Vosí hnízda nebo včelí úly

   Před pár lety se vrátil můj muž z firemního vánočního večírku posmutnělý se slovy: "Víš, nezlob se, ale moje sekretářka je má lepší!"

   No jo no, co se dá dělat, jsme spolu dvacet let, dalo se to čekat. Moje ( vzhledem k věku a po třech kojených dětech celkem zachovalé ) trojky už nejsou úplná hitparáda, to uznávám, ale mohl si to nechat pro sebe, parchant jeden! 

   Pak se ještě rozvášnil, že účetní je taky neměla k zahození a holky z obchodního se rovněž vytáhly. No tak to už jsem začala pochybovat o korektnosti takovýchto mejdánků! 

   Načež můj drahý začal hovořit o rohlíčcích, lineckém, kuličkách či pusinkách a já s úlevou pochopila, že to s mojí postavou není marné, ale že on zas myslí na to žrádlo. A přestože běžně radši dává přednost klobáskám a škvarkům, tak cukroví na vánoce musí být a vzájemné porovnávání, komu se letos povedly rohlíčky a kdo má lepší hnízda, patří k běžné předvánoční konverzaci. 

"Dobře, tak když má ty hnízda lepší, ať pošle recept." Poslala.

Vosí hnízda z Polabí:

20 dg piškotů - oddělit 35 ks, zbytek umlít

15 dg moučkového cukru

1 vanilkový cukr

6 dg másla

2 lžíce kakaa

2 lžíce rumu

2 lžíce mléka

Zpracujeme těsto, formičku na hnízda vysypáváme instantním kakaem, ne cukrem, aby se těsto nelepilo na formičku a hnízda zůstala hnědá.

Náplň

10 dg moučkového cukru

10 dg másla

2 žloutky

rum

Máslo utřeme s cukrem, pomalu přidáváme žloutky a rum až do požadované konzistence - ne úplně hustý krém, ale ani řídký, aby nevytekl. 

Jo, má je lepší!

Linecké

   Vánoce se nedají ošulit. Kamarádka mi pyšně několik let nosila na vánoce cukroví z náhražek, hrubozrné a špaldové mouky, z mrkví a cuket, téměř bez cukru, bez zdobení, zdravé, dietní,  ...nevzhledné, nedobré a nevánoční. Chvilku se zdvořile válely bez povšimnutí na vánočním stole a pak skončily každoročně v koši. 

   Na vánoční cukroví používám opravdové máslo, mouku i cukr poctivě prosívám, aby v těstě nebyly hrudky, strouhám čerstvý citrón, vanilkový lusk bořím do cukru už čtrnáct dní dopředu a domácí rybízovou vyrábím jen pro tento účel ( letos od maminky - díky ). 

   Kromě marmošky se linecké může slepovat krémem, polít čokoládou, ozdobit mandlí, vlašákem nebo barevným cukrovým posypem a můžete tak vymyslet až několik druhů. V tom případě si dávku minimálně ztrojnásobte, ať máte co dělat. Já násobím třemi, i když lepím jen marmoškou. Na Štěpána už většinou nejsou.

30 dg hladké mouky

8 dg moučkového cukru

20 dg másla

2 žloutky

citronová kůra

1 vanilkový cukr

rybízová marmeláda na slepování

   Všechno smícháme a prohněteme v hladké těsto, nejlépe rukama, necháme v ledničce ztuhnout a pak na vále válíme 3-4 mm placku, podsypáváme hladkou, aby se nelepila a vykrajujeme tvary vánoční. Do poloviny z nich ještě malým tvořítkem vykrojíme doprostřed malá kolečka, srdíčka nebo třeba kosočtverečky. Pečeme na 160* horkovzduchu 8 minut. 

   Po vychladnutí slepujeme marmeládou, děrovaným nahoru, to dá rozum.

   

Kyselo není zelňačka

Kdo není z Krkonoš, neví, co je kyselo. Taky jsem to nevěděla, než jsem si vzala vrchlabáka. Naučila jsem se vařit kyselo podle maminky mého muže, ale až v době, kdy tady už nebyla a tak jsme recept dávali dohromady naslepo podle vzpomínek a párkrát skončilo za stálého míchání v ...hajzlu. Teď už ho umím a po občasných pokusech dát si ho, byť i v krkonošské restauraci, i moje děti uznaly, že maminčino kyselo je nejlepší! A trocha osvěty: kyselo je jídlem chudých horalů, obyvatelů kerkonošských chaloupek a bud, roztroušených po horách, trocha těch bandor se na kopanicích vždycky urodilo, cibule taky, slípky snesly něco vajec, omastkem v hrnku se šetřilo a chlebový kvásek byl k mání, téměř v každé chalupě si pekla hospodyně svůj chleba. Takže kyselo podle vrchlabské babičky Kristy a ta se ho naučila od své německé maminky a ta od své maminky....:

100 g chlebového kvásku - v Krkonoších dodnes k dostání běžně tam, kde se prodává chleba

hrst sušených hub

2 cibule

1 kg brambor

8 vajec

2 lžíce sádla

2 lžíce másla

sůl, drcený kmín

mléko

   Chlebový kvásek zalijeme v hrnci studenou vodou (asi litrem) a mícháme, rozpustíme, vaříme a pořád mícháme, bez míchání se to zdrcne a sedne ke dnu. Až to zhoustne do podoby řidšího šedivého pudingu, minutku ještě provaříme. Případné zdrcky jsem už párkrát vyřešila zanořením mixeru.

Houby namočíme nejlíp přes noc, podusíme do změknutí a přidáme k polívce, dochutíme solí, kmínem, odstavíme z plotny. 

   Brambory uvaříme běžným způsobem - nakrájené na čtvrtky zalijeme horkou vodou ( jednak se rychleji uvaří, druhak prý takto udrží víc potřebných vitamínů ), osolíme, vaříme 20 minut.

   Cibule nakrájíme a osmahneme na sádle do zlatova až hněda. Rozšťoucháme do brambor ne úplně na kaši.

   Na másle usmažíme klasická míchaná vajíčka.

Polívku, šťouchané brambory a vajíčka podáváme na stůl zvlášť, každý si do svého talíře s polívkou nandá podle chuti a nakonec si ještě zaleje troškou mlíka. 

S tímto způsobem podávání je naše rodina ojedinělá, většinou se to vaří dohromady v jednom hrnci, ale výhodou je, že jaký si to uděláš, takový to máš a navíc to vypadá svěže a čerstvě.

Dobrou chuť!

Zelňačka

1 balíček kysaného zelí

1 cibule

1 lžíce sádla

4 brambory

300 g uzeného nebo klobásy

1/2 lžičky červené papriky

sůl, kmín

Na lžíci sádla zpěníme cibulku, přidáme papriku, drcený kmín a na kostičky nakrájené uzené maso, až se opeče, šoupneme tam zelí, podusíme a podlijeme vodou nebo vývarem, chvilku povaříme. Brambory nakrájíme na kostky a uvaříme v osolené vodě doměkka. Nevaříme společně se zelím, protože by brambory v kyselé vodě nezměkly, i nakrájené na kousky by zůstaly na povrchu jakoby nedovařené. Uvařené je přidáme k zelí klidně i s vodou, pokud potřebuje polívka zředit. Tímto je zelňačka hotová, někdo přidává  ještě smetanu pro zjemnění, nám to chutná bez ní.