...Více než tisíc slov...

   Jestli ještě nemáte vykrojené ani jedno linecké, vyválený ani jeden vanilkový rohlíček a ukoulenou ani jednu rumovou kuličku, tady je tip, jak na poslední chvíli zaválet, překvapit milého či celou rodinu a na vánoční stůl položit kousek vánoc:

Nákupní seznam:

2 pytlíky mletého kokosu po 200 g

1 pytlík celých loupaných mandlí nebo lískových ořechů

1 pikslu Salka

Co s tím:

     1. Jeden pytlík kokosu smícháte v misce se Salkem a necháte chvíli v ledničce, ideálně do druhého dne, mezitím stihnete ješte dokoupit dárky a udělat všechny ty nezbytné blbosti, bez kterých by zřejmě vánoce vůbec nepřišly nebo radši běžte ven nebo v momentálně nezimním nečase si zalezte s knihou do postele.

     2. Připravte si misku s mletým kokosem z druhého pytlíku a mandle nebo lískové ořechy. 

Neseženete-li mandle oloupané, fígl na sloupnutí šlupky spočívá v tom, že mandle přelijete vařící vodou, chvilku počkáte a pak jde slupka dolů krásně promnutím v prstech.

     3. Do mimořádně lepivé husté kaše z ledničky zabalte mandli nebo oříšek a dokonalou kuličku dotvořte vyválením v kokosu.

     4. Položte do papírového košíčku.

Výsledkem je dokonalé rafaelo, které nerozpoznáte od toho pravého. 

Jako bonus navíc může být, že budete trendy: tento recept určitě uspokojí nejednoho gurmánského experimentátora, neboť se bezpochyby vejde do kategorie "levně a rychle". Což ale není cílem Vánoc ani mým.

Kupované vs. domácí. Najdi 5 rozdílů.

A dobrou chuť samozřejmě!

Sněhové pusinky

3 bílky

200 - 300 g cukru napůl moučkový a pískový s vanilkou

50 g mandlí

   Pokud jste pekli linecké i rohlíčky z trojnásobného množství jako já, tak máte v ledničce 12 nevyužitých bílků  ( takže krát čtyři ).

   Se sněhem to letos o vánocích nevypadá valně, tak si nasněžíme aspoň doma.

   Bílky trpělivě a dlouho šleháme s postupně přidávaným cukrem tak, aby držela lžičkou vytažená špička vzhůru. Půlku té bílé sladké nádhery naplníme do plátěného pytlíku s kovovou špičkou na zdobení dortů. Na plechu se silikonovou podložkou ( lepší než pečící papír ) vytvoříme úhledné kopečky a v troubě na 100* horkovzduchu pečeme, nebo spíš sušíme nejméně celou hodinu. 

   Do druhé poloviny vmícháme jemně umleté mandle. Vytvoříme na plech opět ty krásné pusinečky. Asi tak poslední plech je už úplně bezchybný, jedna pusa jako druhá, už to máte v ruce, jenže je konec, bílky došly, plechy taky, nezbytné vínko bílé pomalu taky. Nastavíme na troubě čas pečení 60 a jdeme si dopít víno k televizi.

   Nemůžeme se dohodnout, jestli jsou lepší pusinky bílé jen s cukrem nebo ty mandlové. Obojí však mizí stejně rychle jako zbytky prvního sněhu z okolních kopců.

Šťastné a veselé! A dobrou chuť!

Vanilkové rohlíčky

   Recept je od maminky, jak jinak. Našla jsem jej ale taky v kuchařce, kterou jsem už od mámy před časem dostala, je z roku 1958 a jmenuje se dost nepoeticky "Vaříme zdravě, chutně a hospodárně". Je vybavena černobílými fotografiemi a ilustračními nákresy, které dokonale popisují postupy základů vaření, obsahuje návody na to, jak zacházet obecně s masem, zeleninou, jak zavařovat nebo sušit ovoce, udělat marmeládu či vykuchat kuře. Má rejstřík abecední, podle kapitol a speciální podle tématických okruhů, je v ní všechno, co potřebuje začátečnice i zkušenější kuchta.

   A přestože v názvu má zdraví a hospodárnost, tak vánoční cukrovíčko podle této kuchařky je poctivé, tím pádem ne úplně zdravé, vůbec ne hospodárné, ale úžasně chutné!

     Vanilkové rohlíčky  =  základní měřítko úspěšnosti vánočního pečení, to ví každý a proto si obzvláště na tomto druhu nechávám záležet.

30 dg hladké mouky

20 dg másla

4 dg cukru

10 dg mletých lískových oříšků nebo mandlí

2 žloutky

moučkový cukr smíchaný s vanilkovým na obalování 

  

   Zpracované těsto si dáme na pár hodin do ledničky ztuhnout, aby se s ním lépe pracovalo. Vyválíme centimetr tlusté válečky, ty si nakrájíme na 4 cm kousky, které ohneme do tvaru rohlíčku a narovnáme na plech ne úplně blízko sebe, poněvadž trošinku nabydou.

   V horkovzduchu na 150* pečeme 8 minut, chvilinku počkáme a ještě téměř horké obalíme v moučkovanilkovém cukru. Pokud se lámou, tak ještě chvilku počkejte, chladnější se lámat přestanou.

   Minimální dávka pro naši rodinu je trojnásobek uvedeného množství a to musím tu krabici schovat na tajné místo. Jednou jsem to neudělala a rohlíčky zmizely dřív než jsme zapálili třetí svíčku na adventním svícnu.

Šťastné a veselé! A dobrou chuť, smaozřejmě.

Svatomartinské koláče

     Doteď jsem se bála pustit se do sladkého pečiva z kynutého těsta. Připadalo mi to zdlouhavé, pracné, navíc s nejistým výsledkem: co když to dobře nevykyne? Nejoblíbenější zatím byly lité buchty: naházet všechno do jedné misky, zamíchat, nalít na plech nebo do formy a za půl hodiny vyndat hotové. 

     Kdežto ty koláče a kynuté buchty: kvásek zvlášť, pak to hodinu kyne, udělat nádivky, napatlat každý koláček zvlášť, opět kus po kuse potřít vajíčkem..., no komu by se chtělo??

     Až jsem letos o Svatém Martinu dostala lekci od desetileté dcery respektive její úžasné podnikavé učitelky. Svatomartinské koláče pekla se třídou ve školní kuchyňce v rámci Pracovní výchovy. 

Povedly se jim moc. 

     Hned druhý den jsme doma zadělaly a pustily se do toho, posíleny včerejší zkušeností Nellči z pracovek. No, a vyšlo to! Už se kynutého nebojím!

Těsto

750 g hladké mouky

250 g rozpuštěného másla

100 g krucipísku ( cukr krupice či písek)

5 žloutků

450 ml mléka

citronová kůra

špetka soli

Na kvásek:

50 ml vlažného mléka

30 g droždí

lžička cukru

Tvarohová

250 g tvarohu

1 žloutek

25 g másla ( asi tak lžíce)

2 lžíce vanilkového cukru

1 lžíce mletých mandlí

Maková

200 g mletého máku

250 ml mléka

50 g másla

2 lžíce vanilkového cukru

citronová kůra a mleté nové koření dodá máku krásnou vůni.

Tato náplň se za stálého míchání vaří do zhoustnutí, mně se zdála dost hustá už po chvilce, ale výsledek po upečení byl sypký, mák se nespojil v kašičku, takže příště opravdu míchat a vařit déle.

Povidlová

sklenička povidel

velký panák rumu

skořice, hřebíček, citronová kůra 

Na zdobení mandle a rozinky

Na potření koláčků rozšlehané vajíčko

Jak na to

*     Do 50 ml mléka se lžičkou cukru rozdrobíme čerstvé droždí a postavíme na půl hodinky na topení. Zatím si navážíme do mísy mouku a cukr, osolíme a strouhneme kůru z půlky citronu ( druhou půlku dostrouháme do náplní ).

*     Celé máslo v rendlíku rozpustíme pomalu na nízkou teplotu, nesmí se vařit natož škvařit.

*     Žloutky oddělíme od bílků.

*     Na rozdíl od Magdaleny R. a našich babiček i maminek tu namáhavou míchací práci svěřím hnětacímu robotu Emilovi: ten sypké ingredience promíchne, přidáme nabubřelý kvásek, rozpustilé máslo, osamocené žloutky a postupně přiléváme mléko a Emil míchá a hněte dokud není těsto hladké. 

*     Mísu přikryjeme utěrkou a necháme hodinu stát na topení nebo v lehce zahřáté a vypnuté troubě.

Máme čas na náplně, na svatomartinské koláče jsme udělaly tři klasické: tvaroh, mák a povidla.

*     Poté co na vlastní oči zažijeme efekt z Hrnečku vař!, těsto na 'pomoukované' desce zpracujeme do nelepivého bochánku, který nožem rozdělíme na kuličky velikosti golfového míčku. Nám to vyšlo na 44 golfáčků.

*     Míčky dáme na plech dost daleko od sebe, kouzlo z pohádky pořád běží!, dvě řady po třech, víc bych nedávala, mají tendenci konvertovat k tenisu.

*     Do úhledných kouliček uděláme důlky na náplň. Vzpomínám, že babička si obalovala závaží ke kuchyňské váze plátýnkem a tím vytvářela pravidelná kolečka, už se to podobalo výslednému koláčku, my s digitální váhou si pomůžem dnem skleničky, je nutné ji vždycky napřed posadit do mouky, aby se k těstu nelepila.

*     Do těch důlků nandáme lžičkou nebo zdobícím sáčkem náplně, dozdobíme rozinkami a mandlemi a okraje potřeme vajíčkem. Mašlovačku z husího peří jsem vyměnila poměrně nedávno za silikonový štětec ( musela jsem ji často obměňovat a nešla dát do myčky ), doporučuju.

*     Trouba na horkovzduch 160* a po 10 minutách vytahujeme zlatavou voňavou nádheru až hrdostí nakyneme. Fakt to nic není! Akorát s tím strávíme celé odpoledne, podvečer a trochu i večer a pak trochu bojujeme, že takhle pozdě už bychom se neměli nacpávat, ale odolat nelze!

(lepší foto bohužel není)

Paella

     Tak pro začátek jazykozpytný koutek: ve španělštině se zdvojené "el" čte jako "j" nebo "dž", takže čti "paeja" nebo "paedža".

V restauraci zaměřené na hispánskou kuchyni s touhle výslovností zabodujete. Tedy pokud je číšník patřičně vzdělaný. 

     Že je tedy paella typické španělské jídlo, to je jasné každému. Že Španělsko je veliká země a kolik lidí tolik chutí, to je vysvětlení pro fakt, že receptů na "pravou" španělskou paellu je nepřeberně, na pobřeží s mořskými plody, jinde s masem kuřecím, vepřovým, králičím. V chudých časech bez masa a je tu vegetariana. Šafrán je ve všech, proto je ta rýže žlutá. Když se "děvenka moje starostlivá" s tím šafránem dlouho nevrací, je dobrá i kurkuma, nikdy však ne kari!

Nákupní seznam:

maso: kuřecí stehýnka, vepřové nebo králičí kousky

mořské plody

2 šalotky

2 cibule bílé nebo červené

6 stroužků česneku

3 papriky různých barev

1 lilek

4 rajčata ( nebo plechovka sloupnutých v rajčatovém sugu)

rýže kulatá jako na italské risotto

vývar

víno bílé suché dobré

olivový olej

máslo

sůl, pepř

šafrááán, kurkuma, rozmarýn, tymián, petržel nekudrnatá

     Přípravu jsem rozdělila na tři etapy, i kvůli tomu, že někdo nejí maso, jiný zas mořské plody a co když ta zeleninová žlutá rýže taky nesedne každému? Jistě je poznat, že experimentuju a paellu vařím pro rodinu i přátele s menšími dětmi poprvé.

Zavděčím se snad všem: pro děti jedničku, pro vegetariány dvojku, pro fajnšmekry trojku podávanou společně s 1. a 2.:

1. Kuřecí stehýnka osolím, malinko opepřím a na olivovém oleji a másle osmahnu ze všech stran, podleju vývarem a v troubě na 20 minut dopeču do zlatova a křupava.

2. Na olivoil hodím cibuli nakrájenou na půlkolečka, 3 stroužky česneku na mrňavé kousky, papriky na tenké proužky, lilek na kousky, velikostí korespondující s cibulí a paprikou, zasypu lžičkou šafránu, kurkumy a nasekaných bylinek (kromě petrželky, tu si nechám na mořské plody) . Chvilku smažím a míchám, poté přidám hrnek rýže a opět chvíli míchám a smažím, zaleju hrnkem vývaru, hrnkem vína, přiklopím a klidně 15 minut nechám bez povšimnutí na poloviční výkon bublat. Zatím se pustím do trojky:

3. Na olivovém oleji ( možná si zvykněte, že snad kromě palačinek dělám na oliváči všechno ) zpěním nakrájenou šalotku, zbylé 3 stroužky česneku a petrželku a přihodím mořské plody (zmrazené neb nejsme na španělském pobřeží vprostřed rybářské sezóny). Míchám, smažím a pak zaleju bílým, no, sice moravským vínkem, ale věřím, že si ve výsledku pro nás netypické kousky chobotnic, krabů, krevet a mušlí budou s tím rýňákem ze Znovína rozumět a že nás příjemně překvapí. Na deset minut se zabavím něčím jiným, třeba zrovna tím ryzlinkem, víno se zatím vyvaří, odborník by řek': "zredukuje" a můžem servírovat, ideálně všechno pospolu, ovšem proti gustu žádný dišputát, důležité je, že si to své našel každý. 

     Ještě servírovací dovětek: ta "pravá" paella se připravuje v obrovské litinové pánvi na otevřeném ohni, všechny suroviny dohromady pro všechny, kteří jsou kolem. Ve španělských restauracích se na horké pánvi i servíruje, ale pánev pro každého nemám a abychom se všichni tlačili kolem té jedné? Podávám každému porci na talíři a představuji si, jak moc se asi přiblíží té správné poloze španělská hospodyňka při pokusu o naše vepřoknedlozelo.

Dobrou chuť! 

Zemlbába

      Lehce oschlá bageta z předvčerejšího grilování ( výborné maso nepotřebovalo zajídat chlebem), padané letní jablka, co mi jich pytel vnutila sousedka, ona to nemůže kvůli cukrovce a děti za ní nejezdí, tak co s tím, že jo, vy si určitě poradíte a děcka budou ráda..., nó,štrůdl už byl tenhle týden dvakrát...pak jdu náhodou kolem zrcadla, kouká na mě nějaká bába...  a nápad na ňaminu naskočil sám:

1 velká bageta

6 jablek

2 tvarohy

3 vejce

100 g másla

1 deci mléka

2 cukr vanilkový

citronová kůra

skořicový cukr

     Bagetu jsem si nakrájela na tenké (5mm) plátky, rozložila je na sucho na plech a nechala chvilku péct, aby křupaly, ale úplně neztvrdly.

     Jablka jsem oloupala a nastrouhala nahrubo, smíchala s vanilkovým cukrem, případně se skořicí, ale protože někdo skořici nemusí, nedala jsem a pro ty, kdo chtějí, lze posypat skořicovým cukrem až finální produkt.

     Tvarohy jsem smíchala se žloutky, vanilkovým cukrem a citronovou kůrou.

     Bílek jsem našlehala do pěny se lžící cukru.

A teď vrstvím:

     Rozpuštěné máslo na dno (=vymazaná forma)

     Křupavé bagetky

     Rozpuštěné máslo (=lehce zkropit)

     Tvarohový krém

     Nastrouhaná jabka

     Křupavé bagetky

     Rozpuštěné máslo + mléko (= kropit a rovnoměrně polít)

Zapéct 20 minut , 150 st.horkovzduch

     Nanést závěj sněhu po celém povrchu a ještě 10 minut, možná 15 do zezlátnutí zapéct.

     Ještě jedna vychytávka na vanilkový cukr: cukr písek nebo krystal zavřu do skleněné dózy spolu s celým vanilkovým luskem, cukr průběžně se spotřebou dosypávám a vanilku zpravidla před vánoci vyměním za čerstvou. Mám tak neustále připraveno a navíc je to určitě levnější a poctivější než ty několikagramové pytlíčky ovoněné syntetickým etylvanilinem.

Dobrou chuť!

Švestková povidla

     V Rakousku a východním Německu mají "das Zwetschen", velmi podobně znějící jako naše švestka. V Bavorsku už  je to "das Pflaumen"

     Stejně jako v češtině také zní v östlicher Deutsche "der Powidl" na rozdíl od západních "das Pflaumenmus". 

     Wikipedie o povidlech uvádí toto:

"Slovo povidla nebo povidlí je v češtině doloženo od 14. století (Klaretův slovník) a vyskytuje se i v polštině (powidła) a v ukrajinštině (povydlo). Ze slovanských jazyků je převzala rakouská němčina (Powidl). Podle Machkova etymologického slovníku patrně souvisí se staroindickým pavitra, čistý, a původně znamenalo vyčištěnou případně cezenou šťávu. Rejzek však slovo odvozuje od slovesa vít, povidla jsou tedy něco, co vzniklo vitím, mícháním vařené ovocné šťávy."

     Tolik jazykově vzdělávací koutek :-), a nyní ze života:

     Léta mně od přípravy oblíbených povidel odrazovalo dlouhé míchání, nekonečné postávání u sporáku, připálené švestky a zničené hrnce...

     Letošní úroda myšlenku na domácí povidla posílila a tak jsem vyhledala klasické recepty a postup pečení povidel v troubě bez míchání a spálených hrnců mně zaujal a po včerejším startovacím pokusu ihned nadchnul! 

3 kg vypeckovaných švestek

1 hrnek krystal cukru

pro vůni badyán, hřebíček, skořice ( při prvním pokusu jsem nepoužila a je to taky dobré )

rum nebo slivovice

     A takhle je to jednoduché:

     Švestky jsem zasypala cukrem a nechala do druhého dne v lednici. Hlavně tedy z časových důvodů, už se mi večer do toho nechtělo, ale pustily pěkně šťávičku a to ve výsledku bylo určitě plus.

     Nasypala jsem je do hlubšího plechu a vsunula na hodinu do vyhřáté trouby na 200, pak jsem snížila na 100 a další 2 hodiny bez povšimnutí nechala bublat ( v některých receptech psali, že i 10 hodin, přes noc a podobně, ale já jsem po dvou hodinách zhodnotila, že už to je dobré, tak proč plýtvat energií ).

     Takto rozpečené a ve vlastní šťávě rozvařené švestičky jsem přímo na plechu rozmixila mým oblíbeným tyčovým mixérem, nandala do skleniček ( nelze říct nalila - neteklo to, děti by řekly mrtě hustý! ), zalila buď slivovicí pro chlapáky nebo voňavým 80% rumem STROH do buchet a koláčů.

     Skleničky otočím dnem vzhůru a po vychladnutí uložím do špajzu, kde stejně dlouho nevydrží.

     Povidla mažem na chleba, na palačinky, do buchet nebo - a to je úkol na příště - do povidlových taštiček!

   

V růstu

     Slunce září letos v září!

     Děti vyrostly z loňských tenisek a školních bačkor, nutno vyrazit na nákupy.

     Na pracovním stole mi za prázdniny vyrostla hromada práce, která tolik nespěchala, ale teď už i já rostu při představě, že to budu muset v dohledné době zpracovat.

     Houby už konečně taky rostou (.. babička říkala, že když rostou houby moc, bude válka..), sušíme, dusíme, mrazíme...

     Švestkám se tento podzim daří růst, až se stromky ohýbají, budou povidla i koláče!

     Dýně mi ovšem letos nevyrostla, navzdory protislimáčím opatřením si na ní pochutnali slizouni zrzaví!

     Takže jsem koupila "hopkajdu" na trhu a uvařila první dýňovou polévku:

1 dýně Hokaido

1 malá cibule

2 stroužky česneku

100 ml smetany

zeleninový nebo kuřecí vývar

olivový olej

lžíce másla

sůl, pepř

     Dýně se musí oloupat a vydlabat vnitřek se semínky, to je snad největší práce na přǐpravě této jednoduché a vynikající polívky.

     Cibulku a česnek nakrájíme a na oleji s máslem lehounce napěníme, přidáme nakrájenou dyňuli, osmahneme, zalijeme vývarem a deset minut dusíme pod pokličkou.

     Tyčovým mixérem rozmixujeme, přidáme smetanu, solíme a pepříme přiměřeně věku a zdravotnímu stavu.

     To je celé. 

Dobrou chuť!

Hovězí burgundské

     Není to úplně tak letní jídlo, jsem si vědoma, že se do tohoto receptu možná aktuálně ani nepustíte.      

     Ledaže by se Vám přihodilo ( jako mně včera ), že maso koupené na gril, není ve vhodné kondici a tím nemyslím, že by bylo zkažené. Jen se někde stala chybka v uložení nebo ta kráva byla stejně stará jako já. 

     Svíčková byla jako malovaná, voněla, ale už při zpracovávání bylo poznat, že rychlá příprava na grilu jí slušet nebude: byla tužší nikoli vláčná, nepoddajná na zmáčknutí, ani pod nožem neklouzala jako máslo. Nicméně jsme plátek zkusmo na gril hodili a výsledek potvrdil naše očekávání, nedalo se.

     Do obyčejného guláše se mi nechtělo, brázdila jsem po receptech na netu a ze všech jsem dala dohromady tuto dobrotu ( nejvíc se to blíží asi Boeuf Bourguignonne podle Julii Child, jen jsem vynechala žampiony a šalotku ), přiložila jsem rychlé a jednoduché nočky: 

1,5 kg hovězího zadního ( nebo tuhé svíčky )

10 dg slaniny

2 lžíce sádla

2 mrkve

1 větší cibule

5 stroužků česneku

5 dg másla

0,5 l červeného - Merlot Chile

200 ml rajčatové passaty

Bylinky ze zahrádky : tymián, rozmarýn, šalvěj, bobkový list

sůl, pepř

     Na sádle osmažíme na kostky nakrájenou slaninu. 

     Maso nakrájíme na větší kostky a přidáme ke slanině. 

     Po opečení ze všech stran jej vyndáme do pekáče, ve kterém to půjde do trouby, do výpeku vhodíme cibuli a mrkev ( na kolečka nebo kostičky ), přidáme máslo a orestujeme. 

     Zeleninu přidáme k masu, zalijeme vínem a rajčatovým pyré, přidáme česnek prolisovaný nebo celý a býlí po větvičce a páru lístků ( se pak vyndá ), solíme, pepříme, zaklopíme a zandáme na 3 hodiny do trouby na 150 grádů. 

     Po hodince radši zkontrolujeme, jestli se moc nevyvařila tekutina, když tak dolejeme vývar nebo víno, maso musí být ponořené celé.

     Neuvěřitelně vynikající, k jídlu jsme otevírali další flašku, během těch tří hodin se totiž ta jedna vyvařila, vypařila nebo možná vypila?

Na noky:

2 hrnky polohrubky

1 hrnek vody

1/2 lžičky soli

2 lžíce másla

     Z mouky se solí a vody (přidávám vodu postupně, někdy je potřeba víc jindy míň, asi závisí na mouce?) vymícháme husté těsto, které stěrkou protlačíme skrz haluškové síto do hrnce osolené vařící vody.
     Než se se sítem otočím a odložím jej do dřezu, jsou nočky ( halušky ) uvařené a plavou na hladině. Sleju a vhodím máslo, lehce promíchám, hotovo.

Dobrou chuť!

Tagliatelle na bylinkách

Čti taljatele, "g" nevyslovuj a znamená to "rozřízni je", asi ty nudle, že jsou moc dlouhé.

     Jestli máte na přípravu jídla max 20 minut, tak tohle stihnete i s kávičkou:

500 g Tagliatelle nebo prostě široké dlouhé nudle

200 ml smetany 30%

1 -2 lžíce strouhaného parmazánu

čerstvé bylinky ( šalvěj, tymián, rozmarýn, oregano, petržel, bazalka, ... )

olivoil, sůl, pepř

     Dáme vařit do velikého hrnce vodu na těstoviny a do konvice na kafe.

     Na olej v pánvi hodíme pořádnou hrst nasekaných zelených lístků všeho, co máte na zahrádce nebo v květináči na okně. Zalijeme smetanou, sypneme parmazán a chvilenku povaříme. Dorazíme solí a pepřem do konečné podoby.

     Uděláme si kafe, zatímco se uvaří voda na nudle. Klidně s hrnkem v ruce vařící vodu osolíme a vsypeme do ní nudle a máme deset minut na dopití kávy. Po uvaření nudle scedíme, smícháme se lžící oleje a bylinkovou smetanovou omáčkou a servírujem ozdobené bylinkami, posypané parmazánem.

Dobrou chuť!

Stará, natoč gramofon!

     Nostalgie a sentiment se pojí s věkem. ( Schválně nepíšu se stářím, poněvadž na to se ještě necítím :-) ). Ale opravdu se často nesetkáte s termíny jako sentimentální mladík nebo nostalgická slečna.  Ne, musíte mít něco za sebou, abyste mohli nostalgií ovinout své sentimentální vzpomínky, čili abyste si tak trochu stýskali za něčím, co jste kdysi s citem prožili, ať už s láskou či nenávistí neboť obě jsou póly citu.

     Mé "kdysi" není ještě pravěk, přesto si uvědomuju, že jsem toho už docela dost zažila a ty dávnější zážitky, které byly zasunuty do hlubokých šuplíků a překryty aktuálnějšími událostmi každodennosti, tam pořád jsou. Už ne tak ostré, už ne tak jednoznačné, ale zamlžené a obroušené zkušeností začínají občas z těch přeplněných šuplíků vypadávat. Černá už není tak černá a co se zdálo nestravitelné, jeví se náhle přijatelné. Většinou zůstanou nostalgické ( stýskací ) a sentimentální ( citem prožité ) vzpomínky v přiděleném šuplíčku, možná je oprášíme při kávě či sklence s někým, kdo byl tenkrát při tom. Někdy se ovšem zhmotní, ať už náhodou nebo cíleně. Jako třeba při návštěvě antikvariátu a prohrabováním se ve starých černých deskách. Odnesete si jich hromadu, protože vám vtíravě připomenou tu dobu, která s patřičným sentimentem vyvolá nostalgii.

Pak si musíte koupit nový gramofon, poněvadž ten starý, už dvacet let zašoupnutý pod gauč, vytlačený cédéčkama, prostě nefunguje.

A potom si do noci pouštíte ty staré desky, od ASPM, Hlase, Kocába, Michnové, Nováka, Pospíšila, Prokopa až po Olympic, Tři sestry, Výběr či Žlutého psa, a s nostalgií zatlačujete tu sentimentální slzu za charakteristického šustění jehly s obracením desky po pěti písničkách, s tím zvláštním zvukem, který je na CD vyčištěný. Protože všechny ty fláky pochopitelně na cd máme, ale opravdu je to jiné. Nebo stejné, jen my jsme prostě sentimentálně nostalgičtí?

Rulička

     Chytří vědci ( a museli to být muži, nedovedu si představit, že by se takovou "důležitostí" zabývala žena ) už vymysleli ruličku na toaletní papír, která se dá spláchnout, takže chlap nemá důvod nechávat ji v místnůstce a my nemáme důvod prudit, proč ji po sobě neuklidí.

     Posílám vědcům, a při jednom taky Evropské Unii ( ta se v těchto praktických problémech ráda vrtá), podnět k výzkumu a vývoji ruličky, která by šla na držák toaletního papíru nasadit POUZE  A JEN z té správné strany. 

     Ušetříme chlapům problém a nám prudu: " Proč je ten hajzláč zase votočenej?!?!?! "

     A rulička mi připomněla jídlo, na které se už delší dobu chystám, takže:

Cannelloni plněné mletým masem

krabice 250 g těstovinových trubiček Canneloni

500 g mletého vepřového masa

2 šalotky

2 stroužky česneku

500 ml passata di pomodori čili protlak z rajčat

sůl, pepř, bazalka

olivový olej

250 ml bílého jogurtu

250 ml kysané smetany

1 vejce

parmazán

     

     Na olivovém oleji osmahneme cibulku a česnek, vložíme maso a vařečkou ho rozmícháváme a rozdrobujeme, aby se nehrudkovalo dohromady. 

     Až je maso opečené a pustí tuk, osolíme, opepříme, obazalkujeme a zalijeme rajčatovým protlakem,  chvilku povaříme a necháme vychladnout. Měla by to být spíš řídká omáčka, jestli není, zalijeme trochou vody nebo vývaru.

     Trubičky plníme masem lžičkou, aby byly úplně plné ( pomohla jsem si při pěchování i druhou stranou lžičky ), klademe je do pekáčku těsně vedle sebe a zalijeme zbylou omáčkou z masa. Důležité je, aby trubičky plavaly ve šťávě aspoň do půlky, jinak budou  zespoda tvrdé.

     Smícháme jogurt, smetanu a vejce, solí a pepřem jemně zasypeme a tuto bílou krémovou hmotu rozprostřeme na trubičky. 

     Zasypeme nahrubo nastrouhaným parmazánem a strčíme do rozehřáté trouby ( horkovzduch na 140, normální asi 150 ) na asi 30 minut. Doporučuju hlídat a zkoušet. Povrch musí být jemně zlatavý, místy trošku do hněda, ne moc. Trubičky musí být měkké, ne úplně rozblemclé. 

     A rulička na WC musí být otočená tak, aby se papír odtáčel zeshora!

   

Dobrou chuť!

Tvarohová bábovka

200 g cukru ( převod na čtvrtlitrové hrnky: = 1 h )

200 g másla nebo jeho sestry Hery

300 g polohrubé mouky ( = 1,5 h )

4 vejce

vanilkový cukr 

1 prášek do pečiva

250 g měkký tvaroh ve vaničce

citronová kůra, 3 lžíce rumu, rozinky

Ušlehat žloutky se změklým máslem a cukrem, smíchat s tvarohem. Vmíchat mouku, prdopeč, rozinky a rum, kůru, nakonec lehce přimíchat sníh z bílků. Ve formě upéct  - cca 170 °C, 45-60 minut.

Pošírovaný losos se zeleninou a omáčkou bernaisse

     Taky Vás vždycky v lepší restauraci dostanou ty dlouhé cizí názvy na jídelním lístku? Jako například pošírovaný, filírovaný nebo konfitovaný...Nevíte co si pod tím představit, co Vám vlastně přinesou a jak se to dělá.
     Takže malý slovníček pojmů:
konfitovaný = dušený pod pokličkou
filírovaný = nakrájený na tenké plátky
pošírovaný = vařený, většinou v nějakém vývaru, například francouzský court bouillon s citronem, bílým vínem a octem se používá právě pro přípravu ryb.

     Bez obav se tedy pustíme do vařené ryby, nic to není:

500 g lososového filé bez kůže

zelený jasmínový čaj

1 pomeranč

1 citron

50 ml bílého vína

2 mrkve

1 cuketa

bazalka, sůl, pepř

3 žloutky

50 g másla

snítka estragonu

1 šalotka

100 ml bílého vína

     V půl litru horké vody necháme chvíli vyluhovat jasmínový čaj, přidáme šťávu z pomeranče a citronu a bílé víno a krátce povaříme. Mrkev a cuketu nakrájíme na větší kousky a povaříme v tomto vývaru ne úplně do měkka, vyndáme na talíř.

     Vývar použijeme na pošírování lososího filetu, který nejdřív osolíme a opepříme, opatrně ponoříme a povaříme malou chvilku, jen co zbělá a zatáhne se, vyndáme a položíme na zeleninu a pustíme se do omáčky:

     - šalotku nakrájíme a spolu s estragonem vaříme 5 minut ve víně. V dalším rendlíku si rozpustíme máslo. Zatím na páře v míse šleháme žloutky do zhoustnutí. Poté do nich pomalu a za stálého šlehání přidáme rozpuštěné máslo a zredukované víno s šalotkou a estragonem, případně dosolíme, dopepříme. 

     Omáčkou přelijeme lososa na zelenině a dozdobíme bazalkou.

     

Losos v sezamu s omáčkou z ančoviček

filé z lososa
pražené sezamové semínko
olivový olej
sůl, pepř
8 ančoviček
1 šalotka
3 stroužky česneku
100 ml smetany
40 g  másla 50 ml mléka
čerstvé hrozny

     Na omáčku, které se v odborných kruzích říká bagnacauda (něco jako teplá koupel),si na oleji orestujeme nakrájenou šalotku, česnek a ančovičky, zalijeme smetanou a mlékem a chvilku povaříme do zahoustnutí. Přidáme máslo a tyčovým mixérem dohladka rozmixujeme. Fajnovky, co se bojí, že se ty drobounké ančoviččí kostičky dost nerozmixily a mohly by se jim zabodnout do krku, si omáčku přecedí přes jemňounké sítko.
     Asi tak 4 cm filety si nasolíme, opepříme, obalíme v sezamu a zprudka opečeme, čili rychle a na rozpáleném olivoilu a ze všech stran.
     Teplou omáčku nalejeme do talíře a do ní položíme filet, ozdobíme hroznovým vínem a kapkami oleje.

Lososový tatarák s limetkou a koprem

200 g čerstvého lososa
1 limetka - šťáva
olivový olej
čerstvý kopr
stroužeček česneku

lžíce kapary poupátek
sůl, pepř

     Tento tartaro di salmone si zamilujete, je to tak jednoduché! Nasekáte, zamícháte, ochutíte, jíte s bagetkou, zapíjíte lehkým bílým vínem a těšíte se na hlavní chod neb toto je teprve předkrm!

   

Daňové přiznání

     Kupovala jsem v papírnictví dceři nějaké papíry na kreslení , vodovky, pastelky... Paní papírníková mi jako obvykle, poněvadž jsme stálými zákazníky, napsala daňový doklad. A aby prošel případnou kontrolou berňáku, rovnou psala: šanony a kancelářské potřeby.

     Ale moje všímavé dítě cestou domů kladlo otázky: " A proč ti tam napsala šanony, když jsme koupily pastelky a vodovky? "

     " No protože ty utracené penízky můžeme dát do účetnictví a tím trochu ušetříme na daních."

     " Ale my jsme nekupovaly šanony! "

     " No to nevadí, ale finančnímu úřadu to musíme napsat takhle, protože pastelky by nám neuznal."

     " A to jako budeš tomu finančnímu úřadu LHÁÁÁT ??? "

     " Ale NÉÉÉ, já jsem ty šanony kupovala minulý týden a o ten doklad jsem si neřekla, tak jsem ho dostala teď.", vyprodukovala jsem další lež.

     " Aha, tak to jo, protože lhát se nemá, jestli to nevíš! "

     Odpoledne jsem šla odevzdat daňové přiznání za loňský rok, jako pokaždé, trochu se sevřeným žaludkem, jestli mi zas něco najdou. 

     A došlo mi, že lhát se nemá. Hlavně dětem a finančnímu úřadu, ti totiž vždycky každou lež odhalí.

Lososový tatarák s kyselým jablkem a avokádovou pěnou

200 g lososa
1 zelené jablko Granny Smith
olivový olej
sůl, pepř
1 avokádo
200 ml smetany 30%
20 ml mléka
hrstička nasekaných pistácií
   
     Očištěné lososí maso nasekáme na jemné kousky, osolíme, opepříme, smícháme s olivovým olejem a nadrobno nakrájeným jablkem (bez slupky).
     Avokádo rozkrojíme na půl, vyloupneme pecku a obsah lžící oddělíme od slupky. Tyčovým mixérem rozmixujeme se smetanou a mlékem, osolíme, opepříme a tuto směs vyšleháme do tuha metlou ručně nebo elektricky. Mám vyzkoušeno, že tím mixérem se to nevyšlehá. V restauraci používají bombičkovou sifonovou láhev na šlehačku, ale tu nemám. Je pak nutné směs přecedit přes jemné sítko, aby se láhev neucpala -moc práce, kdo by se s tím čistil. Šlehač funguje naprosto spolehlivě.
     Na talíř vytvoříme lžící z nakouskovaného ochuceného lososa hromádku nebo pomocí tvořítka pravidelný tvar a ozdobíme avokádovou pěnou zdobícím pytlíkem na dorty, posypeme pistácií, zabodneme lístek čerstvé bazalky a opřeme křupavou, na másle lehce opečenou bagetku.

Dobrou chuť!

Losos marinovaný s křupavou zeleninou

     Zasloužila jsem si k narozeninám účast na kuchařském kurzu v Laboratorio-Scuola di cucina neboli Škole vaření, kde se můžete přiučit opravdovému umění kuchařskému. Nechci jim tady dělat reklamu, to kuchaři z italské restaurace a jejich tým nepotřebujou.

     Jenom jsem jednoduše nadšená!  Zážitek je to úúúžasný a chcete-li se potěšit dobrým jídlem, které si sami uvaříte pod vedením skutečných mistrů a skvělým vínem, pečlivě vybraným zkušeným someliérem, pak toto je určitě jedinečná volba.

     Tématem mého kurzu byl losos a tudíž si teď užijete se mnou trochu toho lososa. Vše jsem sama uvařila ještě jednou doma rodině a známým a pochvaly zněly dost upřímně. 

     Recepty nejsou tak složité ani náročné na čas, jak na první pohled možná vypadají. Tak se nebojte, vyražte pro čerstvou rybu (Makro doporučují i mistři kuchaři), všechny ostatní ingredience jsem zakoupila u nás v supermarketu ( ne ovšem v tom diskontním, kde mají jen něco a ještě k tomu od severních sousedů :-)).

     

     Na tento jednoduchý a přitom skvělý předkrm potřebujete toliko:

300 g lososa

olivový olej

1 citrón

1 pomeranč

pár lístků čerstvé bazalky 

snítku zelené petrželové natě

2 ředkvičky

1 mrkev

1 stonek řapíkatého celeru

30 ml kysané smetany

zelené bylinky

     Filet z lososa nakrájíme na ultratenké plátky ( ostrý nůž je základem, to je snad samozřejmost ),

vymačkáme na ně šťávu z citronu a pomeranče ( mistři nepotřebují lis, používají dlaň, pecky v ní zůstanou, štáva proteče mezi prsty, to znáte z televize ), na to přijde sůl, pepř a nasekaná zeleň, promícháme a necháme být ( čili marinovat ), zatímco:

     škrabkou si uděláme tenké proužky z ředkviček, mrkve a celeru, ten se musí předem oloupat. Opět pouze sůl, pepř a olivoil, zamícháme a necháme v misce, dokud:

     zakysanou smetanou naplním zdobící pytlík, i když kopeček vytvořený lžičkou taky vypadá parádně, ovšem jíme i očima a efektní aranžmá zajišťuje poloviční úspěch! 

     Plátky lososa a zeleniny naskládáme na talíř, ozdobíme smetanou, něčím zeleným a hotovo!

Pečivo, nejlépe bílé, by mělo být již v košíku na stole. Stejně tak víno, určitě bílé a protože jde o starter, tak vyberem na začátek lehčí a svěžejší.

   

Dobrou chuť!

Bramboráčky

1 kg brambor

2 vejce

0,5 hrnku polohrubé mouky

2 lžíce Solamylu

3 stroužky česneku

sůl, majoránka

     Brambory oloupeme a nastrouháme na jemnějším struhadle, zamícháme s vejci, moukou, Solamylem, rozmáčkneme nebo nastrouháme česnek, osolíme, omajoránkujeme a lžící na rozpáleném oleji rozetřeme do placičky, opečeme i z druhé strany.

     Čím méně mouky, tím bude výsledek bramborovější, ale o to blběji se s tím bude dělat. Solamyl těsto nadlehčí a koneckonců je taky z brambor, tudíž "víc lepší" než mouka. 

     Obětuji sem tam nějaký potrhaný kousek a trochu více trpělivé práce za lahodný bramboráček, s jehož bramborovitostí by neměl problém ani Trautenberk. 

     Fotky nebudou, bramboráčky se tak nějak někam ztrácely rovnou z pánve, stačila jsem pro sebe sotva urvat nějaké ty nepodařence.

Lívanečky s borůvkama a tvarohem

3 hrnky polohrubé mouky

2,5 hrnku vlažného mléka

2 vanilkové cukry

nastrouhaná citrónová kůra

0,5 pytlíčku instantního droždí

1 celé vejce

špetka soli

     Vymícháme tohle všechno ve větší míse ručně metlou nebo elektrickým šlehačem v hladké těsto, hustší než na palačinky a necháme v teple vykynout.

     Smažíme buď na oleji nebo na sucho na teflonové pánvi.

     Mažeme marmeládou, polejeme rozmixovaným tvarohem:

1 tvaroh

1 krémová kysaná smetana

1-2 vanilkové cukry

Pár důvodů proč, když venku svítí sluníčko, neuklízet a jít radši sepsem na procházku

     S dobrým pocitem dobře vykonané práce, kdy mám uzavřené účetnictví za minulý rok, odevzdané přiznání DPH za poslední čtvrtletí (děti mají uzavřené známky za pololetí bez výrazných kotrmelců a tím pádem já v klidu) jsem se zadívala ven na krásné ostré lednové dopolední slunce, odrážející své paprsky od čerstvě napadané bílé peřinky na zahradě a řekla jsem si, že dnes si dám volno a půjdu se projít s Fínou na mrazivý vzduch.

     V tom jsem zazoomovala pohledem na sklo prosklených terasových dveří a ťapinky od dětí, koček i psa malinko narušily mou vyrovnanou pohodu. No nic, to bude rychlovka, vzala jsem hadr, Iron a sklo leštila a leštila, až jsem docílila tak dokonalých šmouh, které na slunci odmítaly zmizet, že jsem naštvaně vrátila čisticí prostředky do komory a začala hledat svetr, že teda půjdu s tím psem. 

     V předsíni jsem však zahlédla u stropu hrozivou pavučinu, takže jsem se vrátila do komory pro vysavač a pavučinu jsem vyluxovala.

    Pak ještě tu nade dveřmi a taky v rohu za kamny a když už jsem měla ten vysavač venku a hlavu otočenou ke stropu, takže jsem najednou viděla všechny ty stoleté dřív ignorované pavoučí krajky, přešla jsem plynule do koupelny a smýčila dál. A jak jsem tak s tou dlouhou trubkou zapáleně ničila pečlivě uháčkované muší pasti, shodila jsem z poličky můj oblíbený parfém! To byste nevěřili, jak se z příjemné sexy vůně koncentrované v hrozivě velké louži ( lahvička jen 50 ml, na dlažbě vypadá jako litr), rozprsklé spolu se střepy do všech koutů, stane nesnesitelný a bolehlav způsobující smrad! 

     No nic, takže vytřít, zamést střepy, pes počká.

     Jo, v té čiré radosti z důkladného očištění starodávné cihlové klenby, maje hlavu zakloněnou stále vzhůru, jsem poněkud opomněla, že mám v koupelně rozvěšené prádlo. A že z té klenby padá občas jemný cihlový prach sám od sebe. A když po ní jezdím kartáčem na vysavačové trubce, tak padá o dost víc! Na to prádlo! To jsem zjistila až nakonec, když jsem dala hlavu dolů! 

    Už je mně Vám líto? To ještě nemusí: z obýváku se ozvala rána a třeskot rozbíjeného skla. Zapnula jsem tam luxovací irobot a zapomněla na obraz, který jsme dostali od Pedra k vánocům a ještě ho nestačili pověsit, stál opřený o zeď, teď leží na robotu a střepy jsou po celé místnosti. 

     Tak teď už jo!

     Nemůžu ani nikomu vynadat, sama jsem blbá!

     Samozřejmě se mezitím zatáhlo, začalo pršet a se psem se mi ani trochu nechce!

     Až mne příště chytne uklízecí rapl, hned s tím seknu a půjdu ven!

     

Husí jatýrka zalitá husím sádýlkem

     Co dát k narozeninám muži, který má všechno? Co potřebuje, to si hned sám koupí ( kolikrát i to, co nepotřebuje...) a navíc má dost náročné požadavky a odlišné potřeby. Já si například kupuju kabelku, která se mi hlavně líbí. Co na tom, že nemá dostatečný počet praktických přihrádek, kapsu na mobil, karabinku na klíče, velikost A4, aby se vešly papíry na pracovní jednání. Já stejně dokážu vytvořit nepřehledný bordel v jakékoli kabelce. Hlavně musí být kráááásnáááá.

     Muž to má jinak a já dosud přesně nevím jak. Prostě narozeniny a vánoce jsou pro mne tvrdým oříškem. Kytky nepije, vínem se nezavděčím, máme ho plný sklep, oblečení si řeší výhradně sám, knihy nečte, všechna cédéčka oblíbených interpretů už máme...

    Jedině to jídlo! To vyjde vždycky!

    

     Takže narozeninové menu: 

*husička pečená  6 hodin ve vlastním sádle, domácí vykrmená od tety Michala K.

*zelí bílé kysané dušené se strouhanou bramborou

*zelí červené čerstvé dušené na červeném víně se skořicí podle Petra ze Žofína v Novohradkách

*kynutý houskový knedlík podle Davida V.

*tiramisu

a

*husí játra zalitá sádlem:

játra

sádlo 

mléko

sůl

     Podle již zmiňované kuchařky po mamce jsem husí játra zalila mlékem a uložila do lednice do druhého dne. Jsou prý pak křehčí.

     Husí sádlo, kterého jsem po pečení husy slila dvě půllitrové skleničky, jsem v kastrolku rozehřála 

( jen jednu tu sklenku), játra nakrájená na kousky jsem v tom sádle při střední teplotě 45 minut škvařila spolu s větvičkou tymiánu pro vůni. 

     Játra jsem vylovila a přendala do efektní starodávné zavařovačky, sádlo jsem osolila ( játra se nesmí solit před přípravou, aby neztvrdla ) a zalila jsem jím ta jatýrka. Zavřela, uložila do ledničky.

     Dárek je hotov!

Akáty bílé...

Tak Evropská unie se chystá u nás vymýtit akáty, které prý nejsou původním biologickým druhem na jejím území. Což mimochodem nejsou třeba ani brambory nebo jahody.

     Takže po tvarůžkách a pomazánkovém másle další nesmyslný zákaz. Je to sice náletový plevel, ale co akátový med? Dětské prolézačky z akátového dřeva?

     A co novinka znovínských sklepů: víno zrající v akátových sudech???  

    Ještěže rýňáček 2012 z Dívčího vrchu už ve svém sudu dozrál a pokud se s ním potkáte, rozhodně budete souhlasit s tím, že EU to s těmi svými nařízeními krapet přehání. 

     Kvůli tomu ryzlinku jsem ochotna hlasovat v případném referendu proti!

Knedlík houskový kynutý

    Kynutý houskový knedlík byl pro mně dost dlouho nedostižnou metou, zkoušela jsem několik zaručených receptů, výsledkem byl vždycky spolehlivě zdrclý tvrdý šiškoň, nebo naopak rozblemclý útvar neurčitého tvaru.

    Až jsem poznala Davida, který mne nejdřív přesvědčil, že ani svíčková není mýtus a k ní nelze podávat než klasický český nadýchaný houskový knedlík a přímo u mne v kuchyni mi předvedl, že to opravdu není umění souzené jen Magdalenám Dobromilám. Podle jeho receptu se mi od té doby už vždycky podařil. Dodržuji přesný postup a knedlík je pokaždé obdivuhodný, až málem zastiňuje hlavní pokrm, ať už je to tedy ta svíčková nebo husa či kachna se zelím.

     

0,5 kg polohrubé mouky

1/2 instantního droždí

1 celé vejce

1 žloutek

2 dl perlivé minerálky lehce ohřáté v mikrovlnce " na vlažno"

špetka soli

2 housky na kostičky

     Jestliže máte doma zaručené knedlíkožrouty nebo třeba dva teenagery ve vývinu, pak určitě vynásobte dvěma. Já už taky dělám rovnou z kila mouky a když náááhodou zbyde, dám na mrazák a v době tvůrčí krize jako když najde...

     Ingredience kromě housek nasypu do mísy, minerálku až nakonec a uhnětu v hladké těsto, které se nelepí na mísu ani na vařečku. Ručně to jde, ale chce to čas a taky trochu svalů. My velké holky už na to máme hnětacího robota a zatímco ten pracuje, uvařím si kávu a nakrájím houstičky na malé kostičky.

     Bochánek uhněteného těsta popráším moukou, přikryju čistou utěrkou a nechám v klidu a teple (na radiátoru třeba) kynouti aspoň hodinu. 

     Vykynuté těsto ještě chvíli zpracovávám, zahnětu do něj kostičky houstičky, rozdělím na půl a vytvaruji dvě úhledné šišky, které nechám klidně ještě půl hodiny ležet, hezky nakynou, zatímco si dám druhou kávičku nebo pracuju na příloze či masu. 

     Dám vařit vodu do co největšího hrnce.

     Knedlíky hodím do vařící osolené vody a 12 minut vařím pokud možno pod pokličkou. Ono se to vzpírá, voda z přikrytého hrnce utíká, tak na chvilku odklopím, upustím tlak, zas přikryju .... Po těch dvanácti minutách knedlíky otočím a ještě dalších 8 minut trápím přikryté.

     Poté šišky vyndám na prkýnko a s vidličkou v každé ruce usilovně a rychle oba knedle co nejrychleji intenzivně z obou stran propíchávám. Toto je důležitá fáze, pokud se neupustí plyn nahromaděný uvnitř knedlíku, dojde ke zdrcnutí, znehodnocení, zklamání a následné frustraci kuchařky i strávníků.

     Při dodržení tohoto celkem jednoduchého postupu je výsledkem nadýchaný, na povrchu možná trochu oslizlý, ale uvnitř jemný provzdušněný načechraný typický český zázrak.

     Naporcovat ještě teplý čerstvý knedlík na pravidelné centimetrové plátky lze pouze pomocí niti, kterou podvléknete pod šišku a nahoře ji překřížíte nebo zauzlíte, nit projede a ostře oddělí plátek, aniž by jej stlačila.

   

Co můžeš udělat dnes ...

     Už je to dobu, co se svět zaměstnaných žen zaklíná slovem prokrastinace. Zajímavé, že muži asi tento problém nemají. ( Já myslím, že mají, ale nemluví o tom, je to vlastnost, spadající do kategorie slabostí a ty oni nikdy nepřiznávají. )

     Já jsem zpočátku ani neznala přesný význam toho slova, byla jsem dost líná otevřít si slovník a najít překlad. Navíc jsem se domnívala, že se jedná o problém zaměstnaných, plně vytížených manažerek a tudíž se to mne - matky a ženy v domácnosti na plný úvazek- netýká a nemusím se tímto fenoménem vůbec zabývat. Až když jsem zjistila oč jde, zaradovala jsem se, že jsem jako ostatní, mám to taky!

     Nehrnu sice před sebou uzávěrku nebo plán na příští čtvrtletí, ale neuklizená horní polička kuchyňské linky nebo hora nevyžehleného prádla má taky svůj účinek na svědomí a za následek pak řadu dobrých předsevzetí. A ty jsem s počátkem nového roku samozřejmě řešila. Kdo ne? 

     Sesumírovala jsem si, co všechno už delší dobu odkládám a překvapivě se nic neděje, nikdo si toho ani nevšiml, tak mne napadlo, že se houby stane, když to neudělám. Víte, co jsem například udělala s hromadou děravých ponožek a drobného prádla, které se mi nahromadilo na zašívání? Skoro půl roku nikomu nechybělo, když leželo na šicím stroji, takže jsem to všechno vyhodila do popelnice! 

     A tohle se chystám udělat se všemi odkládanými povinnostmi. Smetu je se stolu! Ten mi zůstane čistý a můžou se na něm začít hromadit nové úkoly. Pokud zůstanou nevyřešeny bez povšimnutí do příštího Nového roku, nejsou asi tak závažné a nestojí tedy za to dále se jimi zabývat. 

     Takže si můžu bezstarostně uložit nová předsevzetí a jsem si jista, že je každopádně do dalšího roku nějak zvládnu...

Glazovaná cibule

3 lžíce másla
3 cibule
3 lžíce hnědého cukru
3 sklenky červeného vína
1 lžíce povidel
sůl, pepř
     Na pánvi rozehřejeme máslo, necháme na něm zesklovatět cibuli, nakrájenou na kroužky a zasypeme cukrem. Až se cukr rozpustí a zkaramelizuje a omáčka má jakoby medovou konzistenci, zalijeme vínem a necháme při nižší teplotě redukovat asi půl hodiny, dokud se nevypaří voda a omáčka opět nezhoustne. 

     Pak vmícháme povidla a chvilku provaříme, osolíme, opepříme a vylepšíme touto omáčkou nějaké nudné, například krůtí maso nebo třeba masové kuličky s bramborovou kaší.

     Zjednodušující verze podle Jany K. ( také vhodná pro ty, kteří tráví cibuli se společensky nepřijatelnými následky nebo ji prostě neradi ): necháme zredukovat červené víno a přidáme povidla. That's all!

Masové kuličky

600 g mletého masa

1 jarní cibulka i s natí

1 vejce

1 stroužek česneku

hrst strouhanky

sůl, pepř, provensálské koření

     Vše důkladně promícháme, nejlépe rukou, stejně budeme pak rukama koulet kuličky, které ještě můžeme, ale nemusíme, obalit ve strouhance. Kuličky smažíme v rozpáleném oleji, po minutě s pánví zatřesem, aby se otočily, za další minutu už vyndáme, ale radši zkusmo jednu rozřízneme, jestli je uvnitř propečená. Větší míčky budou chtít víc času.

Bramborová kaše 

1,5 kg brambor

100 g másla

3 dl mléka

sůl

     Brambory oloupeme, nakrájíme na čtvrtky a zalijeme vařící vodou, osolíme a 25 minut vaříme.

Slijeme vodu a přidáme máslo a postupně vlijeme horké mléko. Aby byla kaše lehounká a nadýchaná, šlehám ji ručním elektrickým šlehačem s metlami jako na šlehačku nebo sníh tak dlouho, až je hladká bez kousků. Nutno dodat, že některý typ brambor se nevzdá a kousky zůstávají, s tím se nelze než smířit a tyto bandory příště nešlehat, pokud si ovšem vzpomenete, které to byly.

Dobrou chuť!