Knedlík houskový kynutý

    Kynutý houskový knedlík byl pro mně dost dlouho nedostižnou metou, zkoušela jsem několik zaručených receptů, výsledkem byl vždycky spolehlivě zdrclý tvrdý šiškoň, nebo naopak rozblemclý útvar neurčitého tvaru.

    Až jsem poznala Davida, který mne nejdřív přesvědčil, že ani svíčková není mýtus a k ní nelze podávat než klasický český nadýchaný houskový knedlík a přímo u mne v kuchyni mi předvedl, že to opravdu není umění souzené jen Magdalenám Dobromilám. Podle jeho receptu se mi od té doby už vždycky podařil. Dodržuji přesný postup a knedlík je pokaždé obdivuhodný, až málem zastiňuje hlavní pokrm, ať už je to tedy ta svíčková nebo husa či kachna se zelím.

     

0,5 kg polohrubé mouky

1/2 instantního droždí

1 celé vejce

1 žloutek

2 dl perlivé minerálky lehce ohřáté v mikrovlnce " na vlažno"

špetka soli

2 housky na kostičky

     Jestliže máte doma zaručené knedlíkožrouty nebo třeba dva teenagery ve vývinu, pak určitě vynásobte dvěma. Já už taky dělám rovnou z kila mouky a když náááhodou zbyde, dám na mrazák a v době tvůrčí krize jako když najde...

     Ingredience kromě housek nasypu do mísy, minerálku až nakonec a uhnětu v hladké těsto, které se nelepí na mísu ani na vařečku. Ručně to jde, ale chce to čas a taky trochu svalů. My velké holky už na to máme hnětacího robota a zatímco ten pracuje, uvařím si kávu a nakrájím houstičky na malé kostičky.

     Bochánek uhněteného těsta popráším moukou, přikryju čistou utěrkou a nechám v klidu a teple (na radiátoru třeba) kynouti aspoň hodinu. 

     Vykynuté těsto ještě chvíli zpracovávám, zahnětu do něj kostičky houstičky, rozdělím na půl a vytvaruji dvě úhledné šišky, které nechám klidně ještě půl hodiny ležet, hezky nakynou, zatímco si dám druhou kávičku nebo pracuju na příloze či masu. 

     Dám vařit vodu do co největšího hrnce.

     Knedlíky hodím do vařící osolené vody a 12 minut vařím pokud možno pod pokličkou. Ono se to vzpírá, voda z přikrytého hrnce utíká, tak na chvilku odklopím, upustím tlak, zas přikryju .... Po těch dvanácti minutách knedlíky otočím a ještě dalších 8 minut trápím přikryté.

     Poté šišky vyndám na prkýnko a s vidličkou v každé ruce usilovně a rychle oba knedle co nejrychleji intenzivně z obou stran propíchávám. Toto je důležitá fáze, pokud se neupustí plyn nahromaděný uvnitř knedlíku, dojde ke zdrcnutí, znehodnocení, zklamání a následné frustraci kuchařky i strávníků.

     Při dodržení tohoto celkem jednoduchého postupu je výsledkem nadýchaný, na povrchu možná trochu oslizlý, ale uvnitř jemný provzdušněný načechraný typický český zázrak.

     Naporcovat ještě teplý čerstvý knedlík na pravidelné centimetrové plátky lze pouze pomocí niti, kterou podvléknete pod šišku a nahoře ji překřížíte nebo zauzlíte, nit projede a ostře oddělí plátek, aniž by jej stlačila.

   

Co můžeš udělat dnes ...

     Už je to dobu, co se svět zaměstnaných žen zaklíná slovem prokrastinace. Zajímavé, že muži asi tento problém nemají. ( Já myslím, že mají, ale nemluví o tom, je to vlastnost, spadající do kategorie slabostí a ty oni nikdy nepřiznávají. )

     Já jsem zpočátku ani neznala přesný význam toho slova, byla jsem dost líná otevřít si slovník a najít překlad. Navíc jsem se domnívala, že se jedná o problém zaměstnaných, plně vytížených manažerek a tudíž se to mne - matky a ženy v domácnosti na plný úvazek- netýká a nemusím se tímto fenoménem vůbec zabývat. Až když jsem zjistila oč jde, zaradovala jsem se, že jsem jako ostatní, mám to taky!

     Nehrnu sice před sebou uzávěrku nebo plán na příští čtvrtletí, ale neuklizená horní polička kuchyňské linky nebo hora nevyžehleného prádla má taky svůj účinek na svědomí a za následek pak řadu dobrých předsevzetí. A ty jsem s počátkem nového roku samozřejmě řešila. Kdo ne? 

     Sesumírovala jsem si, co všechno už delší dobu odkládám a překvapivě se nic neděje, nikdo si toho ani nevšiml, tak mne napadlo, že se houby stane, když to neudělám. Víte, co jsem například udělala s hromadou děravých ponožek a drobného prádla, které se mi nahromadilo na zašívání? Skoro půl roku nikomu nechybělo, když leželo na šicím stroji, takže jsem to všechno vyhodila do popelnice! 

     A tohle se chystám udělat se všemi odkládanými povinnostmi. Smetu je se stolu! Ten mi zůstane čistý a můžou se na něm začít hromadit nové úkoly. Pokud zůstanou nevyřešeny bez povšimnutí do příštího Nového roku, nejsou asi tak závažné a nestojí tedy za to dále se jimi zabývat. 

     Takže si můžu bezstarostně uložit nová předsevzetí a jsem si jista, že je každopádně do dalšího roku nějak zvládnu...

Glazovaná cibule

3 lžíce másla
3 cibule
3 lžíce hnědého cukru
3 sklenky červeného vína
1 lžíce povidel
sůl, pepř
     Na pánvi rozehřejeme máslo, necháme na něm zesklovatět cibuli, nakrájenou na kroužky a zasypeme cukrem. Až se cukr rozpustí a zkaramelizuje a omáčka má jakoby medovou konzistenci, zalijeme vínem a necháme při nižší teplotě redukovat asi půl hodiny, dokud se nevypaří voda a omáčka opět nezhoustne. 

     Pak vmícháme povidla a chvilku provaříme, osolíme, opepříme a vylepšíme touto omáčkou nějaké nudné, například krůtí maso nebo třeba masové kuličky s bramborovou kaší.

     Zjednodušující verze podle Jany K. ( také vhodná pro ty, kteří tráví cibuli se společensky nepřijatelnými následky nebo ji prostě neradi ): necháme zredukovat červené víno a přidáme povidla. That's all!

Masové kuličky

600 g mletého masa

1 jarní cibulka i s natí

1 vejce

1 stroužek česneku

hrst strouhanky

sůl, pepř, provensálské koření

     Vše důkladně promícháme, nejlépe rukou, stejně budeme pak rukama koulet kuličky, které ještě můžeme, ale nemusíme, obalit ve strouhance. Kuličky smažíme v rozpáleném oleji, po minutě s pánví zatřesem, aby se otočily, za další minutu už vyndáme, ale radši zkusmo jednu rozřízneme, jestli je uvnitř propečená. Větší míčky budou chtít víc času.

Bramborová kaše 

1,5 kg brambor

100 g másla

3 dl mléka

sůl

     Brambory oloupeme, nakrájíme na čtvrtky a zalijeme vařící vodou, osolíme a 25 minut vaříme.

Slijeme vodu a přidáme máslo a postupně vlijeme horké mléko. Aby byla kaše lehounká a nadýchaná, šlehám ji ručním elektrickým šlehačem s metlami jako na šlehačku nebo sníh tak dlouho, až je hladká bez kousků. Nutno dodat, že některý typ brambor se nevzdá a kousky zůstávají, s tím se nelze než smířit a tyto bandory příště nešlehat, pokud si ovšem vzpomenete, které to byly.

Dobrou chuť!

Vosí hnízda nebo včelí úly

   Před pár lety se vrátil můj muž z firemního vánočního večírku posmutnělý se slovy: "Víš, nezlob se, ale moje sekretářka je má lepší!"

   No jo no, co se dá dělat, jsme spolu dvacet let, dalo se to čekat. Moje ( vzhledem k věku a po třech kojených dětech celkem zachovalé ) trojky už nejsou úplná hitparáda, to uznávám, ale mohl si to nechat pro sebe, parchant jeden! 

   Pak se ještě rozvášnil, že účetní je taky neměla k zahození a holky z obchodního se rovněž vytáhly. No tak to už jsem začala pochybovat o korektnosti takovýchto mejdánků! 

   Načež můj drahý začal hovořit o rohlíčcích, lineckém, kuličkách či pusinkách a já s úlevou pochopila, že to s mojí postavou není marné, ale že on zas myslí na to žrádlo. A přestože běžně radši dává přednost klobáskám a škvarkům, tak cukroví na vánoce musí být a vzájemné porovnávání, komu se letos povedly rohlíčky a kdo má lepší hnízda, patří k běžné předvánoční konverzaci. 

"Dobře, tak když má ty hnízda lepší, ať pošle recept." Poslala.

Vosí hnízda z Polabí:

20 dg piškotů - oddělit 35 ks, zbytek umlít

15 dg moučkového cukru

1 vanilkový cukr

6 dg másla

2 lžíce kakaa

2 lžíce rumu

2 lžíce mléka

Zpracujeme těsto, formičku na hnízda vysypáváme instantním kakaem, ne cukrem, aby se těsto nelepilo na formičku a hnízda zůstala hnědá.

Náplň

10 dg moučkového cukru

10 dg másla

2 žloutky

rum

Máslo utřeme s cukrem, pomalu přidáváme žloutky a rum až do požadované konzistence - ne úplně hustý krém, ale ani řídký, aby nevytekl. 

Jo, má je lepší!

Linecké

   Vánoce se nedají ošulit. Kamarádka mi pyšně několik let nosila na vánoce cukroví z náhražek, hrubozrné a špaldové mouky, z mrkví a cuket, téměř bez cukru, bez zdobení, zdravé, dietní,  ...nevzhledné, nedobré a nevánoční. Chvilku se zdvořile válely bez povšimnutí na vánočním stole a pak skončily každoročně v koši. 

   Na vánoční cukroví používám opravdové máslo, mouku i cukr poctivě prosívám, aby v těstě nebyly hrudky, strouhám čerstvý citrón, vanilkový lusk bořím do cukru už čtrnáct dní dopředu a domácí rybízovou vyrábím jen pro tento účel ( letos od maminky - díky ). 

   Kromě marmošky se linecké může slepovat krémem, polít čokoládou, ozdobit mandlí, vlašákem nebo barevným cukrovým posypem a můžete tak vymyslet až několik druhů. V tom případě si dávku minimálně ztrojnásobte, ať máte co dělat. Já násobím třemi, i když lepím jen marmoškou. Na Štěpána už většinou nejsou.

30 dg hladké mouky

8 dg moučkového cukru

20 dg másla

2 žloutky

citronová kůra

1 vanilkový cukr

rybízová marmeláda na slepování

   Všechno smícháme a prohněteme v hladké těsto, nejlépe rukama, necháme v ledničce ztuhnout a pak na vále válíme 3-4 mm placku, podsypáváme hladkou, aby se nelepila a vykrajujeme tvary vánoční. Do poloviny z nich ještě malým tvořítkem vykrojíme doprostřed malá kolečka, srdíčka nebo třeba kosočtverečky. Pečeme na 160* horkovzduchu 8 minut. 

   Po vychladnutí slepujeme marmeládou, děrovaným nahoru, to dá rozum.

   

Kyselo není zelňačka

Kdo není z Krkonoš, neví, co je kyselo. Taky jsem to nevěděla, než jsem si vzala vrchlabáka. Naučila jsem se vařit kyselo podle maminky mého muže, ale až v době, kdy tady už nebyla a tak jsme recept dávali dohromady naslepo podle vzpomínek a párkrát skončilo za stálého míchání v ...hajzlu. Teď už ho umím a po občasných pokusech dát si ho, byť i v krkonošské restauraci, i moje děti uznaly, že maminčino kyselo je nejlepší! A trocha osvěty: kyselo je jídlem chudých horalů, obyvatelů kerkonošských chaloupek a bud, roztroušených po horách, trocha těch bandor se na kopanicích vždycky urodilo, cibule taky, slípky snesly něco vajec, omastkem v hrnku se šetřilo a chlebový kvásek byl k mání, téměř v každé chalupě si pekla hospodyně svůj chleba. Takže kyselo podle vrchlabské babičky Kristy a ta se ho naučila od své německé maminky a ta od své maminky....:

100 g chlebového kvásku - v Krkonoších dodnes k dostání běžně tam, kde se prodává chleba

hrst sušených hub

2 cibule

1 kg brambor

8 vajec

2 lžíce sádla

2 lžíce másla

sůl, drcený kmín

mléko

   Chlebový kvásek zalijeme v hrnci studenou vodou (asi litrem) a mícháme, rozpustíme, vaříme a pořád mícháme, bez míchání se to zdrcne a sedne ke dnu. Až to zhoustne do podoby řidšího šedivého pudingu, minutku ještě provaříme. Případné zdrcky jsem už párkrát vyřešila zanořením mixeru.

Houby namočíme nejlíp přes noc, podusíme do změknutí a přidáme k polívce, dochutíme solí, kmínem, odstavíme z plotny. 

   Brambory uvaříme běžným způsobem - nakrájené na čtvrtky zalijeme horkou vodou ( jednak se rychleji uvaří, druhak prý takto udrží víc potřebných vitamínů ), osolíme, vaříme 20 minut.

   Cibule nakrájíme a osmahneme na sádle do zlatova až hněda. Rozšťoucháme do brambor ne úplně na kaši.

   Na másle usmažíme klasická míchaná vajíčka.

Polívku, šťouchané brambory a vajíčka podáváme na stůl zvlášť, každý si do svého talíře s polívkou nandá podle chuti a nakonec si ještě zaleje troškou mlíka. 

S tímto způsobem podávání je naše rodina ojedinělá, většinou se to vaří dohromady v jednom hrnci, ale výhodou je, že jaký si to uděláš, takový to máš a navíc to vypadá svěže a čerstvě.

Dobrou chuť!

Zelňačka

1 balíček kysaného zelí

1 cibule

1 lžíce sádla

4 brambory

300 g uzeného nebo klobásy

1/2 lžičky červené papriky

sůl, kmín

Na lžíci sádla zpěníme cibulku, přidáme papriku, drcený kmín a na kostičky nakrájené uzené maso, až se opeče, šoupneme tam zelí, podusíme a podlijeme vodou nebo vývarem, chvilku povaříme. Brambory nakrájíme na kostky a uvaříme v osolené vodě doměkka. Nevaříme společně se zelím, protože by brambory v kyselé vodě nezměkly, i nakrájené na kousky by zůstaly na povrchu jakoby nedovařené. Uvařené je přidáme k zelí klidně i s vodou, pokud potřebuje polívka zředit. Tímto je zelňačka hotová, někdo přidává  ještě smetanu pro zjemnění, nám to chutná bez ní.