Lívanečky s borůvkama a tvarohem

3 hrnky polohrubé mouky

2,5 hrnku vlažného mléka

2 vanilkové cukry

nastrouhaná citrónová kůra

0,5 pytlíčku instantního droždí

1 celé vejce

špetka soli

     Vymícháme tohle všechno ve větší míse ručně metlou nebo elektrickým šlehačem v hladké těsto, hustší než na palačinky a necháme v teple vykynout.

     Smažíme buď na oleji nebo na sucho na teflonové pánvi.

     Mažeme marmeládou, polejeme rozmixovaným tvarohem:

1 tvaroh

1 krémová kysaná smetana

1-2 vanilkové cukry

Pár důvodů proč, když venku svítí sluníčko, neuklízet a jít radši sepsem na procházku

     S dobrým pocitem dobře vykonané práce, kdy mám uzavřené účetnictví za minulý rok, odevzdané přiznání DPH za poslední čtvrtletí (děti mají uzavřené známky za pololetí bez výrazných kotrmelců a tím pádem já v klidu) jsem se zadívala ven na krásné ostré lednové dopolední slunce, odrážející své paprsky od čerstvě napadané bílé peřinky na zahradě a řekla jsem si, že dnes si dám volno a půjdu se projít s Fínou na mrazivý vzduch.

     V tom jsem zazoomovala pohledem na sklo prosklených terasových dveří a ťapinky od dětí, koček i psa malinko narušily mou vyrovnanou pohodu. No nic, to bude rychlovka, vzala jsem hadr, Iron a sklo leštila a leštila, až jsem docílila tak dokonalých šmouh, které na slunci odmítaly zmizet, že jsem naštvaně vrátila čisticí prostředky do komory a začala hledat svetr, že teda půjdu s tím psem. 

     V předsíni jsem však zahlédla u stropu hrozivou pavučinu, takže jsem se vrátila do komory pro vysavač a pavučinu jsem vyluxovala.

    Pak ještě tu nade dveřmi a taky v rohu za kamny a když už jsem měla ten vysavač venku a hlavu otočenou ke stropu, takže jsem najednou viděla všechny ty stoleté dřív ignorované pavoučí krajky, přešla jsem plynule do koupelny a smýčila dál. A jak jsem tak s tou dlouhou trubkou zapáleně ničila pečlivě uháčkované muší pasti, shodila jsem z poličky můj oblíbený parfém! To byste nevěřili, jak se z příjemné sexy vůně koncentrované v hrozivě velké louži ( lahvička jen 50 ml, na dlažbě vypadá jako litr), rozprsklé spolu se střepy do všech koutů, stane nesnesitelný a bolehlav způsobující smrad! 

     No nic, takže vytřít, zamést střepy, pes počká.

     Jo, v té čiré radosti z důkladného očištění starodávné cihlové klenby, maje hlavu zakloněnou stále vzhůru, jsem poněkud opomněla, že mám v koupelně rozvěšené prádlo. A že z té klenby padá občas jemný cihlový prach sám od sebe. A když po ní jezdím kartáčem na vysavačové trubce, tak padá o dost víc! Na to prádlo! To jsem zjistila až nakonec, když jsem dala hlavu dolů! 

    Už je mně Vám líto? To ještě nemusí: z obýváku se ozvala rána a třeskot rozbíjeného skla. Zapnula jsem tam luxovací irobot a zapomněla na obraz, který jsme dostali od Pedra k vánocům a ještě ho nestačili pověsit, stál opřený o zeď, teď leží na robotu a střepy jsou po celé místnosti. 

     Tak teď už jo!

     Nemůžu ani nikomu vynadat, sama jsem blbá!

     Samozřejmě se mezitím zatáhlo, začalo pršet a se psem se mi ani trochu nechce!

     Až mne příště chytne uklízecí rapl, hned s tím seknu a půjdu ven!

     

Husí jatýrka zalitá husím sádýlkem

     Co dát k narozeninám muži, který má všechno? Co potřebuje, to si hned sám koupí ( kolikrát i to, co nepotřebuje...) a navíc má dost náročné požadavky a odlišné potřeby. Já si například kupuju kabelku, která se mi hlavně líbí. Co na tom, že nemá dostatečný počet praktických přihrádek, kapsu na mobil, karabinku na klíče, velikost A4, aby se vešly papíry na pracovní jednání. Já stejně dokážu vytvořit nepřehledný bordel v jakékoli kabelce. Hlavně musí být kráááásnáááá.

     Muž to má jinak a já dosud přesně nevím jak. Prostě narozeniny a vánoce jsou pro mne tvrdým oříškem. Kytky nepije, vínem se nezavděčím, máme ho plný sklep, oblečení si řeší výhradně sám, knihy nečte, všechna cédéčka oblíbených interpretů už máme...

    Jedině to jídlo! To vyjde vždycky!

    

     Takže narozeninové menu: 

*husička pečená  6 hodin ve vlastním sádle, domácí vykrmená od tety Michala K.

*zelí bílé kysané dušené se strouhanou bramborou

*zelí červené čerstvé dušené na červeném víně se skořicí podle Petra ze Žofína v Novohradkách

*kynutý houskový knedlík podle Davida V.

*tiramisu

a

*husí játra zalitá sádlem:

játra

sádlo 

mléko

sůl

     Podle již zmiňované kuchařky po mamce jsem husí játra zalila mlékem a uložila do lednice do druhého dne. Jsou prý pak křehčí.

     Husí sádlo, kterého jsem po pečení husy slila dvě půllitrové skleničky, jsem v kastrolku rozehřála 

( jen jednu tu sklenku), játra nakrájená na kousky jsem v tom sádle při střední teplotě 45 minut škvařila spolu s větvičkou tymiánu pro vůni. 

     Játra jsem vylovila a přendala do efektní starodávné zavařovačky, sádlo jsem osolila ( játra se nesmí solit před přípravou, aby neztvrdla ) a zalila jsem jím ta jatýrka. Zavřela, uložila do ledničky.

     Dárek je hotov!

Akáty bílé...

Tak Evropská unie se chystá u nás vymýtit akáty, které prý nejsou původním biologickým druhem na jejím území. Což mimochodem nejsou třeba ani brambory nebo jahody.

     Takže po tvarůžkách a pomazánkovém másle další nesmyslný zákaz. Je to sice náletový plevel, ale co akátový med? Dětské prolézačky z akátového dřeva?

     A co novinka znovínských sklepů: víno zrající v akátových sudech???  

    Ještěže rýňáček 2012 z Dívčího vrchu už ve svém sudu dozrál a pokud se s ním potkáte, rozhodně budete souhlasit s tím, že EU to s těmi svými nařízeními krapet přehání. 

     Kvůli tomu ryzlinku jsem ochotna hlasovat v případném referendu proti!

Knedlík houskový kynutý

    Kynutý houskový knedlík byl pro mně dost dlouho nedostižnou metou, zkoušela jsem několik zaručených receptů, výsledkem byl vždycky spolehlivě zdrclý tvrdý šiškoň, nebo naopak rozblemclý útvar neurčitého tvaru.

    Až jsem poznala Davida, který mne nejdřív přesvědčil, že ani svíčková není mýtus a k ní nelze podávat než klasický český nadýchaný houskový knedlík a přímo u mne v kuchyni mi předvedl, že to opravdu není umění souzené jen Magdalenám Dobromilám. Podle jeho receptu se mi od té doby už vždycky podařil. Dodržuji přesný postup a knedlík je pokaždé obdivuhodný, až málem zastiňuje hlavní pokrm, ať už je to tedy ta svíčková nebo husa či kachna se zelím.

     

0,5 kg polohrubé mouky

1/2 instantního droždí

1 celé vejce

1 žloutek

2 dl perlivé minerálky lehce ohřáté v mikrovlnce " na vlažno"

špetka soli

2 housky na kostičky

     Jestliže máte doma zaručené knedlíkožrouty nebo třeba dva teenagery ve vývinu, pak určitě vynásobte dvěma. Já už taky dělám rovnou z kila mouky a když náááhodou zbyde, dám na mrazák a v době tvůrčí krize jako když najde...

     Ingredience kromě housek nasypu do mísy, minerálku až nakonec a uhnětu v hladké těsto, které se nelepí na mísu ani na vařečku. Ručně to jde, ale chce to čas a taky trochu svalů. My velké holky už na to máme hnětacího robota a zatímco ten pracuje, uvařím si kávu a nakrájím houstičky na malé kostičky.

     Bochánek uhněteného těsta popráším moukou, přikryju čistou utěrkou a nechám v klidu a teple (na radiátoru třeba) kynouti aspoň hodinu. 

     Vykynuté těsto ještě chvíli zpracovávám, zahnětu do něj kostičky houstičky, rozdělím na půl a vytvaruji dvě úhledné šišky, které nechám klidně ještě půl hodiny ležet, hezky nakynou, zatímco si dám druhou kávičku nebo pracuju na příloze či masu. 

     Dám vařit vodu do co největšího hrnce.

     Knedlíky hodím do vařící osolené vody a 12 minut vařím pokud možno pod pokličkou. Ono se to vzpírá, voda z přikrytého hrnce utíká, tak na chvilku odklopím, upustím tlak, zas přikryju .... Po těch dvanácti minutách knedlíky otočím a ještě dalších 8 minut trápím přikryté.

     Poté šišky vyndám na prkýnko a s vidličkou v každé ruce usilovně a rychle oba knedle co nejrychleji intenzivně z obou stran propíchávám. Toto je důležitá fáze, pokud se neupustí plyn nahromaděný uvnitř knedlíku, dojde ke zdrcnutí, znehodnocení, zklamání a následné frustraci kuchařky i strávníků.

     Při dodržení tohoto celkem jednoduchého postupu je výsledkem nadýchaný, na povrchu možná trochu oslizlý, ale uvnitř jemný provzdušněný načechraný typický český zázrak.

     Naporcovat ještě teplý čerstvý knedlík na pravidelné centimetrové plátky lze pouze pomocí niti, kterou podvléknete pod šišku a nahoře ji překřížíte nebo zauzlíte, nit projede a ostře oddělí plátek, aniž by jej stlačila.

   

Co můžeš udělat dnes ...

     Už je to dobu, co se svět zaměstnaných žen zaklíná slovem prokrastinace. Zajímavé, že muži asi tento problém nemají. ( Já myslím, že mají, ale nemluví o tom, je to vlastnost, spadající do kategorie slabostí a ty oni nikdy nepřiznávají. )

     Já jsem zpočátku ani neznala přesný význam toho slova, byla jsem dost líná otevřít si slovník a najít překlad. Navíc jsem se domnívala, že se jedná o problém zaměstnaných, plně vytížených manažerek a tudíž se to mne - matky a ženy v domácnosti na plný úvazek- netýká a nemusím se tímto fenoménem vůbec zabývat. Až když jsem zjistila oč jde, zaradovala jsem se, že jsem jako ostatní, mám to taky!

     Nehrnu sice před sebou uzávěrku nebo plán na příští čtvrtletí, ale neuklizená horní polička kuchyňské linky nebo hora nevyžehleného prádla má taky svůj účinek na svědomí a za následek pak řadu dobrých předsevzetí. A ty jsem s počátkem nového roku samozřejmě řešila. Kdo ne? 

     Sesumírovala jsem si, co všechno už delší dobu odkládám a překvapivě se nic neděje, nikdo si toho ani nevšiml, tak mne napadlo, že se houby stane, když to neudělám. Víte, co jsem například udělala s hromadou děravých ponožek a drobného prádla, které se mi nahromadilo na zašívání? Skoro půl roku nikomu nechybělo, když leželo na šicím stroji, takže jsem to všechno vyhodila do popelnice! 

     A tohle se chystám udělat se všemi odkládanými povinnostmi. Smetu je se stolu! Ten mi zůstane čistý a můžou se na něm začít hromadit nové úkoly. Pokud zůstanou nevyřešeny bez povšimnutí do příštího Nového roku, nejsou asi tak závažné a nestojí tedy za to dále se jimi zabývat. 

     Takže si můžu bezstarostně uložit nová předsevzetí a jsem si jista, že je každopádně do dalšího roku nějak zvládnu...

Glazovaná cibule

3 lžíce másla
3 cibule
3 lžíce hnědého cukru
3 sklenky červeného vína
1 lžíce povidel
sůl, pepř
     Na pánvi rozehřejeme máslo, necháme na něm zesklovatět cibuli, nakrájenou na kroužky a zasypeme cukrem. Až se cukr rozpustí a zkaramelizuje a omáčka má jakoby medovou konzistenci, zalijeme vínem a necháme při nižší teplotě redukovat asi půl hodiny, dokud se nevypaří voda a omáčka opět nezhoustne. 

     Pak vmícháme povidla a chvilku provaříme, osolíme, opepříme a vylepšíme touto omáčkou nějaké nudné, například krůtí maso nebo třeba masové kuličky s bramborovou kaší.

     Zjednodušující verze podle Jany K. ( také vhodná pro ty, kteří tráví cibuli se společensky nepřijatelnými následky nebo ji prostě neradi ): necháme zredukovat červené víno a přidáme povidla. That's all!

Masové kuličky

600 g mletého masa

1 jarní cibulka i s natí

1 vejce

1 stroužek česneku

hrst strouhanky

sůl, pepř, provensálské koření

     Vše důkladně promícháme, nejlépe rukou, stejně budeme pak rukama koulet kuličky, které ještě můžeme, ale nemusíme, obalit ve strouhance. Kuličky smažíme v rozpáleném oleji, po minutě s pánví zatřesem, aby se otočily, za další minutu už vyndáme, ale radši zkusmo jednu rozřízneme, jestli je uvnitř propečená. Větší míčky budou chtít víc času.

Bramborová kaše 

1,5 kg brambor

100 g másla

3 dl mléka

sůl

     Brambory oloupeme, nakrájíme na čtvrtky a zalijeme vařící vodou, osolíme a 25 minut vaříme.

Slijeme vodu a přidáme máslo a postupně vlijeme horké mléko. Aby byla kaše lehounká a nadýchaná, šlehám ji ručním elektrickým šlehačem s metlami jako na šlehačku nebo sníh tak dlouho, až je hladká bez kousků. Nutno dodat, že některý typ brambor se nevzdá a kousky zůstávají, s tím se nelze než smířit a tyto bandory příště nešlehat, pokud si ovšem vzpomenete, které to byly.

Dobrou chuť!