů, už se mi večer do toho nechtělo, ale pustily pěkně šťávičku a to ve výsledku bylo určitě plus.
     Nasypala jsem je do hlubšího plechu a vsunula na hodinu do vyhřáté trouby na 200, pak jsem snížila na 100 a další 2 hodiny bez povšimnutí nechala bublat ( v některých receptech psali, že i 10 hodin, přes noc a podobně, ale já jsem po dvou hodinách zhodnotila, že už to je dobré, tak proč plýtvat energií ).
     Takto rozpečené a ve vlastní šťávě rozvařené švestičky jsem přímo na plechu rozmixila mým oblíbeným tyčovým mixérem, nandala do skleniček ( nelze říct nalila - neteklo to, děti by řekly mrtě hustý! ), zalila buď slivovicí pro chlapáky nebo voňavým 80% rumem STROH do buchet a koláčů.
     Skleničky otočím dnem vzhůru a po vychladnutí uložím do špajzu, kde stejně dlouho nevydrží.

     Povidla mažem na chleba, na palačinky, do buchet nebo - a to je úkol na příště - do povidlových taštiček!