Francouzská cibulačka

     Pojďte si zas něco dobrého, rychlého a jednoduchého uvařit!

To mě fascinuje vždycky, když se jdu nadýchat inspirace, energie a lehkosti do Prakulu, jak to vaření vypadá najednou snadno a rychle, a to i u takových receptů, u nichž už samotný název navozuje pocit, že "to nepude".

Pravá francouzská gratinovaná cibulačka! 

Úlek už od pohledu a jdu radši udělat pravou českou bramboračku! Ta je ovšem na přípravu daleko složitější, takže se pustíme do té jednoduché francouzské polévky:

Nakoupím:

1 kg bílé cibule

200 g másla

svazek čerstvého tymiánu, rozmarýnu a bobkového listu

100 ml dobrého koňaku (francouzského)

500 ml suchého bílého vína (francouzského)

1 litr kuřecího vývaru

1 bageta (francouzská - být nemusí)

100 g sýru Gruyére nebo Conté

S chutí do toho, půl je hotovo:

Cibuli nakrájíme na plátky. 

( Nejspolehlivější rada jak nebrečet u krájení cibule: nechat ji nakrájet někoho jiného. )

V hrnci rozehřejeme máslo, přidáme cibuli a bylinky, svázané potravinářským špagátkem a restujeme do zlatohněda.

( Trocha francouzštiny: bouquet garni...svazek čerstvých bylinek, přidá se do vaření nebo pečení, pak se odstraní, v jídle zbyde "toliko" chuť a vůně bylin. )

Přidáme koňak a necháme ho vyvařit, přilijeme víno a rovněž necháme vyvařit, nakonec zalijeme vývarem a necháme mírně 30 minut odkryté probublávat a vypařovat vodu.

Zatím si bagetu nakrájíme na plátky a opečeme v troubě dozlatova, dokřupava.

Polévku, která by měla být hustá, vlijeme do polévkových misek, položíme na ni opečené plátky bagetky, posypeme strouhaným sýrem a naskládané na plech je v rozehřáté troubě na 180 st. zapečeme 5 minut.
To pude!

Dobrou chuť!

Guláš

     Volala mi kamarádka jak na guláš, na blogu ho nemám a přitom jsem ho už tolikrát vařila, dokonce i pro partu kamarádů velkoobjemově! Tak tady ho máš Lucko!

     Nečekej ovšem klasiku: "vezmi kilo kližky a kilo cibule...."

     Všechno má svůj příběh, tak před vařením si přečti ten můj:

     Od malinka mám ne úplně pozitivní vztah k masu. Začalo to již v mateřské školce, kde v jídelně platilo heslo Dojídat! Ale zkuste dojídat, když máte plnou pusu nerozžvýkatelné flaksy! Řešila jsem to únikem na záchod, kde jsem se nepozřitelné hmoty, schované v puse, zbavila. Bohužel toto pravidlo platilo i doma, ale tam se šlo dost blbě vymlouvat, žvanec nešel většinou ani spláchnout. 

     Stala se ze mně vegetariánka. To naštěstí netrvalo dlouho, poznala jsem muže masového. To je ten typ, pro kterého jídlo bez masa není jídlo, jen jakýsi předkrm nebo doplněk stravy. K první večeři, na kterou jsem ho pozvala, jsem uvařila italské těstoviny s hráškem. Ze zdvořilosti neodmítl, ale nadšení vypadá jinak. Později vyšlo najevo, že nesnáší hrášek. Ale nevadí, vydržel to se mnou dvacet let.

     Já jsem totiž tehdy překonala ten školkový negativní zážitek, zavolala jsem mámě, jak na guláš a vyrazila na nákup: kilo kližky a kilo cibule. Donesla jsem to domů, ale fóbie se vrátila, maso bylo prorostlé takovým tím "želé", něčím, co jsem nedokázala ani zpracovat natož jíst! Vrátila jsem se do masny pro kus libového zadního, odolala jsem údivu prodavačky ( na guláš jedině kližku! ) s poučením, že příště už jí nebudu vyprávět, na co to maso mám.

     Zkrátím to: vymyslela jsem guláš, který chutná všem, jím ho já i moje holky. Na tu klasiku ať si pánové zajdou do čtyřky, se šesti a pivko navrch.

Libový dietní gulášek

1 kg hovězího zadního bez "želé"

3 cibule

sádlo

sůl, pepř

lžíce mleté sladké červené papriky nebo gulášového koření

vývar

pár krajíců chleba

     Maso nakrájej na kostky, cibuli taky, nemusí být nutně najemno, rozvaří se.

     Na rozpáleném sádle osmahni cibuli téměř do hněda, přihoď maso, trochu s ním míchej a až se zatáhne (zešedne), sol, pepři, paprikuj, zalej vývarem nebo vodou, aby bylo maso pod hladinou, zapokličkuj, nastav budík na dvě hodiny a jdi si číst. Mezi jednotlivými kapitolami ale doporučuju kontrolovat úbytek tekutiny a dolévat, aby maso nevyčuhovalo. 

     Až maso změkne tak, že se dá rozdělit vařečkou, je hotovo. A měkkost je opravdu důležitý faktor, důležitější než ochucení. Jakmile máš maso tvrdé, nepomůže ani bůh ani Pohlreich. 

Z časových důvodů lze použít Papinův hrnec, já ho ale nemám ráda, jednak se trochu bojím toho tlaku a taky mi vadí, že během vaření si nemůžu míchnout a mít maso pod kontrolou a neodhadnu dobu vaření.

     Nakonec můžeš ale nemusíš zahustit, lepší než mouka je nadrobit chleba bez kůrky, chvíli povaříš a je to.

     Hodí se knedlík, nok, těstovina nebo kus chleba. My to nejradši jen tak, chleba už je v tom. 

     

Dobrou chuť!!

     

...Více než tisíc slov...

   Jestli ještě nemáte vykrojené ani jedno linecké, vyválený ani jeden vanilkový rohlíček a ukoulenou ani jednu rumovou kuličku, tady je tip, jak na poslední chvíli zaválet, překvapit milého či celou rodinu a na vánoční stůl položit kousek vánoc:

Nákupní seznam:

2 pytlíky mletého kokosu po 200 g

1 pytlík celých loupaných mandlí nebo lískových ořechů

1 pikslu Salka

Co s tím:

     1. Jeden pytlík kokosu smícháte v misce se Salkem a necháte chvíli v ledničce, ideálně do druhého dne, mezitím stihnete ješte dokoupit dárky a udělat všechny ty nezbytné blbosti, bez kterých by zřejmě vánoce vůbec nepřišly nebo radši běžte ven nebo v momentálně nezimním nečase si zalezte s knihou do postele.

     2. Připravte si misku s mletým kokosem z druhého pytlíku a mandle nebo lískové ořechy. 

Neseženete-li mandle oloupané, fígl na sloupnutí šlupky spočívá v tom, že mandle přelijete vařící vodou, chvilku počkáte a pak jde slupka dolů krásně promnutím v prstech.

     3. Do mimořádně lepivé husté kaše z ledničky zabalte mandli nebo oříšek a dokonalou kuličku dotvořte vyválením v kokosu.

     4. Položte do papírového košíčku.

Výsledkem je dokonalé rafaelo, které nerozpoznáte od toho pravého. 

Jako bonus navíc může být, že budete trendy: tento recept určitě uspokojí nejednoho gurmánského experimentátora, neboť se bezpochyby vejde do kategorie "levně a rychle". Což ale není cílem Vánoc ani mým.

Kupované vs. domácí. Najdi 5 rozdílů.

A dobrou chuť samozřejmě!

Sněhové pusinky

3 bílky

200 - 300 g cukru napůl moučkový a pískový s vanilkou

50 g mandlí

   Pokud jste pekli linecké i rohlíčky z trojnásobného množství jako já, tak máte v ledničce 12 nevyužitých bílků  ( takže krát čtyři ).

   Se sněhem to letos o vánocích nevypadá valně, tak si nasněžíme aspoň doma.

   Bílky trpělivě a dlouho šleháme s postupně přidávaným cukrem tak, aby držela lžičkou vytažená špička vzhůru. Půlku té bílé sladké nádhery naplníme do plátěného pytlíku s kovovou špičkou na zdobení dortů. Na plechu se silikonovou podložkou ( lepší než pečící papír ) vytvoříme úhledné kopečky a v troubě na 100* horkovzduchu pečeme, nebo spíš sušíme nejméně celou hodinu. 

   Do druhé poloviny vmícháme jemně umleté mandle. Vytvoříme na plech opět ty krásné pusinečky. Asi tak poslední plech je už úplně bezchybný, jedna pusa jako druhá, už to máte v ruce, jenže je konec, bílky došly, plechy taky, nezbytné vínko bílé pomalu taky. Nastavíme na troubě čas pečení 60 a jdeme si dopít víno k televizi.

   Nemůžeme se dohodnout, jestli jsou lepší pusinky bílé jen s cukrem nebo ty mandlové. Obojí však mizí stejně rychle jako zbytky prvního sněhu z okolních kopců.

Šťastné a veselé! A dobrou chuť!

Vanilkové rohlíčky

   Recept je od maminky, jak jinak. Našla jsem jej ale taky v kuchařce, kterou jsem už od mámy před časem dostala, je z roku 1958 a jmenuje se dost nepoeticky "Vaříme zdravě, chutně a hospodárně". Je vybavena černobílými fotografiemi a ilustračními nákresy, které dokonale popisují postupy základů vaření, obsahuje návody na to, jak zacházet obecně s masem, zeleninou, jak zavařovat nebo sušit ovoce, udělat marmeládu či vykuchat kuře. Má rejstřík abecední, podle kapitol a speciální podle tématických okruhů, je v ní všechno, co potřebuje začátečnice i zkušenější kuchta.

   A přestože v názvu má zdraví a hospodárnost, tak vánoční cukrovíčko podle této kuchařky je poctivé, tím pádem ne úplně zdravé, vůbec ne hospodárné, ale úžasně chutné!

     Vanilkové rohlíčky  =  základní měřítko úspěšnosti vánočního pečení, to ví každý a proto si obzvláště na tomto druhu nechávám záležet.

30 dg hladké mouky

20 dg másla

4 dg cukru

10 dg mletých lískových oříšků nebo mandlí

2 žloutky

moučkový cukr smíchaný s vanilkovým na obalování 

  

   Zpracované těsto si dáme na pár hodin do ledničky ztuhnout, aby se s ním lépe pracovalo. Vyválíme centimetr tlusté válečky, ty si nakrájíme na 4 cm kousky, které ohneme do tvaru rohlíčku a narovnáme na plech ne úplně blízko sebe, poněvadž trošinku nabydou.

   V horkovzduchu na 150* pečeme 8 minut, chvilinku počkáme a ještě téměř horké obalíme v moučkovanilkovém cukru. Pokud se lámou, tak ještě chvilku počkejte, chladnější se lámat přestanou.

   Minimální dávka pro naši rodinu je trojnásobek uvedeného množství a to musím tu krabici schovat na tajné místo. Jednou jsem to neudělala a rohlíčky zmizely dřív než jsme zapálili třetí svíčku na adventním svícnu.

Šťastné a veselé! A dobrou chuť, smaozřejmě.

Svatomartinské koláče

     Doteď jsem se bála pustit se do sladkého pečiva z kynutého těsta. Připadalo mi to zdlouhavé, pracné, navíc s nejistým výsledkem: co když to dobře nevykyne? Nejoblíbenější zatím byly lité buchty: naházet všechno do jedné misky, zamíchat, nalít na plech nebo do formy a za půl hodiny vyndat hotové. 

     Kdežto ty koláče a kynuté buchty: kvásek zvlášť, pak to hodinu kyne, udělat nádivky, napatlat každý koláček zvlášť, opět kus po kuse potřít vajíčkem..., no komu by se chtělo??

     Až jsem letos o Svatém Martinu dostala lekci od desetileté dcery respektive její úžasné podnikavé učitelky. Svatomartinské koláče pekla se třídou ve školní kuchyňce v rámci Pracovní výchovy. 

Povedly se jim moc. 

     Hned druhý den jsme doma zadělaly a pustily se do toho, posíleny včerejší zkušeností Nellči z pracovek. No, a vyšlo to! Už se kynutého nebojím!

Těsto

750 g hladké mouky

250 g rozpuštěného másla

100 g krucipísku ( cukr krupice či písek)

5 žloutků

450 ml mléka

citronová kůra

špetka soli

Na kvásek:

50 ml vlažného mléka

30 g droždí

lžička cukru

Tvarohová

250 g tvarohu

1 žloutek

25 g másla ( asi tak lžíce)

2 lžíce vanilkového cukru

1 lžíce mletých mandlí

Maková

200 g mletého máku

250 ml mléka

50 g másla

2 lžíce vanilkového cukru

citronová kůra a mleté nové koření dodá máku krásnou vůni.

Tato náplň se za stálého míchání vaří do zhoustnutí, mně se zdála dost hustá už po chvilce, ale výsledek po upečení byl sypký, mák se nespojil v kašičku, takže příště opravdu míchat a vařit déle.

Povidlová

sklenička povidel

velký panák rumu

skořice, hřebíček, citronová kůra 

Na zdobení mandle a rozinky

Na potření koláčků rozšlehané vajíčko

Jak na to

*     Do 50 ml mléka se lžičkou cukru rozdrobíme čerstvé droždí a postavíme na půl hodinky na topení. Zatím si navážíme do mísy mouku a cukr, osolíme a strouhneme kůru z půlky citronu ( druhou půlku dostrouháme do náplní ).

*     Celé máslo v rendlíku rozpustíme pomalu na nízkou teplotu, nesmí se vařit natož škvařit.

*     Žloutky oddělíme od bílků.

*     Na rozdíl od Magdaleny R. a našich babiček i maminek tu namáhavou míchací práci svěřím hnětacímu robotu Emilovi: ten sypké ingredience promíchne, přidáme nabubřelý kvásek, rozpustilé máslo, osamocené žloutky a postupně přiléváme mléko a Emil míchá a hněte dokud není těsto hladké. 

*     Mísu přikryjeme utěrkou a necháme hodinu stát na topení nebo v lehce zahřáté a vypnuté troubě.

Máme čas na náplně, na svatomartinské koláče jsme udělaly tři klasické: tvaroh, mák a povidla.

*     Poté co na vlastní oči zažijeme efekt z Hrnečku vař!, těsto na 'pomoukované' desce zpracujeme do nelepivého bochánku, který nožem rozdělíme na kuličky velikosti golfového míčku. Nám to vyšlo na 44 golfáčků.

*     Míčky dáme na plech dost daleko od sebe, kouzlo z pohádky pořád běží!, dvě řady po třech, víc bych nedávala, mají tendenci konvertovat k tenisu.

*     Do úhledných kouliček uděláme důlky na náplň. Vzpomínám, že babička si obalovala závaží ke kuchyňské váze plátýnkem a tím vytvářela pravidelná kolečka, už se to podobalo výslednému koláčku, my s digitální váhou si pomůžem dnem skleničky, je nutné ji vždycky napřed posadit do mouky, aby se k těstu nelepila.

*     Do těch důlků nandáme lžičkou nebo zdobícím sáčkem náplně, dozdobíme rozinkami a mandlemi a okraje potřeme vajíčkem. Mašlovačku z husího peří jsem vyměnila poměrně nedávno za silikonový štětec ( musela jsem ji často obměňovat a nešla dát do myčky ), doporučuju.

*     Trouba na horkovzduch 160* a po 10 minutách vytahujeme zlatavou voňavou nádheru až hrdostí nakyneme. Fakt to nic není! Akorát s tím strávíme celé odpoledne, podvečer a trochu i večer a pak trochu bojujeme, že takhle pozdě už bychom se neměli nacpávat, ale odolat nelze!

(lepší foto bohužel není)

Paella

     Tak pro začátek jazykozpytný koutek: ve španělštině se zdvojené "el" čte jako "j" nebo "dž", takže čti "paeja" nebo "paedža".

V restauraci zaměřené na hispánskou kuchyni s touhle výslovností zabodujete. Tedy pokud je číšník patřičně vzdělaný. 

     Že je tedy paella typické španělské jídlo, to je jasné každému. Že Španělsko je veliká země a kolik lidí tolik chutí, to je vysvětlení pro fakt, že receptů na "pravou" španělskou paellu je nepřeberně, na pobřeží s mořskými plody, jinde s masem kuřecím, vepřovým, králičím. V chudých časech bez masa a je tu vegetariana. Šafrán je ve všech, proto je ta rýže žlutá. Když se "děvenka moje starostlivá" s tím šafránem dlouho nevrací, je dobrá i kurkuma, nikdy však ne kari!

Nákupní seznam:

maso: kuřecí stehýnka, vepřové nebo králičí kousky

mořské plody

2 šalotky

2 cibule bílé nebo červené

6 stroužků česneku

3 papriky různých barev

1 lilek

4 rajčata ( nebo plechovka sloupnutých v rajčatovém sugu)

rýže kulatá jako na italské risotto

vývar

víno bílé suché dobré

olivový olej

máslo

sůl, pepř

šafrááán, kurkuma, rozmarýn, tymián, petržel nekudrnatá

     Přípravu jsem rozdělila na tři etapy, i kvůli tomu, že někdo nejí maso, jiný zas mořské plody a co když ta zeleninová žlutá rýže taky nesedne každému? Jistě je poznat, že experimentuju a paellu vařím pro rodinu i přátele s menšími dětmi poprvé.

Zavděčím se snad všem: pro děti jedničku, pro vegetariány dvojku, pro fajnšmekry trojku podávanou společně s 1. a 2.:

1. Kuřecí stehýnka osolím, malinko opepřím a na olivovém oleji a másle osmahnu ze všech stran, podleju vývarem a v troubě na 20 minut dopeču do zlatova a křupava.

2. Na olivoil hodím cibuli nakrájenou na půlkolečka, 3 stroužky česneku na mrňavé kousky, papriky na tenké proužky, lilek na kousky, velikostí korespondující s cibulí a paprikou, zasypu lžičkou šafránu, kurkumy a nasekaných bylinek (kromě petrželky, tu si nechám na mořské plody) . Chvilku smažím a míchám, poté přidám hrnek rýže a opět chvíli míchám a smažím, zaleju hrnkem vývaru, hrnkem vína, přiklopím a klidně 15 minut nechám bez povšimnutí na poloviční výkon bublat. Zatím se pustím do trojky:

3. Na olivovém oleji ( možná si zvykněte, že snad kromě palačinek dělám na oliváči všechno ) zpěním nakrájenou šalotku, zbylé 3 stroužky česneku a petrželku a přihodím mořské plody (zmrazené neb nejsme na španělském pobřeží vprostřed rybářské sezóny). Míchám, smažím a pak zaleju bílým, no, sice moravským vínkem, ale věřím, že si ve výsledku pro nás netypické kousky chobotnic, krabů, krevet a mušlí budou s tím rýňákem ze Znovína rozumět a že nás příjemně překvapí. Na deset minut se zabavím něčím jiným, třeba zrovna tím ryzlinkem, víno se zatím vyvaří, odborník by řek': "zredukuje" a můžem servírovat, ideálně všechno pospolu, ovšem proti gustu žádný dišputát, důležité je, že si to své našel každý. 

     Ještě servírovací dovětek: ta "pravá" paella se připravuje v obrovské litinové pánvi na otevřeném ohni, všechny suroviny dohromady pro všechny, kteří jsou kolem. Ve španělských restauracích se na horké pánvi i servíruje, ale pánev pro každého nemám a abychom se všichni tlačili kolem té jedné? Podávám každému porci na talíři a představuji si, jak moc se asi přiblíží té správné poloze španělská hospodyňka při pokusu o naše vepřoknedlozelo.

Dobrou chuť!