Daňové přiznání

     Kupovala jsem v papírnictví dceři nějaké papíry na kreslení , vodovky, pastelky... Paní papírníková mi jako obvykle, poněvadž jsme stálými zákazníky, napsala daňový doklad. A aby prošel případnou kontrolou berňáku, rovnou psala: šanony a kancelářské potřeby.

     Ale moje všímavé dítě cestou domů kladlo otázky: " A proč ti tam napsala šanony, když jsme koupily pastelky a vodovky? "

     " No protože ty utracené penízky můžeme dát do účetnictví a tím trochu ušetříme na daních."

     " Ale my jsme nekupovaly šanony! "

     " No to nevadí, ale finančnímu úřadu to musíme napsat takhle, protože pastelky by nám neuznal."

     " A to jako budeš tomu finančnímu úřadu LHÁÁÁT ??? "

     " Ale NÉÉÉ, já jsem ty šanony kupovala minulý týden a o ten doklad jsem si neřekla, tak jsem ho dostala teď.", vyprodukovala jsem další lež.

     " Aha, tak to jo, protože lhát se nemá, jestli to nevíš! "

     Odpoledne jsem šla odevzdat daňové přiznání za loňský rok, jako pokaždé, trochu se sevřeným žaludkem, jestli mi zas něco najdou. 

     A došlo mi, že lhát se nemá. Hlavně dětem a finančnímu úřadu, ti totiž vždycky každou lež odhalí.