čtvrtek 3. října 2013

Prosciutto

Mám ráda muže požitkáře. Muže, kteří mají rádi dobré věci a dokážou vyvinout úsilí, aby si dobrou věc obstarali, připravili a náležitě si ji vychutnali se vším, co k ní patří. Ne takové, kteří zblajznou tlačenku z papíru ve stoje u otevřených dveří ledničky. Ne ty, kteří se najedí čehokoli, hlavně že je to teplé a je toho dost. Mám ráda muže, jejichž pracovní nasazení, ambice a výkony jsou nasměrovány k tomu, aby se pak náležitě odměnili a užili si něčeho patřičně dobrého.
Můj muž je požitkář. Na dobrých a dokonalých věcech nešetří. Má rád dobré víno, ocení výborné jídlo. Miluje sušenou šunku, ať už italské prosciutto nebo španělský jamón. Na této šunce je velmi důležité, aby byla správně nakrájená na velmi velmi tenké, téměř průhledné plátky, které se vám rozplynou na jazyku a nechají vyznít intenzivní chuti sušeného masa. Na jihu Španělska v Andalusii jsme před pár lety byli pozváni na obřad krájení šunky přímo na farmu, zaměřenou na chov masného dobytka, kde odborně vyškolený kuchař ukrajoval ty průsvitné plátky speciálním nožem a nábožně je kladl po jednom na připravené talíře. Tehdy měl můj muž v očích takový zvláštní výraz, přirovnatelný snad jen k okamžikům narození našich dcer. A od té doby s ním nebylo k vydržení, přivezli jsme si odtud pochopitelně jamon, on však brzy pochopil, že dovednost ukrojit jej tak, aby to nebyl kus, který zůstane v puse nerozžvýkaný jako hovězí z jídelny, mu, coby chlapci s germánskými geny, zůstane navždy utajen. S  urputností sobě vlastní tento problém vyřešil. Jednoho dne přinesl domů obrovskou krabici. S tajemným usměvem mi přikázal, abych vyklidila kuchyňskou linku, což nebylo vůbec snadné - kam najednou s kávovarem, robotem, květináči s bylinkama, košíkem na pečivo a všemi těmi potřebnými věcmi, co máte běžně po ruce? Na diskuzi však nebylo místo. Vše jsem bez řečí odsunula a čekala co bude. Obřadně vytáhl z bedny profi KRÁJEČ, umístil jej do naší pidi kuchyně, slavnostně jej zapojil a ukrojil si první neuvěřitelně tenounký jamon! Od té chvíle dělí svůj život na dobu před Kráječem a po Kráječi. Miluji muže požitkáře. Miluji svého muže :-).
Nemáte-li doma takového muže ani kráječ, nechte si prosciutto nakrájet v italské prodejně na Vinohradech, tam je krájí krásný mladý Ital sice na kráječi, ale s takovou láskou, že je přímo k zakousnutí- šunka i ten kluk.

Recept s prosciuttem? 
Odpouštím svému muži, že si první ukrojené plátky klade rovnou do úst. Ty další si pak dáme na talíř, na ně položím hromádku rukoly, posypu hoblinkami parmazánu, zastříknu olivovým olejem, pokapu krémovým balsamicem a přemýšlím, jak jsme jen mohli žít bez něj.


úterý 1. října 2013

Penne se sýrovou omáčkou

Netvrdím, že vždycky vařím podle zásad zdravé kuchyně, ne vždy se mi podaří kulinářský majstrštyk a taky ne úplně pokaždé se mi chce věnovat jídlu kus své osobnosti. A když mám tři děti a muže a chci se jim všem zavděčit, zdravě, chutně a hospodárně je nakrmit a přitom nemám tolik času jako mívala Magdalena Dobromila, není pravidlem, že se mi každý den povede úchvatné menu, jen to nafotit a poslat do časopisu. A což teprve, když se zadaří den D (Debil, Deprese, Dost Drtivý, Down,...), jako třeba dnes: nejmladší dítě přišlo ze školy s brekem, že ztratilo bundu (jedinou teplou - ráno je kolem nuly)! Nejstarší dcera vzápětí volala se vztekem z Prahy, že k pořízení nové občanky (ztratila ji den po svých osmnáctinách, za týden se sice peněženka našla, ale všechny doklady již byly zablokovány...) potřebuje rodný list a ten je doma ve Vrchlabí! Fena Fína se zánětem dělohy po týdnu s antibiotiky na kontrole u veterináře: operace nutná, zítra musí pod kudlu! Kočka minulý týden zeblila terasu, pak zmizela a objevila se až dnes vyhublá jak lunt, nereagující na jídlo ani na vlídné slovo, takže znova na veterinu - bakteriální viróza, antibiotika a dostat do ní tekutiny každou půlhodinu injekční stříkačkou! Manžel na služební cestě v Bruselu - obvykle jedině dobře, ale zrovna dneska neé!
A co bude k večeři mamíí??? Krupicová kaše zavrhnuta, bramborové špalíčky ze včerejška odmítnuty, chleba s něčím neschválen. Metodu "spát bez večeře" neuplatňuji ani za trest, takže co budeme dělat? Těstoviny se sýrovou omáčkou! Jednodušší jídlo neznám (snad jen těstoviny s kečupem :-)) a tohle se snadno naučí i děti a moc jim to chutná, takže si holky uvařily samy a mně nechaly chvilku být.

Penne se sýrovou omáčkou
Penne jsou takové krátké trubky seříznuté do špičky jako brko ( italsky je penna pero nebo propiska).
Uvaříme je ve velkém hrnci v hodně osolené vodě podle návodu a protože jsou opravdu italské, tak přidáme k uvedenému času 2-3 minuty, poněvadž na al dente nejsou miláčci zvyklí. Po uvaření a slití vody zastříkneme olivovým olejem a promícháme, aby se k sobě nelepily a získaly sympatický hladký a lesklý povrch.

Sýrová omáčka:
1 balíček Nivy nebo jiného sýra
lžíce másla
200 ml smetany
strouhaný parmazán na posyp

V kastrůlku na lžíci másla rozpustíme Nivu za stálého míchání do hladka a zalijeme smetanou, povaříme pár minut, až omáčka malinko zhoustne a poté nalijeme na propisky a posypeme parmazánem.
V lepších dnech na másle osmahneme nejprve kousky kuřecího masa, pak teprve přidáme sýr atd...ale pořád se to ovšem krásně stihne za tu dobu než se uvaří voda a v ní těstoviny.


Dobrou chuť!

neděle 29. září 2013

Spaghetti carbonara

Italská kuchyně se k nám dostala už dávno, špagety a pizza jsou klasika a základ rodinné kuchyně, to známe všechny. Před více než dvaceti lety jsem strávila rok v Římě, v rodině s malými dětmi a italskou kuchyni jsem si zamilovala. Myslím tím ovšem to, co se vaří u italů doma, ne co si dáte v italské restauraci v centru Prahy ani v centru Říma, kde se přizpůsobují turistům. Zkušenosti z italské rodiny výrazně ovlivnily moje vaření, na českou kuchyni se moc neodkazuji, svíčkovou a houskové knedlíky jsem se naučila terpve před pár lety.
Itálie se rozkládá v poměrně dlouhém pásu zeměpisné délky a kuchyně na severu je výrazně odlišná od té jižní. V severní části se, historicky vzato, potřebují lidé zahřát a nasytit, aby měli energii na tuhou horskou zimu, najdete zde tučná jídla, podobná těm našim; základem je špek, maso, cibule i knedlíky, jak je známe u nás. 
Na jihu jsou naopak ve vedrech snesitelná jen jídla lehká, zeleninová, základem je pasta, čili těstoviny z mouky a vody bez vajec, zelenina a olivový olej. Rostou tu rajčata, jaká jste nikdy nejedli, pokud jste tam nebyli. Olivovníky jsou všude, ve vesnicích má každá rodina svůj olivový sad a olej je jejich základním živobytím. Jako na Moravě má každý švestky nebo vinohrad a v každé vesnici je obecní palírna nebo moštárna, tak v Calabrii mají obecní lis na olej.
Moje rodina žila v Římě, ale Catarina je z Calabrie, takže jsem poznala více tu jižní kuchyni. 
Spaghetti carbonara jsem tam nikdy nejedla a pak ani nevařila, je tam špek a vejce, je to pokrm, typický pro studený sever. Recept vyzkoušela Mája, povedl se a protože naše zeměpisná poloha a navíc absence teplého podzimu nás nutí vytáhnout ze skŕíní zimní bundy, rodina toto jednoduché a syté jídlo k večeři jistě ocení.

500 g dobrých špaget
200 g slaniny nebo bůčku
100 g parmazánu
2 stroužky česneku
50 g másla
4 žloutky
50 ml smetany ke šlehání
sůl a pepř ( nejlépe čerstvě namletý )

Špagety uvaříme v co největším hrnci ( 5l ) v dost slané vodě ( 2 polévkové lžíce ). To je totiž základ pro uvaření dobrých nerozblemclých těstovin, krom toho, že nekupujeme ty nejlevnější z diskontu.
Čas uváděný na obalu, platí pro italské al dente, čili na skus. Dětem to nechutná, přidávám 2-3 minutky.
Mezitím si nakrájíme slaninku, oloupeme česnek a na velké pánvi rozehřejeme máslo a oboje osmahneme, kdo česnek nemusí, stačí v celku osmahnout pro vůni a pak vyndat a vyhodit. Uvařené špagety slijeme a necháme si trochu vody, ve které se vařily. Špagety přidáme do pánve ( proto musí být opravdu velká ). V misce si ušleháme žloutky se smetanou a většinou sýra ( trochu necháme na posypání ) a nalijeme toto na špagety v pánvi, kterou už jen mírně zahříváme, nesmažíme na plný ceres. Promícháme to celé dvěma vidličkami nadzdvihováním, aby se všechny špagety obalily vajíčkem a přidáme pár lžic vody, v níž se vařily, pro vláčný a hladký dojem. 
Na talíři opepříme a posypeme parmazánem. Dobrou chuť a pěkné zahřátí!





středa 25. září 2013

Ovesná kaše

Kdybyste se mě zeptali ještě tak před půl rokem, naprosto jasně vím co bych vám řekla. ,,Ovesná kaše? Děláte si ze mě srandu, to nikdy v životě nestrčím do pusy!'' Samozřejmě mě ani nenapadlo, že bych mohla sníst dokonce celou misku a ještě aby mi to chutnalo. To víte, maminka nám to nikdy nedělala, tak mi to prostě nechutná a abych řekla pravdu většinou mi to ani (když jsem to ochutnala ve školní jídelně, což samozřejmě není to pravé) nechutnalo. Jak už jsem ale psala, nedávno jsem najela na trochu zdravější stravu, proto jsem nucená občas si pořádně dobít energii. Začala jsem müsli kolečkama z ovesných vloček a dnes jsem se konečně odvážila udělat si ovesnou kaši. Řeknu vám rozhodně to není ten hnus z jídelny a dokonce mi to i chutná!
Na přípravu je to samozřejmě jednou z nejjednodušších jídel, ale v jednoduchosti je přece krása!

mléko 300ml
ovesné vločky 60g
sůl půl lžičky
med (nebo cokoli na oslazení)


Kolik si dáte mléka či vloček záleží jen na vás, někdo to rád hustší někdo řidší, proto je množství orientačně a na jednu porci.

Vše smícháme v hrnci a vaříme dokud kaše nezhoustne.
Dochutit můžete čímkoli co vám chutná. Mě například skořice a rozhodně s ní nešetřím (dobré jsou také marmelády, kakao nebo prostě co vás napadne :))






A ještě se s vámi musím podělit o to, co se mi povedlo náhodou dnes ráno, když jsem si dělala snídani!

Ochutnej Chutney

Děti jsou neuvěřitelně konzervativní. Trvají si na svých, jednou ověřených zkušenostech a hodnotách a je těžké přesvědčit je, aby vyzkoušely i jinou cestu, poučily se a pokročily dál.
Tak třeba nechtějí ochutnat nic nového k jídlu: "... nebudu to jíst, protože jsem to ještě nikdy nejedl!"
 "A jak chceš zjistit, jestli je to dobré, když to ani neochutnáš?" Nevím, nechci, nebudu,...
Na zahraničních dovolených pak tyto děti trpí hlady, po pár dnech se přejí i pizza a suché špagety, protože omáčka je hnusná ( pravá italská :-)). Problém je odbýt to namazáním chleba, protože i ten chleba je jiný než doma... 
Znám děti, které až téměř do dospělosti odmítají cokoli kromě řízku s brkaší a rohlíku se šunkou!
Doufejme, že jednou prozřou a zjistí, že existuje i něco jiného než jejich dvě až tři oblíbená jídla, a že přicházejí o spoustu příjemných zážitků, zprostředkovaných jejich chuťovými pohárky. Nezbývá nám než čekat, až se to zlomí a vařit pro ně zvlášť to jejich oblíbené, poněvadž nemáme to srdce nechat je hladovět, když jim nechutná to naše.

Koupila jsem fíky, v supermarketu zlevnily, vypadaly krásně čerstvě a letos jsme navíc prošvihli dobu, kdy u moře zrajou, takže pro mně byly první v tomto létě. Myslela jsem si, jak budou děti rády, pochutnají si na sladkém, ocení exotiku na sklonku sezóny... Nee! Neochutnal nikdo. Jak jsem mohla zapomenout na to základní pravidlo, že co jsem ještě nejedla, to nejím!
Tak jsem začala pátrat po receptech na využití fíků. Sladké moučníky jsem vynechala, to by vzalo stejný konec. Protože ta část rodiny, která jí všechno, je masová, rozhodla jsem se zakoupené ovoce zpracovat na omáčku k masu a pod maso. Z mnoha receptů na různá originální a nápaditá "chutney" (čatní) jsem extrahovala tuto podobu - k steaku a sýru ozdobu :

8 fíků na osminky
1 červená cibule na půlkolečka
50 g hnědého cukru
10 lístků čerstvé bazalky nasekané
balsamico na zastříknutí
sůl, pepř, chilli
olivový olej

Na olivovém oleji osmahneme cibuli, přidáme nakrájené fíky, bazalku, posypeme cukrem a necháme chvilku karamelizovat, poté zastříkneme párkrát balsamicem a 10 minut podusíme. Dochutíme solí, pepřem a špetkou chilli. Ještě teplé nalijeme do menších skleniček, obrátíme dnem vzhůru a po vychladnutí uložíme na dohled, neb to budem brzy potřebovat ke kozímu sýru a pečenému masu.

Dobrou chuť!

pondělí 23. září 2013

Slaný koláč

My tomu doma říkáme kiš (quiche), ale originální francouzský koláč je jiná třída. Tohle je rychlovka, lehká večeře, předkrm slavnostnějšího menu nebo svačinka na zítra.
Podle Babici můžete místo ricotty použít tvaroh, místo rajčat třeba cukety nebo mrkve a nemáte-li na parmazán, posypte to eidamem :-). Sýrových koláčů jsou na internetu tři hromady, já jsem jednou udělala tento a jiný už nezkouším, je nejlepčí!
Mimochodem sýrový quiche jsme si v sobotu objednali ve vinném baru Monarch Na Perštýně. Přinesli vychladlou pizzu s gumovým eidamem na povrchu, což jen dovršilo zklamání z celého podniku: postarším pinglům s pivními pupky jsem už od pohledu nevěřila, že by se vyznali v sortimentu vín a sýrů, které nabízejí. Jde o vinný bar, přitom rozlévají jen tři čtyři nijak zvlášť reprezentativní značky odněkud z moravy, na dotaz o kterého konkrétního vinaře jde, odpovědět neuměl, musel se jít podívat na etiketu. Jedna sklenka byla vychlazená, druhá už ne,... škoda, interiér je vkusný, vtipné kresby 
Jiřího Slívy jsou osvěžující, atraktivní poloha v centru by mohla být využita k nabízení jiné úrovně a navíc moravské víno si takovou prezentaci určitě nezaslouží. 
Takže k tomuto sýrovému koláči si dáme můj oblíbený Znovín Znojmo, například povedený Savignon 2011 Terroir Levure, bílé víno s přívlastkem pozdní sběr, vinařská obec Hnanice, trať Knížecí Vrch, cukru necelých 8, příjemná kyselinka kolem 6, takže pro dámy s chutí na sladké to moc není, ale k sýrům ideální. Ne, nejsem až takový znalec, ale před podáváním si etiketu ráda přečtu, ať vím co mne čeká.

Těsto:
250 g hladké mouky
125 g másla
2 lžíce kysané smetany
špetka soli
Ze surovin vypracujeme hladké těsto a necháme v lednici aspoň hodinu, nejlépe přes noc, čímž si vytvoříte i časovou zkratku.
Úplně nejvíc času ušetříte zakoupením hotového křehkého těsta na koláč, které je již rozválené a srolované v pečícím papíru, takže stačí rozbalit do formy. Mám ho v lednici připravené téměř pořád.

Náplň:
olivový olej na potření těsta
3 lžíce rajčatového suga ( omáčky z rajčat )
1 kelímek ricotty
300 g ( 1 krabičku ) minirajčátek
sůl a špetka bazalky sušené
10 lístků čerstvé bazalky
strouhaný parmazán

Těsto rozválíme a rozložíme na pečící papír vložený do koláčové formy, propícháme na několika místech vidličkou a necháme v rozpálené troubě na 150 st. chvilku zapéct, ne aby zezlátlo, jen se malinko zvedlo a zatáhlo. Trochu vychladlé potřeme olivovým olejem, rajčatovou omáčkou, rozetřeme ricottu, poklademe rozpůlenými rajčátky a lístky bazalky a posypeme strouhaným parmazánem. V troubě pečeme 15 minut. 
Pokud jsem vínko neusrkávala již během přípravy, je teď vhodná chvíle na otevření lahvinky, kiš podávám teplý, vystydnout nestihne, sní se okamžitě!

Dobrou chuť!


sobota 21. září 2013

Lečo

Pro příznivce klasiky. Pamatujete to lečo v konzervě v menze za dvojáky? Já jsem ho teda ráda neměla, byly i lepší konzervy, třeba lančmít, ten jsem uměla na několik způsobů, pokaždé chutný, výživný, lehce stravitelný.
Ovšem tento recept, typický pro konec léta, kdy je ještě čerstvá zelenina k mání, nemá s tím dávným "lecčem" moc společného. Důležité je zeleninu nerozvařit na kaši, uzeninku zvolit podle chuti a doplnit čerstvým chlebem. Už podle rozpisu surovin nemůže jít o žádný blaf z jídelny.

5 rajčat - větší masité
5 paprik -tenkostěnné světlezelené
2 cibule
2 buřty
1 bobkový list
5 kuliček nového koření
2 hřebíčky
sůl, pepř
2 lžíce oleje nebo nejlépe sádla

Zeleninu omyjeme a nakrájíme. Do rozpáleného sádla dáme cibuli a koření a osmahneme do lehce zlatova. Přidáme papriky a 5 minut podusíme, nakonec rajčata a dalších 5 minut pod pokličkou povaříme. Vylovíme koření a bobek.
Buřty nakrájíme na kostičky a osmažíme na trošce sádla zvlášť a přidáme k zelenině až před podáváním.
Zůstanou tak pěkně zatáhnuté a křupavé, někdo je dává k zelenině do jednoho hrnce, jsou ale pak měkké a malinko rozvařené. 
Vejce vynecháváme, to už pak moc připomíná (ne)oblíbenou školní jídelnu .

Dobrou chuť!