Poměrně nedávno mi došlo, že celý svůj produktivní život čekám, že se něco převratného stane zítra, že dnešek nějak ošolíchám a pak to přijde, pak budu šťastná a spokojená. Takže jsem čekala a těšila se až odmaturuju, až dokončím vysokou, až najdu pana dokonalého, až budu mít děti, až přestanu kojit, až budou děti chodit, mluvit, chodit do školky, do školy, až se přestěhujeme, až v létě, až na vánoce, až … umřu? Pomalu stříhám metr do pade a nic, nic úžasného se dneska nestalo, na co bych včera vsadila, že už to konečně přijde. A padesátka není půlka, ledaže máte dosud aktivní zdravou stoletou babičku a prokazatelně její genový fond. Takže těch zítřků už nebude tolik jako včerejšků. Ale to je vlastně podstata mého štěstí a spokojenosti, to těšení se, očekávání a přípravy na to, co přijde. Protože až to přijde, až budu mít všechno hotové a splněné, tak ...umřu.
Teď se všichni těšíme na vánoce, že jo?
Upečem ty perníčky podle receptu Zdeničky. Je to takové první znamení, že už je to zas tady ( výzdobu nákupních center a reklamy v televizi už od října se snažím ignorovat ).
70 dg hladké mouky
25 dg cukru
12 dg tekutého medu
5 dg másla
4 vejce
30 g = 2 pytlíčky jedlé sody
25 g = 1 pytlík perníkového koření
Všechno to smícháme dohromady do tužšího těsta rukou, dost to zpočátku oblepí všechny prsty, ale vydržte, po chvilce matlání a patlání se udělá vláčné a hladké tuhé těsto, pořád malinko lepivé, ale měla by se z něj nechat udělat koule, kterou zabalíme do folie a strčíme do ledničky nejlépe do druhého dne. Máte-li robot s hnětením, ušetříte námahu i olepené ruce.
Z těsta vyválím placky 3-4 mm, podsypávám hladkou moukou, vykrojené tvary přesunu na plech s pečícím papírem aspoň s 3 cm mezerami, při pečení nabydou. Zbytky z vykrajování si dávám do ledničky na chvilku ztuhnout, než je znova rozválím, líp se s tím pracuje.
Pokud je nebudete zdobit, tak se před pečením potírají rozšlehaným vajíčkem, aby byly lesklé a hladké.
Při 160* v horkovzdušné troubě jsou za 8 minut upečené.
Poleva
2 bílky ušlehané do tuha
moučkový cukr prosátý jemným sítkem, hrudky by ucpaly trysky!
Cukr přidávám k vyšlehanému bílku postupně a vymíchávám do hladka do takové konzistence, aby se lžičkou vytvořená kapka neroztekla do placata. Je to otázkou dlouholetých pokusů i omylů, kdy se málo tuhá poleva na perníčkách roztékala, ty se pak lepily k sobě a nikdy nezaschly. Na zdobení používám v domácích potřebách koupený igelitový pytlík s plastovou špičkou, ale vystačila jsem i s obyčejným pytlíkem s ustřiženým růžkem. Dětem pytlík na konci zagumičkuju, aby jim poleva nelezla druhou stranou ven, stahováním gumičky se poleva stlačuje ke špičce. Pro dospělé ruce stačí konec pytlíku zatočit a v dlani stlačovat.
Tyhle perníčky jsou nejlepší, tak akorát nadýchané, vždycky se povedou. Po nazdobení je uložím do krabice spolu s nakrojeným jablkem, nasáknou vlhkost a nádherně změknou. Jabko položím na alobal, aby nebylo v přímém kontaktu s perníčky, ty by totiž pak byly úplně mokré a rozblemclé.
Á, ....už je tady ... vůně vánoc!
