Kachna se zelím proti podzimní depresi

Asi mi to budete zazlívat, obzvlášť v tomto vyjímečně teplém říjnovém týdnu, ale mám to tak. Nesnáším podzim. Je to něco jako pondělí po krásném víkendu. Nedá se už chodit v tričku s krátkým. Nedá se po ránu sedět s kávičkou na terase. Musí se topit. Odložit sandálky a sundat z půdy zimní boty. Opálení vybledlo, proč jsem se v tom Řecku tak smažila? Místo letní pohodičky úkoly, svačinky, hektický rozvoz na kroužky. Po sobotním výletu zkřehlé prsty a náběh na kašel a rýmu. Vstávám ráno do tmy, odpoledne už zas tma. Trávník plný spadaného listí, kdo to asi tak bude shrabávat? Letničky v truhlíkách na oknech unaveně odpadávají a už nezdobí. Ano, kopce hýří podzimními barvami, nízké slunce romanticky osvětluje stráně, jejíž barvy přecházejí od žluté až po temně fialovou, zelená už není módní... Ale co z toho? Rodina ulehla s klasickými rýmičkami podpořenými podzimními depresičkami, takže vařím čajíčky, strouhám zázvor a lítám do lékárny pro aspirin. Než přijde zima a pořádné mrazy, které spálí bakterie i viry, než deprese ze tmy, deště a chladu zažene vidina krásného polyžování, tak si  čtvrt roku počkám, statisticky to déle netrvá, pokusím se vydržet!

Jediná výhoda: ospravedlním si tu kachnu se zelím, na kterou jsem se celé léto těšila, chladnější klima vyžaduje přece větší přísun energie :-)) :

Kačena

1 kachna

kmín drcený, sůl

kachní sádlo uschované v lednici z předchozí kačky

Kachničku jsem opláchla, vyškubala zbylá pírka, osolila a posypala kmínem a v pekáči zalila rozpuštěným sádlem, které čekalo v lednici slité z minulých kaček. Tu první jsem klasicky podlila trochou vody a pak během pečení často přelívala výpekem, aby nebyla suchá. Tahle třetí byla už zalitá do 3/4 a nepřelívala jsem ji vůbec. A to nejdůležitější: kačenku jsem dala do trouby na 100 stupňů na 6 hodin! Porcování bylo dobrodružné, kačena se rozpadala na atomy, ale chuť nepopsatelná! Sádlo jsem přecedila a uložila, pořád je čisté a bílé, takže čtvrtá už bude plavat celá!

Zelí

hlávka červeného zelí

1 cibule šalotka

lžíce sádla 

1 stonek celé skořice

2 deci červeného

sůl, drcený kmín

vinný ocet

Tak toto zelí jsem ochutnala v srpnu na Žofíně v Novohradských horách, celý večer jsem pak z kuchaře Petra mámila to tajemství, kterým učinil obyčejné červené zelí neodolatelným, tak tady to je, není to jeho přesná receptura, prozradil jen ,že vůně je skořicová a chuť je podtržená červeným vínem:

na sádle jsem osmahla na drobno nakrájenou šalotku a přidala pokrájené zelí, po chvilce, až se zelí podusilo, jsem osolila, přidala trocha kmínu, zalila vínem, doprostřed zabořila skořici a dvacet minut pod pokličkou na slabší výkon vařila. Tato příprava má úžasný bonus: v kuchyni totiž není cítit vařené zelí, což není úplně chanel, jak víme, ale vůně skořice a vína připomíná spíš adventní svařáček :-). 

Poněvadž červené víno většinou neoplývá výraznou kyselinkou, závěrečné dochucování si vyžádalo trochu octa, jak jinak než vinného, ale nevinný by to určitě nezkazil. Doporučuji při vaření průběžně ochutnávat použité víno, já jsem sáhla po italském Chianti ročník 2009 z vinařství Cecchi, vyrobené z vlastních biohroznů. Nesouhlasím s tím, že pokud víno nechutná, dá se použít na vaření. Špatné víno rovnou vyleju a do jídla dávám zásadně víno dobré a to v poměru 1:1 ( jídlo:sklenka).

Bramborové špalíčky

8 brambor

hladká mouka

2 vejce

sůl

Brambory uvaříme ve slupce a vychladlé nastrouháme, přidáme vejce, sůl a hladkou mouku a to postupně během zpracovávání tak, aby těsto nelepilo. Nedá se to přesně navážit, protože záleží na typu brambor. Z těsta vyválíme válečky o průměru asi 2 cm a ty nakrájíme na centimetrové plátky, co nejrychleji je naházíme do vařící osolené vody a po 4 minutkách vylovíme naprosto dokonalé špalíčky nebo také noky.   "Vysvětlím vám rozdíl mezi knedlíky a noky. Je to prosté. Knedlík se vaří ve vroucí vodě ve formě podlouhlých válečků, a teprve po vyjmutí z lázně se krájí na tenké plátky. A po obrubě těchto plátků může být takový knedlík trochu oslizlý. Naproti tomu typický nok, se ve formě kuliček nebo šišek, vaří každý kousek oddělený zvlášť, a tudíž je slizký po celém svém povrchu." :-) ( Jindřiška Krausová, jejíž tatínek dával bolševikovi rok, maximálně dva a proletářům všech zemí dal poněkud netradiční radu ohledně intimní hygieny. )

Dobrou chuť!