Rillettes

     Nebudu dělat chytrou, tohle svůdné francouzské slůvko jsem slyšela tuhle sobotu poprvé v rámci svatomartinského husího menu. Mysleli jsme, že to bude něco jako paštika. Není.

     Ale rillettes možná znáte, ani o tom nevíte: předlistopadoví studenti si pamatujou čtvrteční fronty v menze na dvojáky za 5,20 Kčs, že jo? Šťastlivci v první linii dostali šišku suchého salámu, ostatní si mohli vybrat mezi lančmítem nebo vepřovkou ve vlastní šťávě, opozdilci se museli spokojit s krevní tučnicí ( ...ačkoli gurmáni dokázali i z ní vytvořit lahodné pochoutky, tenkrát jsem mezi ně ovšem ještě 

nepatřila ... ).

     A vepřovka byla dobrá volba. Když nebyl čas, chuť a možnosti na tepelnou úpravu, stačilo nakrájet cibuli, smíchat s konzervou a mazat na chleba ... a v té chvíli jste byli konzumenty rillettes, ani jste o tom nevěděli! 

Ano! Rillettes je masová pomazánka, ve francouzské kuchyni nejčastěji z kachního nebo husího masa, které se dlouze a pomalu vaří v sádle, jen se solí nebo s cibulkou, bylinkami a vínem.

No a protože Martin je za dveřmi, husy ve špajzu, bylinky na okně a víno v lednici, jdem experimentovat!:

Vezmeme:

husu

sádlo, nejlíp slité z minulé husy

3-4 šalotky

tymián a petrželová nať

sůl, pepř

sklenka - dvě bílého vína

Uděláme:

     Husu osolíme, uložíme do hlubokého pekáče, zalijeme rozpuštěným sádlem a pečeme 3-4 hodiny na 110 st., aby se husa pomalu v sádle spíš vařila než zprudka pekla. Můžeme i podlévat vodou, pokud nemáme dost sádla, ona během pečení nějaké to sádýlko pustí.

     Poté co je nazlátle upečená, vyndáme z pekáče, naporcujeme stehýnka, prsa, prostě to pěkné maso a servírujeme třeba se zelím a knedlíky a se svatomartinským vínem, to si jistě už nějak poradíte.

     Zbylý skelet, křídla a to co z husy ještě po hostině zbude, obereme a z těchto kousků masa vyrobíme skvělý rillettes. V tomto místě mi to trochu hapruje, protože ideální je podávat rillettes před husou jako předkrm, takže v profi gastronomii je postup jiný. U nás taky, chci-li dělat pomazánku a ještě ždibek paštiky, abych využila i vnitřnosti, musím dát do trouby husy dvě, z jedné by nic na pomazánku nezbylo!

     Takže na sádle ( dejte dost, ale určitě ne všechno; slijte si do sklenic na příští husu ) osmažíme nadrobno nakrájenou šalotku, přidáme obrané maso, ani nemusí být úplně na kousíčky, osolíme, opepříme, tymiánem ovoníme, zalijeme vínem, připadně ještě trochu sádla přidáme, aby to tak pěkně plavalo a ještě chvilku dusíme, až se vyvaří víno a maso se rozpadne na nitky. 

     Nasekanou zelenou petržel přidáme až nakonec, ona by vařením ztratila barvu i chuť, takhle nám tu nádheru voňavou pěkně rozjasní.

     Naplníme do misek nebo skleniček, ještě trochu sádlem zalijem a uklidíme do chladu.

Servírujeme na Martina před husou s čerstvým chlebem nebo jindy s čímkoli jiným.

     Takhle krásně to vypadá, ještě líp chutná a kdo nevěří, ať zkusí udělat nebo přijde k nám ochutnat, ale rychle, dlouho to nevydrží!

Pasta al pomodoro

Tak na tuhle italskou lidovku nepotřebujete mít v zásobě žádné drahé, nedostupné nebo neobvyklé suroviny.

Stačí jen:

2 plechovky loupaných rajčat

1 šalotka

1 stroužek česneku

olivový olej

bazalka nejlíp čerstvá

sůl

500 g těstovin jakéhokoli tvaru 

A 10 minut na přípravu:

Dáme vařit vodu na těstoviny do největšího hrnce a zatím začneme dělat omáčku:

Šalotku a česnek oloupeme a nakrájíme na superjemno a hodíme na pánev s rozpáleným olivovým olejem, velmi krátce zpěníme a přidáme rajčata pokrájená na čtvrtky i se šťávou z plechovky, nakrájenou bazalku, osolíme a zlehýnka podusíme pod pokličkou.

Do vařící osolené vody hodíme těstoviny (= nudle = pasta) a vaříme potřebný čas ( italové al dente, ostatní tak akorát ).

Nastrouháme si parmazán a dáme na stůl talíře, protože to máme hotové.

Francouzská cibulačka

     Pojďte si zas něco dobrého, rychlého a jednoduchého uvařit!

To mě fascinuje vždycky, když se jdu nadýchat inspirace, energie a lehkosti do Prakulu, jak to vaření vypadá najednou snadno a rychle, a to i u takových receptů, u nichž už samotný název navozuje pocit, že "to nepude".

Pravá francouzská gratinovaná cibulačka! 

Úlek už od pohledu a jdu radši udělat pravou českou bramboračku! Ta je ovšem na přípravu daleko složitější, takže se pustíme do té jednoduché francouzské polévky:

Nakoupím:

1 kg bílé cibule

200 g másla

svazek čerstvého tymiánu, rozmarýnu a bobkového listu

100 ml dobrého koňaku (francouzského)

500 ml suchého bílého vína (francouzského)

1 litr kuřecího vývaru

1 bageta (francouzská - být nemusí)

100 g sýru Gruyére nebo Conté

S chutí do toho, půl je hotovo:

Cibuli nakrájíme na plátky. 

( Nejspolehlivější rada jak nebrečet u krájení cibule: nechat ji nakrájet někoho jiného. )

V hrnci rozehřejeme máslo, přidáme cibuli a bylinky, svázané potravinářským špagátkem a restujeme do zlatohněda.

( Trocha francouzštiny: bouquet garni...svazek čerstvých bylinek, přidá se do vaření nebo pečení, pak se odstraní, v jídle zbyde "toliko" chuť a vůně bylin. )

Přidáme koňak a necháme ho vyvařit, přilijeme víno a rovněž necháme vyvařit, nakonec zalijeme vývarem a necháme mírně 30 minut odkryté probublávat a vypařovat vodu.

Zatím si bagetu nakrájíme na plátky a opečeme v troubě dozlatova, dokřupava.

Polévku, která by měla být hustá, vlijeme do polévkových misek, položíme na ni opečené plátky bagetky, posypeme strouhaným sýrem a naskládané na plech je v rozehřáté troubě na 180 st. zapečeme 5 minut.
To pude!

Dobrou chuť!

Guláš

     Volala mi kamarádka jak na guláš, na blogu ho nemám a přitom jsem ho už tolikrát vařila, dokonce i pro partu kamarádů velkoobjemově! Tak tady ho máš Lucko!

     Nečekej ovšem klasiku: "vezmi kilo kližky a kilo cibule...."

     Všechno má svůj příběh, tak před vařením si přečti ten můj:

     Od malinka mám ne úplně pozitivní vztah k masu. Začalo to již v mateřské školce, kde v jídelně platilo heslo Dojídat! Ale zkuste dojídat, když máte plnou pusu nerozžvýkatelné flaksy! Řešila jsem to únikem na záchod, kde jsem se nepozřitelné hmoty, schované v puse, zbavila. Bohužel toto pravidlo platilo i doma, ale tam se šlo dost blbě vymlouvat, žvanec nešel většinou ani spláchnout. 

     Stala se ze mně vegetariánka. To naštěstí netrvalo dlouho, poznala jsem muže masového. To je ten typ, pro kterého jídlo bez masa není jídlo, jen jakýsi předkrm nebo doplněk stravy. K první večeři, na kterou jsem ho pozvala, jsem uvařila italské těstoviny s hráškem. Ze zdvořilosti neodmítl, ale nadšení vypadá jinak. Později vyšlo najevo, že nesnáší hrášek. Ale nevadí, vydržel to se mnou dvacet let.

     Já jsem totiž tehdy překonala ten školkový negativní zážitek, zavolala jsem mámě, jak na guláš a vyrazila na nákup: kilo kližky a kilo cibule. Donesla jsem to domů, ale fóbie se vrátila, maso bylo prorostlé takovým tím "želé", něčím, co jsem nedokázala ani zpracovat natož jíst! Vrátila jsem se do masny pro kus libového zadního, odolala jsem údivu prodavačky ( na guláš jedině kližku! ) s poučením, že příště už jí nebudu vyprávět, na co to maso mám.

     Zkrátím to: vymyslela jsem guláš, který chutná všem, jím ho já i moje holky. Na tu klasiku ať si pánové zajdou do čtyřky, se šesti a pivko navrch.

Libový dietní gulášek

1 kg hovězího zadního bez "želé"

3 cibule

sádlo

sůl, pepř

lžíce mleté sladké červené papriky nebo gulášového koření

vývar

pár krajíců chleba

     Maso nakrájej na kostky, cibuli taky, nemusí být nutně najemno, rozvaří se.

     Na rozpáleném sádle osmahni cibuli téměř do hněda, přihoď maso, trochu s ním míchej a až se zatáhne (zešedne), sol, pepři, paprikuj, zalej vývarem nebo vodou, aby bylo maso pod hladinou, zapokličkuj, nastav budík na dvě hodiny a jdi si číst. Mezi jednotlivými kapitolami ale doporučuju kontrolovat úbytek tekutiny a dolévat, aby maso nevyčuhovalo. 

     Až maso změkne tak, že se dá rozdělit vařečkou, je hotovo. A měkkost je opravdu důležitý faktor, důležitější než ochucení. Jakmile máš maso tvrdé, nepomůže ani bůh ani Pohlreich. 

Z časových důvodů lze použít Papinův hrnec, já ho ale nemám ráda, jednak se trochu bojím toho tlaku a taky mi vadí, že během vaření si nemůžu míchnout a mít maso pod kontrolou a neodhadnu dobu vaření.

     Nakonec můžeš ale nemusíš zahustit, lepší než mouka je nadrobit chleba bez kůrky, chvíli povaříš a je to.

     Hodí se knedlík, nok, těstovina nebo kus chleba. My to nejradši jen tak, chleba už je v tom. 

     

Dobrou chuť!!

     

...Více než tisíc slov...

   Jestli ještě nemáte vykrojené ani jedno linecké, vyválený ani jeden vanilkový rohlíček a ukoulenou ani jednu rumovou kuličku, tady je tip, jak na poslední chvíli zaválet, překvapit milého či celou rodinu a na vánoční stůl položit kousek vánoc:

Nákupní seznam:

2 pytlíky mletého kokosu po 200 g

1 pytlík celých loupaných mandlí nebo lískových ořechů

1 pikslu Salka

Co s tím:

     1. Jeden pytlík kokosu smícháte v misce se Salkem a necháte chvíli v ledničce, ideálně do druhého dne, mezitím stihnete ješte dokoupit dárky a udělat všechny ty nezbytné blbosti, bez kterých by zřejmě vánoce vůbec nepřišly nebo radši běžte ven nebo v momentálně nezimním nečase si zalezte s knihou do postele.

     2. Připravte si misku s mletým kokosem z druhého pytlíku a mandle nebo lískové ořechy. 

Neseženete-li mandle oloupané, fígl na sloupnutí šlupky spočívá v tom, že mandle přelijete vařící vodou, chvilku počkáte a pak jde slupka dolů krásně promnutím v prstech.

     3. Do mimořádně lepivé husté kaše z ledničky zabalte mandli nebo oříšek a dokonalou kuličku dotvořte vyválením v kokosu.

     4. Položte do papírového košíčku.

Výsledkem je dokonalé rafaelo, které nerozpoznáte od toho pravého. 

Jako bonus navíc může být, že budete trendy: tento recept určitě uspokojí nejednoho gurmánského experimentátora, neboť se bezpochyby vejde do kategorie "levně a rychle". Což ale není cílem Vánoc ani mým.

Kupované vs. domácí. Najdi 5 rozdílů.

A dobrou chuť samozřejmě!

Sněhové pusinky

3 bílky

200 - 300 g cukru napůl moučkový a pískový s vanilkou

50 g mandlí

   Pokud jste pekli linecké i rohlíčky z trojnásobného množství jako já, tak máte v ledničce 12 nevyužitých bílků  ( takže krát čtyři ).

   Se sněhem to letos o vánocích nevypadá valně, tak si nasněžíme aspoň doma.

   Bílky trpělivě a dlouho šleháme s postupně přidávaným cukrem tak, aby držela lžičkou vytažená špička vzhůru. Půlku té bílé sladké nádhery naplníme do plátěného pytlíku s kovovou špičkou na zdobení dortů. Na plechu se silikonovou podložkou ( lepší než pečící papír ) vytvoříme úhledné kopečky a v troubě na 100* horkovzduchu pečeme, nebo spíš sušíme nejméně celou hodinu. 

   Do druhé poloviny vmícháme jemně umleté mandle. Vytvoříme na plech opět ty krásné pusinečky. Asi tak poslední plech je už úplně bezchybný, jedna pusa jako druhá, už to máte v ruce, jenže je konec, bílky došly, plechy taky, nezbytné vínko bílé pomalu taky. Nastavíme na troubě čas pečení 60 a jdeme si dopít víno k televizi.

   Nemůžeme se dohodnout, jestli jsou lepší pusinky bílé jen s cukrem nebo ty mandlové. Obojí však mizí stejně rychle jako zbytky prvního sněhu z okolních kopců.

Šťastné a veselé! A dobrou chuť!

Vanilkové rohlíčky

   Recept je od maminky, jak jinak. Našla jsem jej ale taky v kuchařce, kterou jsem už od mámy před časem dostala, je z roku 1958 a jmenuje se dost nepoeticky "Vaříme zdravě, chutně a hospodárně". Je vybavena černobílými fotografiemi a ilustračními nákresy, které dokonale popisují postupy základů vaření, obsahuje návody na to, jak zacházet obecně s masem, zeleninou, jak zavařovat nebo sušit ovoce, udělat marmeládu či vykuchat kuře. Má rejstřík abecední, podle kapitol a speciální podle tématických okruhů, je v ní všechno, co potřebuje začátečnice i zkušenější kuchta.

   A přestože v názvu má zdraví a hospodárnost, tak vánoční cukrovíčko podle této kuchařky je poctivé, tím pádem ne úplně zdravé, vůbec ne hospodárné, ale úžasně chutné!

     Vanilkové rohlíčky  =  základní měřítko úspěšnosti vánočního pečení, to ví každý a proto si obzvláště na tomto druhu nechávám záležet.

30 dg hladké mouky

20 dg másla

4 dg cukru

10 dg mletých lískových oříšků nebo mandlí

2 žloutky

moučkový cukr smíchaný s vanilkovým na obalování 

  

   Zpracované těsto si dáme na pár hodin do ledničky ztuhnout, aby se s ním lépe pracovalo. Vyválíme centimetr tlusté válečky, ty si nakrájíme na 4 cm kousky, které ohneme do tvaru rohlíčku a narovnáme na plech ne úplně blízko sebe, poněvadž trošinku nabydou.

   V horkovzduchu na 150* pečeme 8 minut, chvilinku počkáme a ještě téměř horké obalíme v moučkovanilkovém cukru. Pokud se lámou, tak ještě chvilku počkejte, chladnější se lámat přestanou.

   Minimální dávka pro naši rodinu je trojnásobek uvedeného množství a to musím tu krabici schovat na tajné místo. Jednou jsem to neudělala a rohlíčky zmizely dřív než jsme zapálili třetí svíčku na adventním svícnu.

Šťastné a veselé! A dobrou chuť, smaozřejmě.