Pár důvodů proč, když venku svítí sluníčko, neuklízet a jít radši sepsem na procházku

     S dobrým pocitem dobře vykonané práce, kdy mám uzavřené účetnictví za minulý rok, odevzdané přiznání DPH za poslední čtvrtletí (děti mají uzavřené známky za pololetí bez výrazných kotrmelců a tím pádem já v klidu) jsem se zadívala ven na krásné ostré lednové dopolední slunce, odrážející své paprsky od čerstvě napadané bílé peřinky na zahradě a řekla jsem si, že dnes si dám volno a půjdu se projít s Fínou na mrazivý vzduch.

     V tom jsem zazoomovala pohledem na sklo prosklených terasových dveří a ťapinky od dětí, koček i psa malinko narušily mou vyrovnanou pohodu. No nic, to bude rychlovka, vzala jsem hadr, Iron a sklo leštila a leštila, až jsem docílila tak dokonalých šmouh, které na slunci odmítaly zmizet, že jsem naštvaně vrátila čisticí prostředky do komory a začala hledat svetr, že teda půjdu s tím psem. 

     V předsíni jsem však zahlédla u stropu hrozivou pavučinu, takže jsem se vrátila do komory pro vysavač a pavučinu jsem vyluxovala.

    Pak ještě tu nade dveřmi a taky v rohu za kamny a když už jsem měla ten vysavač venku a hlavu otočenou ke stropu, takže jsem najednou viděla všechny ty stoleté dřív ignorované pavoučí krajky, přešla jsem plynule do koupelny a smýčila dál. A jak jsem tak s tou dlouhou trubkou zapáleně ničila pečlivě uháčkované muší pasti, shodila jsem z poličky můj oblíbený parfém! To byste nevěřili, jak se z příjemné sexy vůně koncentrované v hrozivě velké louži ( lahvička jen 50 ml, na dlažbě vypadá jako litr), rozprsklé spolu se střepy do všech koutů, stane nesnesitelný a bolehlav způsobující smrad! 

     No nic, takže vytřít, zamést střepy, pes počká.

     Jo, v té čiré radosti z důkladného očištění starodávné cihlové klenby, maje hlavu zakloněnou stále vzhůru, jsem poněkud opomněla, že mám v koupelně rozvěšené prádlo. A že z té klenby padá občas jemný cihlový prach sám od sebe. A když po ní jezdím kartáčem na vysavačové trubce, tak padá o dost víc! Na to prádlo! To jsem zjistila až nakonec, když jsem dala hlavu dolů! 

    Už je mně Vám líto? To ještě nemusí: z obýváku se ozvala rána a třeskot rozbíjeného skla. Zapnula jsem tam luxovací irobot a zapomněla na obraz, který jsme dostali od Pedra k vánocům a ještě ho nestačili pověsit, stál opřený o zeď, teď leží na robotu a střepy jsou po celé místnosti. 

     Tak teď už jo!

     Nemůžu ani nikomu vynadat, sama jsem blbá!

     Samozřejmě se mezitím zatáhlo, začalo pršet a se psem se mi ani trochu nechce!

     Až mne příště chytne uklízecí rapl, hned s tím seknu a půjdu ven!