Tataráček z červené řepy ve dvou marinádách s pěnou z kozího sýra

O řepě už toho bylo napsáno poměrně dost. Počínaje tou s dědkem.
Ale ví někdo co s ní pak udělali?
Uvařili? Upekli? Marinovali? V celku? Nastrouhanou? Carpaccio? Tatarák? Boršč??

Podle kuchaře z prestižního pražského hotelu, který o víkendu vařil u mně v kuchyni, si zkuste udělat marinovaný tataráček s pěnou z kozího sýra. A už nikdy nebudete řepu dělat jinak!
Nejdřív si zavolejte dědka, babku, vnučku, psa, kočku, myšku,... a táhněte a táhněte...až vytáhnete...

6 pěkných velkých červených řep

a k tomu si připravte:
vinný ocet
med
olivový olej
avokádový olej
mandlový nebo vlašský olej nebo jiný ochucený kvalitní olej
třtinový cukr
100 g čerstvého kozího sýra
100 ml smetany na šlehání
sůl
čerstvou zelenou bazalku na ozdobu

Pustíme se do toho:
3 řepy dáme vařit neoloupané, asi tak na hodinu do změknutí.
Zatím další 3 řepy oloupeme, nakrájíme nejdřív na velmi tenké plátky, z těch pak krájíme velmi úzké proužky a nakonec velmi drobné kostičky (2x2mm). Nestrouhat! To není ono!
Na první marinádu krátce svaříme:
10 lžic vinného octa
2 lžíce medu
1 lžíci olivového oleje
Zalijeme tímto nálevem minikostičky v misce, zakryjeme fólií a do ledničky s tím.

Na druhou marinádu svaříme:
2 lžíce vinného octa
2 lžíce třtinového cukru
poté přidáme 3 druhy oleje po cca 5 lžících a ohřejeme.
Uvařené řepy sloupneme a nakrájíme na měsíčky, ty zalijeme teplou olejovou marinádou a taky dáme  pod fólii do chladu.

Čerstvý měkký kozí sýr a smetanu vyšleháme do pěny, lehounce dosolíme a uložíme do ledničky k marinujícím se kostičkám a měsíčkům, nejméně na hodinku.

Dáme kafe, zajdeme se psem nebo uvaříme hlavní chod, korespondující s připravovaným předkrmem :-).

Závěrečná úprava vyžaduje fantazii a umělecké sklony nebo to udělejte takhle podle Matyáše:

Dobrou chuť!

Tiramisu

     Už jsme toho za těch pár let napsala dost a neprozradila jsem recept na tiramisu, hit všech narozeninových oslav? Dneska jsem se do něj pustila, přestože narozeniny nikdo aktuálně neslaví. V pondělí ovšem čeká naši maturantku ústní zkouška z dospělosti, tak si ho dá buď předem na povzbuzení nebo potom na oslavu, nebo obojí, nebojím se, že by nenašel uplatnění.

     Tira mi su. Vyzvedni mě nahoru. To je překlad. Kdo co, koho a kam vytáhne? Úchvatná, jemná a lehká chuť rozhodně s každým vyjede až do posledního patra potěšení a radosti!

     A je to tak jednoduché! Troubu ani sporák nezapínat, vše je bez vaření, jen mícháme a šleháme, vrstvíme a sypeme!

Nakoupíme:

400 g = 1 bal dlouhých piškotů Savoiardi

200 g čerstvého italského sýra Mascarpone (nebo do tuha vyšlehaná 33% smetana, to jediné připustím jako náhražku, dáte-li pomazánkové máslo nebo lučinu, tak už tomu ale neřikejte tiramisu pls!)

3 vejce - rozdělit na bílky a žloutky

150 g moučkového cukru

1 hrnek silného espressa

1 panák amaretta (mandlový likér), přinejhorším rum (na dětskou párty radši úplně vynechat)

kakaový prášek (ne Granko, ale čisté hořké kakao)

     

Připravíme:

- formu na dort nebo jednotlivé misky dle záměru na servírování

- do misky (větší než piškot) dáme kafe s panákem

- z bílků vytuníme tuhý sníh

- žloutky ušleháme s cukrem do bělavé pěny

- pokud nemáme originál Mascarpone, našleháme smetanu

- kakaový prášek se sype nejlépe přes jemné čajové sítko

A jdem do toho:

- sníh, žloutkocukrovou pěnu a sýr lehce a nadlehčeně smícháme v jeden krém

- piškoty krátce namáčíme jeden po druhém v kafi a ve formě vyskládáme první vrstvu

- stěrkou rozetřeme na piškoty vrstvu krému

- posypeme kakaem

- piškoty

- krém

- kakao

- pokud ještě máme, tak znovu opakujem: piškoty, krém, kakao

- vyfotíme, fotky dáme na chlubítko, tiramisu do ledničky a pokud to morálně vydržíme a uhájíme, tak jíme až druhý den!

- už jsem dělala mockrát, takže statisticky můžu doložit, že vlivem dosud neurčených a neodhalených okolností je výsledné tiramisu někdy tuhé tak, že se dá krájet i vyklopit, jindy se rozpadá a je rovnou na lžičku, jedno z mých prvních skončilo ve fázi přenosu z lednice rovnou na podlaze :-)...., ale sežere se vždycky tak rychle, že ani nestačím říct: tira mi su, amore mio!

Dobrou chuť!

Rillettes

     Nebudu dělat chytrou, tohle svůdné francouzské slůvko jsem slyšela tuhle sobotu poprvé v rámci svatomartinského husího menu. Mysleli jsme, že to bude něco jako paštika. Není.

     Ale rillettes možná znáte, ani o tom nevíte: předlistopadoví studenti si pamatujou čtvrteční fronty v menze na dvojáky za 5,20 Kčs, že jo? Šťastlivci v první linii dostali šišku suchého salámu, ostatní si mohli vybrat mezi lančmítem nebo vepřovkou ve vlastní šťávě, opozdilci se museli spokojit s krevní tučnicí ( ...ačkoli gurmáni dokázali i z ní vytvořit lahodné pochoutky, tenkrát jsem mezi ně ovšem ještě 

nepatřila ... ).

     A vepřovka byla dobrá volba. Když nebyl čas, chuť a možnosti na tepelnou úpravu, stačilo nakrájet cibuli, smíchat s konzervou a mazat na chleba ... a v té chvíli jste byli konzumenty rillettes, ani jste o tom nevěděli! 

Ano! Rillettes je masová pomazánka, ve francouzské kuchyni nejčastěji z kachního nebo husího masa, které se dlouze a pomalu vaří v sádle, jen se solí nebo s cibulkou, bylinkami a vínem.

No a protože Martin je za dveřmi, husy ve špajzu, bylinky na okně a víno v lednici, jdem experimentovat!:

Vezmeme:

husu

sádlo, nejlíp slité z minulé husy

3-4 šalotky

tymián a petrželová nať

sůl, pepř

sklenka - dvě bílého vína

Uděláme:

     Husu osolíme, uložíme do hlubokého pekáče, zalijeme rozpuštěným sádlem a pečeme 3-4 hodiny na 110 st., aby se husa pomalu v sádle spíš vařila než zprudka pekla. Můžeme i podlévat vodou, pokud nemáme dost sádla, ona během pečení nějaké to sádýlko pustí.

     Poté co je nazlátle upečená, vyndáme z pekáče, naporcujeme stehýnka, prsa, prostě to pěkné maso a servírujeme třeba se zelím a knedlíky a se svatomartinským vínem, to si jistě už nějak poradíte.

     Zbylý skelet, křídla a to co z husy ještě po hostině zbude, obereme a z těchto kousků masa vyrobíme skvělý rillettes. V tomto místě mi to trochu hapruje, protože ideální je podávat rillettes před husou jako předkrm, takže v profi gastronomii je postup jiný. U nás taky, chci-li dělat pomazánku a ještě ždibek paštiky, abych využila i vnitřnosti, musím dát do trouby husy dvě, z jedné by nic na pomazánku nezbylo!

     Takže na sádle ( dejte dost, ale určitě ne všechno; slijte si do sklenic na příští husu ) osmažíme nadrobno nakrájenou šalotku, přidáme obrané maso, ani nemusí být úplně na kousíčky, osolíme, opepříme, tymiánem ovoníme, zalijeme vínem, připadně ještě trochu sádla přidáme, aby to tak pěkně plavalo a ještě chvilku dusíme, až se vyvaří víno a maso se rozpadne na nitky. 

     Nasekanou zelenou petržel přidáme až nakonec, ona by vařením ztratila barvu i chuť, takhle nám tu nádheru voňavou pěkně rozjasní.

     Naplníme do misek nebo skleniček, ještě trochu sádlem zalijem a uklidíme do chladu.

Servírujeme na Martina před husou s čerstvým chlebem nebo jindy s čímkoli jiným.

     Takhle krásně to vypadá, ještě líp chutná a kdo nevěří, ať zkusí udělat nebo přijde k nám ochutnat, ale rychle, dlouho to nevydrží!

Pasta al pomodoro

Tak na tuhle italskou lidovku nepotřebujete mít v zásobě žádné drahé, nedostupné nebo neobvyklé suroviny.

Stačí jen:

2 plechovky loupaných rajčat

1 šalotka

1 stroužek česneku

olivový olej

bazalka nejlíp čerstvá

sůl

500 g těstovin jakéhokoli tvaru 

A 10 minut na přípravu:

Dáme vařit vodu na těstoviny do největšího hrnce a zatím začneme dělat omáčku:

Šalotku a česnek oloupeme a nakrájíme na superjemno a hodíme na pánev s rozpáleným olivovým olejem, velmi krátce zpěníme a přidáme rajčata pokrájená na čtvrtky i se šťávou z plechovky, nakrájenou bazalku, osolíme a zlehýnka podusíme pod pokličkou.

Do vařící osolené vody hodíme těstoviny (= nudle = pasta) a vaříme potřebný čas ( italové al dente, ostatní tak akorát ).

Nastrouháme si parmazán a dáme na stůl talíře, protože to máme hotové.

Francouzská cibulačka

     Pojďte si zas něco dobrého, rychlého a jednoduchého uvařit!

To mě fascinuje vždycky, když se jdu nadýchat inspirace, energie a lehkosti do Prakulu, jak to vaření vypadá najednou snadno a rychle, a to i u takových receptů, u nichž už samotný název navozuje pocit, že "to nepude".

Pravá francouzská gratinovaná cibulačka! 

Úlek už od pohledu a jdu radši udělat pravou českou bramboračku! Ta je ovšem na přípravu daleko složitější, takže se pustíme do té jednoduché francouzské polévky:

Nakoupím:

1 kg bílé cibule

200 g másla

svazek čerstvého tymiánu, rozmarýnu a bobkového listu

100 ml dobrého koňaku (francouzského)

500 ml suchého bílého vína (francouzského)

1 litr kuřecího vývaru

1 bageta (francouzská - být nemusí)

100 g sýru Gruyére nebo Conté

S chutí do toho, půl je hotovo:

Cibuli nakrájíme na plátky. 

( Nejspolehlivější rada jak nebrečet u krájení cibule: nechat ji nakrájet někoho jiného. )

V hrnci rozehřejeme máslo, přidáme cibuli a bylinky, svázané potravinářským špagátkem a restujeme do zlatohněda.

( Trocha francouzštiny: bouquet garni...svazek čerstvých bylinek, přidá se do vaření nebo pečení, pak se odstraní, v jídle zbyde "toliko" chuť a vůně bylin. )

Přidáme koňak a necháme ho vyvařit, přilijeme víno a rovněž necháme vyvařit, nakonec zalijeme vývarem a necháme mírně 30 minut odkryté probublávat a vypařovat vodu.

Zatím si bagetu nakrájíme na plátky a opečeme v troubě dozlatova, dokřupava.

Polévku, která by měla být hustá, vlijeme do polévkových misek, položíme na ni opečené plátky bagetky, posypeme strouhaným sýrem a naskládané na plech je v rozehřáté troubě na 180 st. zapečeme 5 minut.
To pude!

Dobrou chuť!

Guláš

     Volala mi kamarádka jak na guláš, na blogu ho nemám a přitom jsem ho už tolikrát vařila, dokonce i pro partu kamarádů velkoobjemově! Tak tady ho máš Lucko!

     Nečekej ovšem klasiku: "vezmi kilo kližky a kilo cibule...."

     Všechno má svůj příběh, tak před vařením si přečti ten můj:

     Od malinka mám ne úplně pozitivní vztah k masu. Začalo to již v mateřské školce, kde v jídelně platilo heslo Dojídat! Ale zkuste dojídat, když máte plnou pusu nerozžvýkatelné flaksy! Řešila jsem to únikem na záchod, kde jsem se nepozřitelné hmoty, schované v puse, zbavila. Bohužel toto pravidlo platilo i doma, ale tam se šlo dost blbě vymlouvat, žvanec nešel většinou ani spláchnout. 

     Stala se ze mně vegetariánka. To naštěstí netrvalo dlouho, poznala jsem muže masového. To je ten typ, pro kterého jídlo bez masa není jídlo, jen jakýsi předkrm nebo doplněk stravy. K první večeři, na kterou jsem ho pozvala, jsem uvařila italské těstoviny s hráškem. Ze zdvořilosti neodmítl, ale nadšení vypadá jinak. Později vyšlo najevo, že nesnáší hrášek. Ale nevadí, vydržel to se mnou dvacet let.

     Já jsem totiž tehdy překonala ten školkový negativní zážitek, zavolala jsem mámě, jak na guláš a vyrazila na nákup: kilo kližky a kilo cibule. Donesla jsem to domů, ale fóbie se vrátila, maso bylo prorostlé takovým tím "želé", něčím, co jsem nedokázala ani zpracovat natož jíst! Vrátila jsem se do masny pro kus libového zadního, odolala jsem údivu prodavačky ( na guláš jedině kližku! ) s poučením, že příště už jí nebudu vyprávět, na co to maso mám.

     Zkrátím to: vymyslela jsem guláš, který chutná všem, jím ho já i moje holky. Na tu klasiku ať si pánové zajdou do čtyřky, se šesti a pivko navrch.

Libový dietní gulášek

1 kg hovězího zadního bez "želé"

3 cibule

sádlo

sůl, pepř

lžíce mleté sladké červené papriky nebo gulášového koření

vývar

pár krajíců chleba

     Maso nakrájej na kostky, cibuli taky, nemusí být nutně najemno, rozvaří se.

     Na rozpáleném sádle osmahni cibuli téměř do hněda, přihoď maso, trochu s ním míchej a až se zatáhne (zešedne), sol, pepři, paprikuj, zalej vývarem nebo vodou, aby bylo maso pod hladinou, zapokličkuj, nastav budík na dvě hodiny a jdi si číst. Mezi jednotlivými kapitolami ale doporučuju kontrolovat úbytek tekutiny a dolévat, aby maso nevyčuhovalo. 

     Až maso změkne tak, že se dá rozdělit vařečkou, je hotovo. A měkkost je opravdu důležitý faktor, důležitější než ochucení. Jakmile máš maso tvrdé, nepomůže ani bůh ani Pohlreich. 

Z časových důvodů lze použít Papinův hrnec, já ho ale nemám ráda, jednak se trochu bojím toho tlaku a taky mi vadí, že během vaření si nemůžu míchnout a mít maso pod kontrolou a neodhadnu dobu vaření.

     Nakonec můžeš ale nemusíš zahustit, lepší než mouka je nadrobit chleba bez kůrky, chvíli povaříš a je to.

     Hodí se knedlík, nok, těstovina nebo kus chleba. My to nejradši jen tak, chleba už je v tom. 

     

Dobrou chuť!!

     

...Více než tisíc slov...

   Jestli ještě nemáte vykrojené ani jedno linecké, vyválený ani jeden vanilkový rohlíček a ukoulenou ani jednu rumovou kuličku, tady je tip, jak na poslední chvíli zaválet, překvapit milého či celou rodinu a na vánoční stůl položit kousek vánoc:

Nákupní seznam:

2 pytlíky mletého kokosu po 200 g

1 pytlík celých loupaných mandlí nebo lískových ořechů

1 pikslu Salka

Co s tím:

     1. Jeden pytlík kokosu smícháte v misce se Salkem a necháte chvíli v ledničce, ideálně do druhého dne, mezitím stihnete ješte dokoupit dárky a udělat všechny ty nezbytné blbosti, bez kterých by zřejmě vánoce vůbec nepřišly nebo radši běžte ven nebo v momentálně nezimním nečase si zalezte s knihou do postele.

     2. Připravte si misku s mletým kokosem z druhého pytlíku a mandle nebo lískové ořechy. 

Neseženete-li mandle oloupané, fígl na sloupnutí šlupky spočívá v tom, že mandle přelijete vařící vodou, chvilku počkáte a pak jde slupka dolů krásně promnutím v prstech.

     3. Do mimořádně lepivé husté kaše z ledničky zabalte mandli nebo oříšek a dokonalou kuličku dotvořte vyválením v kokosu.

     4. Položte do papírového košíčku.

Výsledkem je dokonalé rafaelo, které nerozpoznáte od toho pravého. 

Jako bonus navíc může být, že budete trendy: tento recept určitě uspokojí nejednoho gurmánského experimentátora, neboť se bezpochyby vejde do kategorie "levně a rychle". Což ale není cílem Vánoc ani mým.

Kupované vs. domácí. Najdi 5 rozdílů.

A dobrou chuť samozřejmě!

Sněhové pusinky

3 bílky

200 - 300 g cukru napůl moučkový a pískový s vanilkou

50 g mandlí

   Pokud jste pekli linecké i rohlíčky z trojnásobného množství jako já, tak máte v ledničce 12 nevyužitých bílků  ( takže krát čtyři ).

   Se sněhem to letos o vánocích nevypadá valně, tak si nasněžíme aspoň doma.

   Bílky trpělivě a dlouho šleháme s postupně přidávaným cukrem tak, aby držela lžičkou vytažená špička vzhůru. Půlku té bílé sladké nádhery naplníme do plátěného pytlíku s kovovou špičkou na zdobení dortů. Na plechu se silikonovou podložkou ( lepší než pečící papír ) vytvoříme úhledné kopečky a v troubě na 100* horkovzduchu pečeme, nebo spíš sušíme nejméně celou hodinu. 

   Do druhé poloviny vmícháme jemně umleté mandle. Vytvoříme na plech opět ty krásné pusinečky. Asi tak poslední plech je už úplně bezchybný, jedna pusa jako druhá, už to máte v ruce, jenže je konec, bílky došly, plechy taky, nezbytné vínko bílé pomalu taky. Nastavíme na troubě čas pečení 60 a jdeme si dopít víno k televizi.

   Nemůžeme se dohodnout, jestli jsou lepší pusinky bílé jen s cukrem nebo ty mandlové. Obojí však mizí stejně rychle jako zbytky prvního sněhu z okolních kopců.

Šťastné a veselé! A dobrou chuť!

Vanilkové rohlíčky

   Recept je od maminky, jak jinak. Našla jsem jej ale taky v kuchařce, kterou jsem už od mámy před časem dostala, je z roku 1958 a jmenuje se dost nepoeticky "Vaříme zdravě, chutně a hospodárně". Je vybavena černobílými fotografiemi a ilustračními nákresy, které dokonale popisují postupy základů vaření, obsahuje návody na to, jak zacházet obecně s masem, zeleninou, jak zavařovat nebo sušit ovoce, udělat marmeládu či vykuchat kuře. Má rejstřík abecední, podle kapitol a speciální podle tématických okruhů, je v ní všechno, co potřebuje začátečnice i zkušenější kuchta.

   A přestože v názvu má zdraví a hospodárnost, tak vánoční cukrovíčko podle této kuchařky je poctivé, tím pádem ne úplně zdravé, vůbec ne hospodárné, ale úžasně chutné!

     Vanilkové rohlíčky  =  základní měřítko úspěšnosti vánočního pečení, to ví každý a proto si obzvláště na tomto druhu nechávám záležet.

30 dg hladké mouky

20 dg másla

4 dg cukru

10 dg mletých lískových oříšků nebo mandlí

2 žloutky

moučkový cukr smíchaný s vanilkovým na obalování 

  

   Zpracované těsto si dáme na pár hodin do ledničky ztuhnout, aby se s ním lépe pracovalo. Vyválíme centimetr tlusté válečky, ty si nakrájíme na 4 cm kousky, které ohneme do tvaru rohlíčku a narovnáme na plech ne úplně blízko sebe, poněvadž trošinku nabydou.

   V horkovzduchu na 150* pečeme 8 minut, chvilinku počkáme a ještě téměř horké obalíme v moučkovanilkovém cukru. Pokud se lámou, tak ještě chvilku počkejte, chladnější se lámat přestanou.

   Minimální dávka pro naši rodinu je trojnásobek uvedeného množství a to musím tu krabici schovat na tajné místo. Jednou jsem to neudělala a rohlíčky zmizely dřív než jsme zapálili třetí svíčku na adventním svícnu.

Šťastné a veselé! A dobrou chuť, smaozřejmě.

Svatomartinské koláče

     Doteď jsem se bála pustit se do sladkého pečiva z kynutého těsta. Připadalo mi to zdlouhavé, pracné, navíc s nejistým výsledkem: co když to dobře nevykyne? Nejoblíbenější zatím byly lité buchty: naházet všechno do jedné misky, zamíchat, nalít na plech nebo do formy a za půl hodiny vyndat hotové. 

     Kdežto ty koláče a kynuté buchty: kvásek zvlášť, pak to hodinu kyne, udělat nádivky, napatlat každý koláček zvlášť, opět kus po kuse potřít vajíčkem..., no komu by se chtělo??

     Až jsem letos o Svatém Martinu dostala lekci od desetileté dcery respektive její úžasné podnikavé učitelky. Svatomartinské koláče pekla se třídou ve školní kuchyňce v rámci Pracovní výchovy. 

Povedly se jim moc. 

     Hned druhý den jsme doma zadělaly a pustily se do toho, posíleny včerejší zkušeností Nellči z pracovek. No, a vyšlo to! Už se kynutého nebojím!

Těsto

750 g hladké mouky

250 g rozpuštěného másla

100 g krucipísku ( cukr krupice či písek)

5 žloutků

450 ml mléka

citronová kůra

špetka soli

Na kvásek:

50 ml vlažného mléka

30 g droždí

lžička cukru

Tvarohová

250 g tvarohu

1 žloutek

25 g másla ( asi tak lžíce)

2 lžíce vanilkového cukru

1 lžíce mletých mandlí

Maková

200 g mletého máku

250 ml mléka

50 g másla

2 lžíce vanilkového cukru

citronová kůra a mleté nové koření dodá máku krásnou vůni.

Tato náplň se za stálého míchání vaří do zhoustnutí, mně se zdála dost hustá už po chvilce, ale výsledek po upečení byl sypký, mák se nespojil v kašičku, takže příště opravdu míchat a vařit déle.

Povidlová

sklenička povidel

velký panák rumu

skořice, hřebíček, citronová kůra 

Na zdobení mandle a rozinky

Na potření koláčků rozšlehané vajíčko

Jak na to

*     Do 50 ml mléka se lžičkou cukru rozdrobíme čerstvé droždí a postavíme na půl hodinky na topení. Zatím si navážíme do mísy mouku a cukr, osolíme a strouhneme kůru z půlky citronu ( druhou půlku dostrouháme do náplní ).

*     Celé máslo v rendlíku rozpustíme pomalu na nízkou teplotu, nesmí se vařit natož škvařit.

*     Žloutky oddělíme od bílků.

*     Na rozdíl od Magdaleny R. a našich babiček i maminek tu namáhavou míchací práci svěřím hnětacímu robotu Emilovi: ten sypké ingredience promíchne, přidáme nabubřelý kvásek, rozpustilé máslo, osamocené žloutky a postupně přiléváme mléko a Emil míchá a hněte dokud není těsto hladké. 

*     Mísu přikryjeme utěrkou a necháme hodinu stát na topení nebo v lehce zahřáté a vypnuté troubě.

Máme čas na náplně, na svatomartinské koláče jsme udělaly tři klasické: tvaroh, mák a povidla.

*     Poté co na vlastní oči zažijeme efekt z Hrnečku vař!, těsto na 'pomoukované' desce zpracujeme do nelepivého bochánku, který nožem rozdělíme na kuličky velikosti golfového míčku. Nám to vyšlo na 44 golfáčků.

*     Míčky dáme na plech dost daleko od sebe, kouzlo z pohádky pořád běží!, dvě řady po třech, víc bych nedávala, mají tendenci konvertovat k tenisu.

*     Do úhledných kouliček uděláme důlky na náplň. Vzpomínám, že babička si obalovala závaží ke kuchyňské váze plátýnkem a tím vytvářela pravidelná kolečka, už se to podobalo výslednému koláčku, my s digitální váhou si pomůžem dnem skleničky, je nutné ji vždycky napřed posadit do mouky, aby se k těstu nelepila.

*     Do těch důlků nandáme lžičkou nebo zdobícím sáčkem náplně, dozdobíme rozinkami a mandlemi a okraje potřeme vajíčkem. Mašlovačku z husího peří jsem vyměnila poměrně nedávno za silikonový štětec ( musela jsem ji často obměňovat a nešla dát do myčky ), doporučuju.

*     Trouba na horkovzduch 160* a po 10 minutách vytahujeme zlatavou voňavou nádheru až hrdostí nakyneme. Fakt to nic není! Akorát s tím strávíme celé odpoledne, podvečer a trochu i večer a pak trochu bojujeme, že takhle pozdě už bychom se neměli nacpávat, ale odolat nelze!

(lepší foto bohužel není)

Paella

     Tak pro začátek jazykozpytný koutek: ve španělštině se zdvojené "el" čte jako "j" nebo "dž", takže čti "paeja" nebo "paedža".

V restauraci zaměřené na hispánskou kuchyni s touhle výslovností zabodujete. Tedy pokud je číšník patřičně vzdělaný. 

     Že je tedy paella typické španělské jídlo, to je jasné každému. Že Španělsko je veliká země a kolik lidí tolik chutí, to je vysvětlení pro fakt, že receptů na "pravou" španělskou paellu je nepřeberně, na pobřeží s mořskými plody, jinde s masem kuřecím, vepřovým, králičím. V chudých časech bez masa a je tu vegetariana. Šafrán je ve všech, proto je ta rýže žlutá. Když se "děvenka moje starostlivá" s tím šafránem dlouho nevrací, je dobrá i kurkuma, nikdy však ne kari!

Nákupní seznam:

maso: kuřecí stehýnka, vepřové nebo králičí kousky

mořské plody

2 šalotky

2 cibule bílé nebo červené

6 stroužků česneku

3 papriky různých barev

1 lilek

4 rajčata ( nebo plechovka sloupnutých v rajčatovém sugu)

rýže kulatá jako na italské risotto

vývar

víno bílé suché dobré

olivový olej

máslo

sůl, pepř

šafrááán, kurkuma, rozmarýn, tymián, petržel nekudrnatá

     Přípravu jsem rozdělila na tři etapy, i kvůli tomu, že někdo nejí maso, jiný zas mořské plody a co když ta zeleninová žlutá rýže taky nesedne každému? Jistě je poznat, že experimentuju a paellu vařím pro rodinu i přátele s menšími dětmi poprvé.

Zavděčím se snad všem: pro děti jedničku, pro vegetariány dvojku, pro fajnšmekry trojku podávanou společně s 1. a 2.:

1. Kuřecí stehýnka osolím, malinko opepřím a na olivovém oleji a másle osmahnu ze všech stran, podleju vývarem a v troubě na 20 minut dopeču do zlatova a křupava.

2. Na olivoil hodím cibuli nakrájenou na půlkolečka, 3 stroužky česneku na mrňavé kousky, papriky na tenké proužky, lilek na kousky, velikostí korespondující s cibulí a paprikou, zasypu lžičkou šafránu, kurkumy a nasekaných bylinek (kromě petrželky, tu si nechám na mořské plody) . Chvilku smažím a míchám, poté přidám hrnek rýže a opět chvíli míchám a smažím, zaleju hrnkem vývaru, hrnkem vína, přiklopím a klidně 15 minut nechám bez povšimnutí na poloviční výkon bublat. Zatím se pustím do trojky:

3. Na olivovém oleji ( možná si zvykněte, že snad kromě palačinek dělám na oliváči všechno ) zpěním nakrájenou šalotku, zbylé 3 stroužky česneku a petrželku a přihodím mořské plody (zmrazené neb nejsme na španělském pobřeží vprostřed rybářské sezóny). Míchám, smažím a pak zaleju bílým, no, sice moravským vínkem, ale věřím, že si ve výsledku pro nás netypické kousky chobotnic, krabů, krevet a mušlí budou s tím rýňákem ze Znovína rozumět a že nás příjemně překvapí. Na deset minut se zabavím něčím jiným, třeba zrovna tím ryzlinkem, víno se zatím vyvaří, odborník by řek': "zredukuje" a můžem servírovat, ideálně všechno pospolu, ovšem proti gustu žádný dišputát, důležité je, že si to své našel každý. 

     Ještě servírovací dovětek: ta "pravá" paella se připravuje v obrovské litinové pánvi na otevřeném ohni, všechny suroviny dohromady pro všechny, kteří jsou kolem. Ve španělských restauracích se na horké pánvi i servíruje, ale pánev pro každého nemám a abychom se všichni tlačili kolem té jedné? Podávám každému porci na talíři a představuji si, jak moc se asi přiblíží té správné poloze španělská hospodyňka při pokusu o naše vepřoknedlozelo.

Dobrou chuť! 

Zemlbába

      Lehce oschlá bageta z předvčerejšího grilování ( výborné maso nepotřebovalo zajídat chlebem), padané letní jablka, co mi jich pytel vnutila sousedka, ona to nemůže kvůli cukrovce a děti za ní nejezdí, tak co s tím, že jo, vy si určitě poradíte a děcka budou ráda..., nó,štrůdl už byl tenhle týden dvakrát...pak jdu náhodou kolem zrcadla, kouká na mě nějaká bába...  a nápad na ňaminu naskočil sám:

1 velká bageta

6 jablek

2 tvarohy

3 vejce

100 g másla

1 deci mléka

2 cukr vanilkový

citronová kůra

skořicový cukr

     Bagetu jsem si nakrájela na tenké (5mm) plátky, rozložila je na sucho na plech a nechala chvilku péct, aby křupaly, ale úplně neztvrdly.

     Jablka jsem oloupala a nastrouhala nahrubo, smíchala s vanilkovým cukrem, případně se skořicí, ale protože někdo skořici nemusí, nedala jsem a pro ty, kdo chtějí, lze posypat skořicovým cukrem až finální produkt.

     Tvarohy jsem smíchala se žloutky, vanilkovým cukrem a citronovou kůrou.

     Bílek jsem našlehala do pěny se lžící cukru.

A teď vrstvím:

     Rozpuštěné máslo na dno (=vymazaná forma)

     Křupavé bagetky

     Rozpuštěné máslo (=lehce zkropit)

     Tvarohový krém

     Nastrouhaná jabka

     Křupavé bagetky

     Rozpuštěné máslo + mléko (= kropit a rovnoměrně polít)

Zapéct 20 minut , 150 st.horkovzduch

     Nanést závěj sněhu po celém povrchu a ještě 10 minut, možná 15 do zezlátnutí zapéct.

     Ještě jedna vychytávka na vanilkový cukr: cukr písek nebo krystal zavřu do skleněné dózy spolu s celým vanilkovým luskem, cukr průběžně se spotřebou dosypávám a vanilku zpravidla před vánoci vyměním za čerstvou. Mám tak neustále připraveno a navíc je to určitě levnější a poctivější než ty několikagramové pytlíčky ovoněné syntetickým etylvanilinem.

Dobrou chuť!

Švestková povidla

     V Rakousku a východním Německu mají "das Zwetschen", velmi podobně znějící jako naše švestka. V Bavorsku už  je to "das Pflaumen"

     Stejně jako v češtině také zní v östlicher Deutsche "der Powidl" na rozdíl od západních "das Pflaumenmus". 

     Wikipedie o povidlech uvádí toto:

"Slovo povidla nebo povidlí je v češtině doloženo od 14. století (Klaretův slovník) a vyskytuje se i v polštině (powidła) a v ukrajinštině (povydlo). Ze slovanských jazyků je převzala rakouská němčina (Powidl). Podle Machkova etymologického slovníku patrně souvisí se staroindickým pavitra, čistý, a původně znamenalo vyčištěnou případně cezenou šťávu. Rejzek však slovo odvozuje od slovesa vít, povidla jsou tedy něco, co vzniklo vitím, mícháním vařené ovocné šťávy."

     Tolik jazykově vzdělávací koutek :-), a nyní ze života:

     Léta mně od přípravy oblíbených povidel odrazovalo dlouhé míchání, nekonečné postávání u sporáku, připálené švestky a zničené hrnce...

     Letošní úroda myšlenku na domácí povidla posílila a tak jsem vyhledala klasické recepty a postup pečení povidel v troubě bez míchání a spálených hrnců mně zaujal a po včerejším startovacím pokusu ihned nadchnul! 

3 kg vypeckovaných švestek

1 hrnek krystal cukru

pro vůni badyán, hřebíček, skořice ( při prvním pokusu jsem nepoužila a je to taky dobré )

rum nebo slivovice

     A takhle je to jednoduché:

     Švestky jsem zasypala cukrem a nechala do druhého dne v lednici. Hlavně tedy z časových důvodů, už se mi večer do toho nechtělo, ale pustily pěkně šťávičku a to ve výsledku bylo určitě plus.

     Nasypala jsem je do hlubšího plechu a vsunula na hodinu do vyhřáté trouby na 200, pak jsem snížila na 100 a další 2 hodiny bez povšimnutí nechala bublat ( v některých receptech psali, že i 10 hodin, přes noc a podobně, ale já jsem po dvou hodinách zhodnotila, že už to je dobré, tak proč plýtvat energií ).

     Takto rozpečené a ve vlastní šťávě rozvařené švestičky jsem přímo na plechu rozmixila mým oblíbeným tyčovým mixérem, nandala do skleniček ( nelze říct nalila - neteklo to, děti by řekly mrtě hustý! ), zalila buď slivovicí pro chlapáky nebo voňavým 80% rumem STROH do buchet a koláčů.

     Skleničky otočím dnem vzhůru a po vychladnutí uložím do špajzu, kde stejně dlouho nevydrží.

     Povidla mažem na chleba, na palačinky, do buchet nebo - a to je úkol na příště - do povidlových taštiček!

   

V růstu

     Slunce září letos v září!

     Děti vyrostly z loňských tenisek a školních bačkor, nutno vyrazit na nákupy.

     Na pracovním stole mi za prázdniny vyrostla hromada práce, která tolik nespěchala, ale teď už i já rostu při představě, že to budu muset v dohledné době zpracovat.

     Houby už konečně taky rostou (.. babička říkala, že když rostou houby moc, bude válka..), sušíme, dusíme, mrazíme...

     Švestkám se tento podzim daří růst, až se stromky ohýbají, budou povidla i koláče!

     Dýně mi ovšem letos nevyrostla, navzdory protislimáčím opatřením si na ní pochutnali slizouni zrzaví!

     Takže jsem koupila "hopkajdu" na trhu a uvařila první dýňovou polévku:

1 dýně Hokaido

1 malá cibule

2 stroužky česneku

100 ml smetany

zeleninový nebo kuřecí vývar

olivový olej

lžíce másla

sůl, pepř

     Dýně se musí oloupat a vydlabat vnitřek se semínky, to je snad největší práce na přǐpravě této jednoduché a vynikající polívky.

     Cibulku a česnek nakrájíme a na oleji s máslem lehounce napěníme, přidáme nakrájenou dyňuli, osmahneme, zalijeme vývarem a deset minut dusíme pod pokličkou.

     Tyčovým mixérem rozmixujeme, přidáme smetanu, solíme a pepříme přiměřeně věku a zdravotnímu stavu.

     To je celé. 

Dobrou chuť!

Hovězí burgundské

     Není to úplně tak letní jídlo, jsem si vědoma, že se do tohoto receptu možná aktuálně ani nepustíte.      

     Ledaže by se Vám přihodilo ( jako mně včera ), že maso koupené na gril, není ve vhodné kondici a tím nemyslím, že by bylo zkažené. Jen se někde stala chybka v uložení nebo ta kráva byla stejně stará jako já. 

     Svíčková byla jako malovaná, voněla, ale už při zpracovávání bylo poznat, že rychlá příprava na grilu jí slušet nebude: byla tužší nikoli vláčná, nepoddajná na zmáčknutí, ani pod nožem neklouzala jako máslo. Nicméně jsme plátek zkusmo na gril hodili a výsledek potvrdil naše očekávání, nedalo se.

     Do obyčejného guláše se mi nechtělo, brázdila jsem po receptech na netu a ze všech jsem dala dohromady tuto dobrotu ( nejvíc se to blíží asi Boeuf Bourguignonne podle Julii Child, jen jsem vynechala žampiony a šalotku ), přiložila jsem rychlé a jednoduché nočky: 

1,5 kg hovězího zadního ( nebo tuhé svíčky )

10 dg slaniny

2 lžíce sádla

2 mrkve

1 větší cibule

5 stroužků česneku

5 dg másla

0,5 l červeného - Merlot Chile

200 ml rajčatové passaty

Bylinky ze zahrádky : tymián, rozmarýn, šalvěj, bobkový list

sůl, pepř

     Na sádle osmažíme na kostky nakrájenou slaninu. 

     Maso nakrájíme na větší kostky a přidáme ke slanině. 

     Po opečení ze všech stran jej vyndáme do pekáče, ve kterém to půjde do trouby, do výpeku vhodíme cibuli a mrkev ( na kolečka nebo kostičky ), přidáme máslo a orestujeme. 

     Zeleninu přidáme k masu, zalijeme vínem a rajčatovým pyré, přidáme česnek prolisovaný nebo celý a býlí po větvičce a páru lístků ( se pak vyndá ), solíme, pepříme, zaklopíme a zandáme na 3 hodiny do trouby na 150 grádů. 

     Po hodince radši zkontrolujeme, jestli se moc nevyvařila tekutina, když tak dolejeme vývar nebo víno, maso musí být ponořené celé.

     Neuvěřitelně vynikající, k jídlu jsme otevírali další flašku, během těch tří hodin se totiž ta jedna vyvařila, vypařila nebo možná vypila?

Na noky:

2 hrnky polohrubky

1 hrnek vody

1/2 lžičky soli

2 lžíce másla

     Z mouky se solí a vody (přidávám vodu postupně, někdy je potřeba víc jindy míň, asi závisí na mouce?) vymícháme husté těsto, které stěrkou protlačíme skrz haluškové síto do hrnce osolené vařící vody.
     Než se se sítem otočím a odložím jej do dřezu, jsou nočky ( halušky ) uvařené a plavou na hladině. Sleju a vhodím máslo, lehce promíchám, hotovo.

Dobrou chuť!

Tagliatelle na bylinkách

Čti taljatele, "g" nevyslovuj a znamená to "rozřízni je", asi ty nudle, že jsou moc dlouhé.

     Jestli máte na přípravu jídla max 20 minut, tak tohle stihnete i s kávičkou:

500 g Tagliatelle nebo prostě široké dlouhé nudle

200 ml smetany 30%

1 -2 lžíce strouhaného parmazánu

čerstvé bylinky ( šalvěj, tymián, rozmarýn, oregano, petržel, bazalka, ... )

olivoil, sůl, pepř

     Dáme vařit do velikého hrnce vodu na těstoviny a do konvice na kafe.

     Na olej v pánvi hodíme pořádnou hrst nasekaných zelených lístků všeho, co máte na zahrádce nebo v květináči na okně. Zalijeme smetanou, sypneme parmazán a chvilenku povaříme. Dorazíme solí a pepřem do konečné podoby.

     Uděláme si kafe, zatímco se uvaří voda na nudle. Klidně s hrnkem v ruce vařící vodu osolíme a vsypeme do ní nudle a máme deset minut na dopití kávy. Po uvaření nudle scedíme, smícháme se lžící oleje a bylinkovou smetanovou omáčkou a servírujem ozdobené bylinkami, posypané parmazánem.

Dobrou chuť!

Stará, natoč gramofon!

     Nostalgie a sentiment se pojí s věkem. ( Schválně nepíšu se stářím, poněvadž na to se ještě necítím :-) ). Ale opravdu se často nesetkáte s termíny jako sentimentální mladík nebo nostalgická slečna.  Ne, musíte mít něco za sebou, abyste mohli nostalgií ovinout své sentimentální vzpomínky, čili abyste si tak trochu stýskali za něčím, co jste kdysi s citem prožili, ať už s láskou či nenávistí neboť obě jsou póly citu.

     Mé "kdysi" není ještě pravěk, přesto si uvědomuju, že jsem toho už docela dost zažila a ty dávnější zážitky, které byly zasunuty do hlubokých šuplíků a překryty aktuálnějšími událostmi každodennosti, tam pořád jsou. Už ne tak ostré, už ne tak jednoznačné, ale zamlžené a obroušené zkušeností začínají občas z těch přeplněných šuplíků vypadávat. Černá už není tak černá a co se zdálo nestravitelné, jeví se náhle přijatelné. Většinou zůstanou nostalgické ( stýskací ) a sentimentální ( citem prožité ) vzpomínky v přiděleném šuplíčku, možná je oprášíme při kávě či sklence s někým, kdo byl tenkrát při tom. Někdy se ovšem zhmotní, ať už náhodou nebo cíleně. Jako třeba při návštěvě antikvariátu a prohrabováním se ve starých černých deskách. Odnesete si jich hromadu, protože vám vtíravě připomenou tu dobu, která s patřičným sentimentem vyvolá nostalgii.

Pak si musíte koupit nový gramofon, poněvadž ten starý, už dvacet let zašoupnutý pod gauč, vytlačený cédéčkama, prostě nefunguje.

A potom si do noci pouštíte ty staré desky, od ASPM, Hlase, Kocába, Michnové, Nováka, Pospíšila, Prokopa až po Olympic, Tři sestry, Výběr či Žlutého psa, a s nostalgií zatlačujete tu sentimentální slzu za charakteristického šustění jehly s obracením desky po pěti písničkách, s tím zvláštním zvukem, který je na CD vyčištěný. Protože všechny ty fláky pochopitelně na cd máme, ale opravdu je to jiné. Nebo stejné, jen my jsme prostě sentimentálně nostalgičtí?

Rulička

     Chytří vědci ( a museli to být muži, nedovedu si představit, že by se takovou "důležitostí" zabývala žena ) už vymysleli ruličku na toaletní papír, která se dá spláchnout, takže chlap nemá důvod nechávat ji v místnůstce a my nemáme důvod prudit, proč ji po sobě neuklidí.

     Posílám vědcům, a při jednom taky Evropské Unii ( ta se v těchto praktických problémech ráda vrtá), podnět k výzkumu a vývoji ruličky, která by šla na držák toaletního papíru nasadit POUZE  A JEN z té správné strany. 

     Ušetříme chlapům problém a nám prudu: " Proč je ten hajzláč zase votočenej?!?!?! "

     A rulička mi připomněla jídlo, na které se už delší dobu chystám, takže:

Cannelloni plněné mletým masem

krabice 250 g těstovinových trubiček Canneloni

500 g mletého vepřového masa

2 šalotky

2 stroužky česneku

500 ml passata di pomodori čili protlak z rajčat

sůl, pepř, bazalka

olivový olej

250 ml bílého jogurtu

250 ml kysané smetany

1 vejce

parmazán

     

     Na olivovém oleji osmahneme cibulku a česnek, vložíme maso a vařečkou ho rozmícháváme a rozdrobujeme, aby se nehrudkovalo dohromady. 

     Až je maso opečené a pustí tuk, osolíme, opepříme, obazalkujeme a zalijeme rajčatovým protlakem,  chvilku povaříme a necháme vychladnout. Měla by to být spíš řídká omáčka, jestli není, zalijeme trochou vody nebo vývaru.

     Trubičky plníme masem lžičkou, aby byly úplně plné ( pomohla jsem si při pěchování i druhou stranou lžičky ), klademe je do pekáčku těsně vedle sebe a zalijeme zbylou omáčkou z masa. Důležité je, aby trubičky plavaly ve šťávě aspoň do půlky, jinak budou  zespoda tvrdé.

     Smícháme jogurt, smetanu a vejce, solí a pepřem jemně zasypeme a tuto bílou krémovou hmotu rozprostřeme na trubičky. 

     Zasypeme nahrubo nastrouhaným parmazánem a strčíme do rozehřáté trouby ( horkovzduch na 140, normální asi 150 ) na asi 30 minut. Doporučuju hlídat a zkoušet. Povrch musí být jemně zlatavý, místy trošku do hněda, ne moc. Trubičky musí být měkké, ne úplně rozblemclé. 

     A rulička na WC musí být otočená tak, aby se papír odtáčel zeshora!

   

Dobrou chuť!

Tvarohová bábovka

200 g cukru ( převod na čtvrtlitrové hrnky: = 1 h )

200 g másla nebo jeho sestry Hery

300 g polohrubé mouky ( = 1,5 h )

4 vejce

vanilkový cukr 

1 prášek do pečiva

250 g měkký tvaroh ve vaničce

citronová kůra, 3 lžíce rumu, rozinky

Ušlehat žloutky se změklým máslem a cukrem, smíchat s tvarohem. Vmíchat mouku, prdopeč, rozinky a rum, kůru, nakonec lehce přimíchat sníh z bílků. Ve formě upéct  - cca 170 °C, 45-60 minut.

Pošírovaný losos se zeleninou a omáčkou bernaisse

     Taky Vás vždycky v lepší restauraci dostanou ty dlouhé cizí názvy na jídelním lístku? Jako například pošírovaný, filírovaný nebo konfitovaný...Nevíte co si pod tím představit, co Vám vlastně přinesou a jak se to dělá.
     Takže malý slovníček pojmů:
konfitovaný = dušený pod pokličkou
filírovaný = nakrájený na tenké plátky
pošírovaný = vařený, většinou v nějakém vývaru, například francouzský court bouillon s citronem, bílým vínem a octem se používá právě pro přípravu ryb.

     Bez obav se tedy pustíme do vařené ryby, nic to není:

500 g lososového filé bez kůže

zelený jasmínový čaj

1 pomeranč

1 citron

50 ml bílého vína

2 mrkve

1 cuketa

bazalka, sůl, pepř

3 žloutky

50 g másla

snítka estragonu

1 šalotka

100 ml bílého vína

     V půl litru horké vody necháme chvíli vyluhovat jasmínový čaj, přidáme šťávu z pomeranče a citronu a bílé víno a krátce povaříme. Mrkev a cuketu nakrájíme na větší kousky a povaříme v tomto vývaru ne úplně do měkka, vyndáme na talíř.

     Vývar použijeme na pošírování lososího filetu, který nejdřív osolíme a opepříme, opatrně ponoříme a povaříme malou chvilku, jen co zbělá a zatáhne se, vyndáme a položíme na zeleninu a pustíme se do omáčky:

     - šalotku nakrájíme a spolu s estragonem vaříme 5 minut ve víně. V dalším rendlíku si rozpustíme máslo. Zatím na páře v míse šleháme žloutky do zhoustnutí. Poté do nich pomalu a za stálého šlehání přidáme rozpuštěné máslo a zredukované víno s šalotkou a estragonem, případně dosolíme, dopepříme. 

     Omáčkou přelijeme lososa na zelenině a dozdobíme bazalkou.