Vosí hnízda nebo včelí úly

   Před pár lety se vrátil můj muž z firemního vánočního večírku posmutnělý se slovy: "Víš, nezlob se, ale moje sekretářka je má lepší!"

   No jo no, co se dá dělat, jsme spolu dvacet let, dalo se to čekat. Moje ( vzhledem k věku a po třech kojených dětech celkem zachovalé ) trojky už nejsou úplná hitparáda, to uznávám, ale mohl si to nechat pro sebe, parchant jeden! 

   Pak se ještě rozvášnil, že účetní je taky neměla k zahození a holky z obchodního se rovněž vytáhly. No tak to už jsem začala pochybovat o korektnosti takovýchto mejdánků! 

   Načež můj drahý začal hovořit o rohlíčcích, lineckém, kuličkách či pusinkách a já s úlevou pochopila, že to s mojí postavou není marné, ale že on zas myslí na to žrádlo. A přestože běžně radši dává přednost klobáskám a škvarkům, tak cukroví na vánoce musí být a vzájemné porovnávání, komu se letos povedly rohlíčky a kdo má lepší hnízda, patří k běžné předvánoční konverzaci. 

"Dobře, tak když má ty hnízda lepší, ať pošle recept." Poslala.

Vosí hnízda z Polabí:

20 dg piškotů - oddělit 35 ks, zbytek umlít

15 dg moučkového cukru

1 vanilkový cukr

6 dg másla

2 lžíce kakaa

2 lžíce rumu

2 lžíce mléka

Zpracujeme těsto, formičku na hnízda vysypáváme instantním kakaem, ne cukrem, aby se těsto nelepilo na formičku a hnízda zůstala hnědá.

Náplň

10 dg moučkového cukru

10 dg másla

2 žloutky

rum

Máslo utřeme s cukrem, pomalu přidáváme žloutky a rum až do požadované konzistence - ne úplně hustý krém, ale ani řídký, aby nevytekl. 

Jo, má je lepší!

Linecké

   Vánoce se nedají ošulit. Kamarádka mi pyšně několik let nosila na vánoce cukroví z náhražek, hrubozrné a špaldové mouky, z mrkví a cuket, téměř bez cukru, bez zdobení, zdravé, dietní,  ...nevzhledné, nedobré a nevánoční. Chvilku se zdvořile válely bez povšimnutí na vánočním stole a pak skončily každoročně v koši. 

   Na vánoční cukroví používám opravdové máslo, mouku i cukr poctivě prosívám, aby v těstě nebyly hrudky, strouhám čerstvý citrón, vanilkový lusk bořím do cukru už čtrnáct dní dopředu a domácí rybízovou vyrábím jen pro tento účel ( letos od maminky - díky ). 

   Kromě marmošky se linecké může slepovat krémem, polít čokoládou, ozdobit mandlí, vlašákem nebo barevným cukrovým posypem a můžete tak vymyslet až několik druhů. V tom případě si dávku minimálně ztrojnásobte, ať máte co dělat. Já násobím třemi, i když lepím jen marmoškou. Na Štěpána už většinou nejsou.

30 dg hladké mouky

8 dg moučkového cukru

20 dg másla

2 žloutky

citronová kůra

1 vanilkový cukr

rybízová marmeláda na slepování

   Všechno smícháme a prohněteme v hladké těsto, nejlépe rukama, necháme v ledničce ztuhnout a pak na vále válíme 3-4 mm placku, podsypáváme hladkou, aby se nelepila a vykrajujeme tvary vánoční. Do poloviny z nich ještě malým tvořítkem vykrojíme doprostřed malá kolečka, srdíčka nebo třeba kosočtverečky. Pečeme na 160* horkovzduchu 8 minut. 

   Po vychladnutí slepujeme marmeládou, děrovaným nahoru, to dá rozum.

   

Kyselo není zelňačka

Kdo není z Krkonoš, neví, co je kyselo. Taky jsem to nevěděla, než jsem si vzala vrchlabáka. Naučila jsem se vařit kyselo podle maminky mého muže, ale až v době, kdy tady už nebyla a tak jsme recept dávali dohromady naslepo podle vzpomínek a párkrát skončilo za stálého míchání v ...hajzlu. Teď už ho umím a po občasných pokusech dát si ho, byť i v krkonošské restauraci, i moje děti uznaly, že maminčino kyselo je nejlepší! A trocha osvěty: kyselo je jídlem chudých horalů, obyvatelů kerkonošských chaloupek a bud, roztroušených po horách, trocha těch bandor se na kopanicích vždycky urodilo, cibule taky, slípky snesly něco vajec, omastkem v hrnku se šetřilo a chlebový kvásek byl k mání, téměř v každé chalupě si pekla hospodyně svůj chleba. Takže kyselo podle vrchlabské babičky Kristy a ta se ho naučila od své německé maminky a ta od své maminky....:

100 g chlebového kvásku - v Krkonoších dodnes k dostání běžně tam, kde se prodává chleba

hrst sušených hub

2 cibule

1 kg brambor

8 vajec

2 lžíce sádla

2 lžíce másla

sůl, drcený kmín

mléko

   Chlebový kvásek zalijeme v hrnci studenou vodou (asi litrem) a mícháme, rozpustíme, vaříme a pořád mícháme, bez míchání se to zdrcne a sedne ke dnu. Až to zhoustne do podoby řidšího šedivého pudingu, minutku ještě provaříme. Případné zdrcky jsem už párkrát vyřešila zanořením mixeru.

Houby namočíme nejlíp přes noc, podusíme do změknutí a přidáme k polívce, dochutíme solí, kmínem, odstavíme z plotny. 

   Brambory uvaříme běžným způsobem - nakrájené na čtvrtky zalijeme horkou vodou ( jednak se rychleji uvaří, druhak prý takto udrží víc potřebných vitamínů ), osolíme, vaříme 20 minut.

   Cibule nakrájíme a osmahneme na sádle do zlatova až hněda. Rozšťoucháme do brambor ne úplně na kaši.

   Na másle usmažíme klasická míchaná vajíčka.

Polívku, šťouchané brambory a vajíčka podáváme na stůl zvlášť, každý si do svého talíře s polívkou nandá podle chuti a nakonec si ještě zaleje troškou mlíka. 

S tímto způsobem podávání je naše rodina ojedinělá, většinou se to vaří dohromady v jednom hrnci, ale výhodou je, že jaký si to uděláš, takový to máš a navíc to vypadá svěže a čerstvě.

Dobrou chuť!

Zelňačka

1 balíček kysaného zelí

1 cibule

1 lžíce sádla

4 brambory

300 g uzeného nebo klobásy

1/2 lžičky červené papriky

sůl, kmín

Na lžíci sádla zpěníme cibulku, přidáme papriku, drcený kmín a na kostičky nakrájené uzené maso, až se opeče, šoupneme tam zelí, podusíme a podlijeme vodou nebo vývarem, chvilku povaříme. Brambory nakrájíme na kostky a uvaříme v osolené vodě doměkka. Nevaříme společně se zelím, protože by brambory v kyselé vodě nezměkly, i nakrájené na kousky by zůstaly na povrchu jakoby nedovařené. Uvařené je přidáme k zelí klidně i s vodou, pokud potřebuje polívka zředit. Tímto je zelňačka hotová, někdo přidává  ještě smetanu pro zjemnění, nám to chutná bez ní.

Plněné bramborové knedlíky se zelím

Těsto

1 kg brambor

250 g hrubé mouky

1 lźice Solamylu

2 vejce

1 lžička soli

Náplň

200 g uzeného masa

1 cibule

1 lžíce sádla

Na jemno nakrájenou cibuli orestujeme na sádle, přihodíme co nejdrobněji nakrájené uzené a osmažíme.

Brambory uvaříme ve slupce, vychladlé oloupeme a nastrouháme na jemnějším struhadle, smícháme s moukou, Solamylem, vejci a solí a vypracujeme těsto.  Vyválíme 3cm tlusté válečky a ty nakrájíme na špalíčky, z kterých si v dlani tvoříme mističku, doprostřed vložíme lžičku masové náplně a zabalíme do kuličky. Malinko podsypáváme hladkou moukou, aby se to nelepilo a pracujeme rychle, neboť bramborové těsto se začne brzo roztékat a měkne.

Kouličky naházíme do vařící osolené vody, vaříme ještě asi 3 minuty po vyplavání.

Zelí

1 kg kysaného bílého zelí

1 menší cibule

1 větší brambora

1 lžíce sádla

drcený kmín, sůl

Na sádle osmažená cibule, prostě v české kuchyni "základ", dneska už podruhé. Do toho nasypu zelí, pokud je moc kyselé, tak sleju, případně propláchnu. Nám se letos povedlo domácí zelí naložit tak akorát, bylo by škoda připravit se o vitamíny, takže ho použiju i s tou šťávou, chvíli podusím pod pokličkou a přidám nastrouhanou nebo rozmixovanou syrovou bramboru, je-li třeba, podleju trochou vody nebo vývaru, dosolím a ještě 10 minut dusím, občas míchnu, brambora má tendenci usadit se na dně a připálit se. 

Perníčky

Poměrně nedávno mi došlo, že celý svůj produktivní život čekám, že se něco převratného stane zítra, že dnešek nějak ošolíchám a pak to přijde, pak budu šťastná a spokojená. Takže jsem čekala a těšila se až odmaturuju, až dokončím vysokou, až najdu pana dokonalého, až budu mít děti, až přestanu kojit, až budou děti chodit, mluvit, chodit do školky, do školy, až se přestěhujeme, až v létě, až na vánoce, až … umřu? Pomalu stříhám metr do pade a nic, nic úžasného se dneska nestalo, na co bych včera vsadila, že už to konečně přijde. A padesátka není půlka, ledaže máte dosud aktivní zdravou stoletou babičku a prokazatelně její genový fond. Takže těch zítřků už nebude tolik jako včerejšků. Ale to je vlastně podstata mého štěstí a spokojenosti, to těšení se, očekávání a přípravy na to, co přijde. Protože až to přijde, až budu mít všechno hotové a splněné, tak ...umřu.

Teď se všichni těšíme na vánoce, že jo?

Upečem ty perníčky podle receptu Zdeničky. Je to takové první znamení, že už je to zas tady ( výzdobu nákupních center a reklamy v televizi už od října se snažím ignorovat ).

70 dg hladké mouky

25 dg cukru

12 dg tekutého medu

5 dg másla

4 vejce

30 g = 2 pytlíčky jedlé sody 

25 g = 1 pytlík perníkového koření

Všechno to smícháme dohromady do tužšího těsta rukou, dost to zpočátku oblepí všechny prsty, ale vydržte, po chvilce matlání a patlání se udělá vláčné a hladké tuhé těsto, pořád malinko lepivé, ale měla by se z něj nechat udělat koule, kterou zabalíme do folie a strčíme do ledničky nejlépe do druhého dne. Máte-li robot s hnětením, ušetříte námahu i olepené ruce.

Z těsta vyválím placky 3-4 mm, podsypávám hladkou moukou, vykrojené tvary přesunu na plech s pečícím papírem aspoň s 3 cm mezerami, při pečení nabydou. Zbytky z vykrajování si dávám do ledničky na chvilku ztuhnout, než je znova rozválím, líp se s tím pracuje. 

Pokud je nebudete zdobit, tak se před pečením potírají rozšlehaným vajíčkem, aby byly lesklé a hladké.

Při 160* v horkovzdušné troubě jsou za 8 minut upečené.

Poleva

2 bílky ušlehané do tuha

moučkový cukr prosátý jemným sítkem, hrudky by ucpaly trysky!

Cukr přidávám k vyšlehanému bílku postupně a vymíchávám do hladka do takové konzistence, aby se lžičkou vytvořená kapka neroztekla do placata. Je to otázkou dlouholetých pokusů i omylů, kdy se málo tuhá poleva na perníčkách roztékala, ty se pak lepily k sobě a nikdy nezaschly. Na zdobení používám v domácích potřebách koupený igelitový pytlík s plastovou špičkou, ale vystačila jsem i s obyčejným pytlíkem s ustřiženým růžkem. Dětem pytlík na konci zagumičkuju, aby jim poleva nelezla druhou stranou ven, stahováním gumičky se poleva stlačuje ke špičce. Pro dospělé ruce stačí konec pytlíku zatočit a v dlani stlačovat.

Tyhle perníčky jsou nejlepší, tak akorát nadýchané, vždycky se povedou. Po nazdobení  je uložím do krabice spolu s nakrojeným jablkem, nasáknou vlhkost a nádherně změknou. Jabko položím na alobal, aby nebylo v přímém kontaktu s perníčky, ty by totiž pak byly úplně mokré a rozblemclé. 

Á, ....už je tady ... vůně vánoc!

Život s mimozemšťanem

Máte doma mimozemšťana? Možná máte a nevíte o tom. Mimozemšťan nechce být poznán a tak se různě maskuje, většinou vypadá tak trochu jako dítě mezi 12-18 lety a rozhodně si nemyslí, že je dítě. Spíš si připadá jako velmi moudrý dospělý, kterému ovšem ostatní dospělí vůbec nerozumí. Mimozemšťan je odlišný od svého okolí následujícími atributy:

-mluví zvláštní řečí, nikdo mu nerozumí

-nikomu nerozumí, protože všichni okolo něj mluví nějakou jinou řečí

-má jinou než přirozenou barvu vlasů; zelenou, fialovou, růžovou, červenou, modrou, někdy všechny tyto dohromady

-mívá na těle, převážně pak v obličeji, kovové ozdoby, kterými patrně přijímá signály z vesmíru

-je nekomunikativní, negativní a agresivní i vůči takovým pozitivním jevům jako je jídlo ( na tohle jsem teda zrovna chuť neměl! )

-má chuť jen asi na tři jídla: rohlík, řízek s brkaší, čínská polívka z pytlíku

-postrádá smysl pro pořádek (špinavé prádlo pod postelí, vrstva prachu na stole, flašky od coly a drobky popkornu všude...

-absolutně nechápe smysl smyslu pro pořádek

-ignoruje denní řád, v noci sleduje TV nebo PC a přes den spí

-nesdílí s vámi rozpis domácích prací ( myčku už jsem tento týden vyklízel a nechápu jak to, že je zase na mně řada )

-popírá všechno co je vám blízké: máte-li v knihovně přes tisíc knih, tak zaručeně nečte a milujete-li české filmy, pak sleduje jen ty americké, chodíte rádi do divadla? Bóže jste trapní, to je ztráta času!

-a cokoli, COKOLI řeknete, je podle mimozemšťana špatně, trapně, blbě a neuvěřitelně OUT!

-a to nejhorší na mimozemšťanovi jsou jeho rodiče!

Pár rad, jak s mimozemšťanem žít, doporučuji vyvěsit na viditelné místo, třeba na ledničku:

1. Pijte střídmě, zato pravidelně.

2. Mějte je rádi!

3. Mluví-li s vámi, naslouchejte jim. Nemluví-li s vámi nenuťte je mluvit.

4. Chvalte je, neříkejte, že není důvod, vždycky se nějaký najde.

5. Nepoužívejte argument, že vy jste takoví nebyli, nejspíš to není pravda.

6. Buďte s nimi, stojí-li o to. Znamená to, že na tom nejste tak špatně.

7. Respektujte jejich soukromí.

8. Občas se rozhlédněte, kde jsou. Co když po pátém rumu nebo jointu netrefí domů?

9.  I když se to nezdá, všechno jednou skončí takže:

10. Nezabíjejte je!

A ještě jedna navíc: rozhlédněte se u sousedů nebo kamarádek, zjistíte, že ten váš mimozemšťan tady není sám a že třeba není ani zdaleka tak mimo :-). 

Hráškové pyré

Teda slovo pyré je opravdu dost hrozné, ale netroufla jsem si odradit názvem "hrášková kaše" případné zvědavce či nadšence. Protože hrachová kaše evokuje v každém z nás, kdo zažil školní jídelnu, něco hnědozeleného mazlavého, pokrytého červeným mastným čímsi, co vyteklo z ještě příšernějšího čehosi, co si říká klobása, k tomu povadlá kyselá okurka a dál bych už ani nepokračovala, to by nikdo nečetl.

Ale čerstvému hrášku jsem neodolala a kaši ze svěžezelených kuliček jsem jako přílohu k přírodním řízkům takto jednoduše a rychle vyrobila:

300 g zeleného hrášku ( funguje i zmrazený )

1 jarní cibulka i s natí

1 mozzarella

sůl

Hrášek s cibulkou 5 minut povařím ve vodě, kterou si pak odleju do hrnku, ne do dřezu. Rozmixuju s mozzarellou a přidám zpátky trochu té vody, aby kaše byla tak akorát hustá, asi jako bramborová nebo jak myslím, že by měla být. Závěrem dosolím a vysvětlím rodině, že jsem opravdu nepoužila barvivo na velikonoční vajíčka a že ta krásná zelená je skutečná barva hrášku.

Dobrou chuť!

Gnocchi s Nivou a kuřecími kousky

Jistě, paštiku a podobně složité a zdlouhavé dobroty nedělám každý den, a vůbec nedělám každý den dobroty, jak by se mohlo zdát. Někdy musí děti vzít zavděk i namazanému rohlíku. 

Rychlovka na dvacet minut, která má úspěch vždycky a jistě potěší i ty matky, které se přiženou domů z továrny a nesnesou úpění hladových krků (smajlík pro Ditu W.), neboli nevegetariánská variace sýrové omáčky:

300 g kuřecího masa na kousky

1 smetana ke šlehání (200g)

1 Niva čili plesnivý sýr (110g)

1 lžíce másla

2 balíčky Gnocchi di patate (500g)

vařená brokolice v alternaci se špenátem

Dáme vařit vodu na gnocchi. Na másle v pánvičce rychle orestujeme kousky kuřecího masa, přidáme Nivu, která je natolik výrazná, že nesolíme. Poté co se sýr během míchání rozpustí a obalí rovnoměrně kuřecí kousky, přidám smetanu a 5 minut nechám provařit. Knedlíčky nasypu do vařící osolené vody a po třech minutách sleju a vmíchám do smetanovosýrovokuřecí omáčky. Lehce dozdobím uvařenou brokolicí nebo špenátovými listy, posypu oblíbeným parmigianem a servíruju a...ne...bo...pokud ještě není celá rodina pohromadě, dám toto do zapékací mísy a v troubě zlehounka zapeču = ohřeju, až se všichni sejdou, takže ideální pro přípravu předem. 

                       Dobrou chuť!

Paštika

Původně jsem tady měla napsaný takový dlouhý sentimentální blábol o kamarádství, čímž jsem se chtěla oslím můstkem dostat k receptu na paštiku podle kamarádky, která přivezla tu dobrotu na náš každoroční sraz několika spolužáků z vejšky. Ale zkrátím to: s kamarády se to má stejně jako s paštikama. Pokud přesně víte co v nich je a co jste do nich dali, pak víte co od nich můžete čekat a ta investice se Vám mnohonásobně vrátí. A ještě jedno moudro od starého kamaráda nejen o paštice: 

... s láskou a péčí!

Masová paštika

300 g vepřové plece

300 g vepřových jater

200 g uzené slaniny

100 g cibule

200 g brusinkového kompotu nebo marmelády

2 lžíce smetany

1 lžička paštikového koření *

sůl

plátky slaniny na vyložení formy

* Paštikové koření

V supermarketu jsem ho hledala marně, na netu jsem tedy našla seznam koření, které by v tom mělo být, byl to web nějakých myslivců a ti určitě umí výborné zvěřinové paštiky! ( můj další level ) :

černý pepř * nové koření * hřebíček * muškátový květ * muškátový ořech * bobkový list * tymián * majoránka * bazalka * rozmarýn * paprika * zázvor. To všechno jsem náhodou doma měla, po lžičce od každého jsem nasypala do mlýnku, rozemlela a získala zásobu na další paštiky, stejně vím, že ji budu dělat častěji.

Zdeniččina paštika se v první chvíli jevila dost složitě, trochu vyšší dívčí, ale nakonec to tak komplikované nebylo, nejvíc času zabralo pečení, ale to už není můj čas, chytrá trouba se sama vypne, já se mezitím věnuji něčemu užitečnému, třeba četbě krásné literatury  (nebo facebooku ).  

Nejprve upečeme maso a necháme vychladnout. Slaninu si zatím umeleme, rozpálíme na pánvi a dozlatova v ní osmažíme jemně nakrájenou cibuli. Pečené maso a syrová játra spolu dvakrát umeleme 

( já jsem teda nasekala v robotu, rychlejší a ve výsledku se to nepozná ), přidáme osmaženou cibulku, lžičku koření, sůl, brusinky a smetanu, to všechno promícháme, vznikne taková fakt pěkná hnědá kašička. Formu ( srnčí hřbet třeba ) vyložíme alobalem, který pokryjeme plátky slaniny, vlijeme masovou kaši, poklademe plátky slaniny a zakryjeme alobalem. Formu vložíme do vodní lázně ( do pekáče s vodou asi tak do půlky formy ) a v troubě při 85° hodinu pečeme. Necháme vychladnout a v lednici pak ztuhnout přes noc a pokud ji tam ráno ještě najdeme, vyklopíme z formy a nakrájíme na tenké plátky, k čerstvému pečivu, ale i bez něj je neodolatelná, nepřekonatelná a jako všechno co jsem doposud dělala podle Zdeničky prostě nejúžásňákovatější. Před vánoci se těšte na její perníčky!

Kachna se zelím proti podzimní depresi

Asi mi to budete zazlívat, obzvlášť v tomto vyjímečně teplém říjnovém týdnu, ale mám to tak. Nesnáším podzim. Je to něco jako pondělí po krásném víkendu. Nedá se už chodit v tričku s krátkým. Nedá se po ránu sedět s kávičkou na terase. Musí se topit. Odložit sandálky a sundat z půdy zimní boty. Opálení vybledlo, proč jsem se v tom Řecku tak smažila? Místo letní pohodičky úkoly, svačinky, hektický rozvoz na kroužky. Po sobotním výletu zkřehlé prsty a náběh na kašel a rýmu. Vstávám ráno do tmy, odpoledne už zas tma. Trávník plný spadaného listí, kdo to asi tak bude shrabávat? Letničky v truhlíkách na oknech unaveně odpadávají a už nezdobí. Ano, kopce hýří podzimními barvami, nízké slunce romanticky osvětluje stráně, jejíž barvy přecházejí od žluté až po temně fialovou, zelená už není módní... Ale co z toho? Rodina ulehla s klasickými rýmičkami podpořenými podzimními depresičkami, takže vařím čajíčky, strouhám zázvor a lítám do lékárny pro aspirin. Než přijde zima a pořádné mrazy, které spálí bakterie i viry, než deprese ze tmy, deště a chladu zažene vidina krásného polyžování, tak si  čtvrt roku počkám, statisticky to déle netrvá, pokusím se vydržet!

Jediná výhoda: ospravedlním si tu kachnu se zelím, na kterou jsem se celé léto těšila, chladnější klima vyžaduje přece větší přísun energie :-)) :

Kačena

1 kachna

kmín drcený, sůl

kachní sádlo uschované v lednici z předchozí kačky

Kachničku jsem opláchla, vyškubala zbylá pírka, osolila a posypala kmínem a v pekáči zalila rozpuštěným sádlem, které čekalo v lednici slité z minulých kaček. Tu první jsem klasicky podlila trochou vody a pak během pečení často přelívala výpekem, aby nebyla suchá. Tahle třetí byla už zalitá do 3/4 a nepřelívala jsem ji vůbec. A to nejdůležitější: kačenku jsem dala do trouby na 100 stupňů na 6 hodin! Porcování bylo dobrodružné, kačena se rozpadala na atomy, ale chuť nepopsatelná! Sádlo jsem přecedila a uložila, pořád je čisté a bílé, takže čtvrtá už bude plavat celá!

Zelí

hlávka červeného zelí

1 cibule šalotka

lžíce sádla 

1 stonek celé skořice

2 deci červeného

sůl, drcený kmín

vinný ocet

Tak toto zelí jsem ochutnala v srpnu na Žofíně v Novohradských horách, celý večer jsem pak z kuchaře Petra mámila to tajemství, kterým učinil obyčejné červené zelí neodolatelným, tak tady to je, není to jeho přesná receptura, prozradil jen ,že vůně je skořicová a chuť je podtržená červeným vínem:

na sádle jsem osmahla na drobno nakrájenou šalotku a přidala pokrájené zelí, po chvilce, až se zelí podusilo, jsem osolila, přidala trocha kmínu, zalila vínem, doprostřed zabořila skořici a dvacet minut pod pokličkou na slabší výkon vařila. Tato příprava má úžasný bonus: v kuchyni totiž není cítit vařené zelí, což není úplně chanel, jak víme, ale vůně skořice a vína připomíná spíš adventní svařáček :-). 

Poněvadž červené víno většinou neoplývá výraznou kyselinkou, závěrečné dochucování si vyžádalo trochu octa, jak jinak než vinného, ale nevinný by to určitě nezkazil. Doporučuji při vaření průběžně ochutnávat použité víno, já jsem sáhla po italském Chianti ročník 2009 z vinařství Cecchi, vyrobené z vlastních biohroznů. Nesouhlasím s tím, že pokud víno nechutná, dá se použít na vaření. Špatné víno rovnou vyleju a do jídla dávám zásadně víno dobré a to v poměru 1:1 ( jídlo:sklenka).

Bramborové špalíčky

8 brambor

hladká mouka

2 vejce

sůl

Brambory uvaříme ve slupce a vychladlé nastrouháme, přidáme vejce, sůl a hladkou mouku a to postupně během zpracovávání tak, aby těsto nelepilo. Nedá se to přesně navážit, protože záleží na typu brambor. Z těsta vyválíme válečky o průměru asi 2 cm a ty nakrájíme na centimetrové plátky, co nejrychleji je naházíme do vařící osolené vody a po 4 minutkách vylovíme naprosto dokonalé špalíčky nebo také noky.   "Vysvětlím vám rozdíl mezi knedlíky a noky. Je to prosté. Knedlík se vaří ve vroucí vodě ve formě podlouhlých válečků, a teprve po vyjmutí z lázně se krájí na tenké plátky. A po obrubě těchto plátků může být takový knedlík trochu oslizlý. Naproti tomu typický nok, se ve formě kuliček nebo šišek, vaří každý kousek oddělený zvlášť, a tudíž je slizký po celém svém povrchu." :-) ( Jindřiška Krausová, jejíž tatínek dával bolševikovi rok, maximálně dva a proletářům všech zemí dal poněkud netradiční radu ohledně intimní hygieny. )

Dobrou chuť!

Něco jako ratattouille

Netroufám si prezentovat tento recept jako originální francouzské ratattouille, návodů k jeho přípravě existuje tolik, kolik je francouzů, každá rodina je dělá malinko jinak, asi jako u nás nenajdete stejnou svíčkovou :-). Takže recept vznikl improvizací z toho, co zrovna bylo k dispozici, v letní sezóně jsem měla neustále v lednici připravenou zeleninu na grilování: lilek, cuketu, papriky,..., bylinky rostou v květináčích za oknem a pokud nebyl čas na grilovací párty, využila jsem zeleninu k rychlé přípravě jídla v jednom pekáči. Dá se použít jako vynikající příloha k masu nebo samostatné vegetariánské jídlo, chutná u nás všem, už jsem jej dokonce několikrát úspěšně zopakovala.

brambory

lilek

cuketa

různobarevné papriky

mrkev

česnek

cibule

rajčata

provensálské bylinky ze zahrádky nebo z pytlíku = bazalka, tymián, oregáno, rozmarýn, šalvěj

sůl, pepř

olivový olej

parmazán navrch

Zeleninu očistíme a nakrájíme na větší kousky, promícháme v pekáčku spolu s kořením nebo čerstvými bylinkami, solí a pepřem, zastříkneme olivovým olejem, posypeme parmazánem a v troubě nezakryté pečeme přibližně 30 minut. Indikátorem upečenosti jsou brambory, pokud ty jsou měkké, je hotovo.

Dobrou chuť!

Sugo

Italská kuchyně je založená na sugu, dává se na pizzu, těstoviny, pod maso, jako základ všech omáček. Samozřejmě se dá koupit už hotové ve skleničce, různě ochucené, s olivami, bazalkou, pálivé s feferonkami,... Když jsem byla před lety v Calabrii v sezóně zralých rajčat, která, jak už jsem zmiňovala, chutnají tak, že pochopíte, proč se jim říká rajská jablíčka, pomáhala jsem při jejich zpracování na pravé domácí sugo.

V roce 1991 jsem zažívala kulturní šok, přijela jsem z tehdy pořád ještě šedivé Prahy ( fronta na pomeranče a banány jen o vánocích, víte, co myslím ;)) do barevného Říma se supermarkety přeplněnými zbožím, které jsem u nás nikdy předtím neviděla a bydlela jsem v luxusním, prostorném a moderně zařízeném bytě, kde jsem coby aupairka měla pokoj s vlastní koupelnou. A pak jsme jeli na prázdniny dolů na jih k babičce dětí, které jsem hlídala. V malé vesničce pod horami se tísnily staré kamenné domečky v úzkých uličkách ve stráni, za nimi terasovité zahrádky, kde rostly keře obtěžkané zralými pomodori a stromky s citrony, pomeranči a mandarinkami. Kolem vesnice se rozkládaly olivovníkové sady, které zajišťovaly jejich majitelům příjem na celý rok. A teď to sugo: babky měly na ulici před domem rozdělané ohně a nad nimi v trojnožkách zavěšené měděné kotle velikosti prádelního hrnce, kde probublávaly rajčata celý den, rodina se střídala v míchání, u kotlů pořád někdo byl, ať už samotné kuchařky, většinou vdovy celé v černém, nebo jejich dcery a vnučky. Muži nikoliv! Ti seděli celé dny na náměstí ve stínu před kavárničkou, siesta po celý horký den...V uličkách širokých sotva dva metry byl kotel před každým domkem a ženské u míchání na sebe navzájem hlasitě pokřikovaly, nářečí jsem nerozuměla, ale prostě drbaly a sdělovaly si každodenní starosti, i když to na pohled vypadalo, že řvou a rozčileně nadávají, zkrátka Itálie....

Navečer pak ty hektolitry uvařeného suga rozlily do zavařovaček, zavíčkovaly, zavařily ve velkém hrnci tentokrát doma na plotně a uložily do sklepa, odkud pak každý den jednu sklenici spotřebovaly až do příští sklizně, takže těch sklenic musely udělat nejméně 350 a pokud zásobovaly ještě dceru ve městě, tak dvakrát tolik. Uf, nevím jak dlouho jim to mohlo trvat, celý týden našeho pobytu určitě, možná ještě pár dalších, dokud se nezpracovala celá úroda, zato pak to domácí sugo bylo nesrovnatelné s tím od Panzani!

Letos jsem na začátku září narazila na česká voňavá rajčata za přijatelnou cenu a tak jsem neodolala, pár kil nakoupila a pustila se do vlastního suga, vařila jsem jen hodinu a vyrobila čtyři skleničky, které mi vydrží stěží do prvního sněhu, ale je fakt dobré! Příští rok jich udělám určitě víc.

2 kg rajčat

1 cibule

2 mrkve

2 stonky řapíkatého celeru

svazek čerstvé bazalky

olivový olej

10 dg másla

cukr, sůl

4 vyvařené skleničky 250 ml

Na olivovém oleji osmahneme nakrájenou cibuli, celer a mrkev, po chvilce přidáme nakrájená rajčata a bazalku, pár lístků si necháme na konec. Za občasného míchání hodinku povaříme, poté rozmixujeme tyčovým mixérem, osolíme a dosladíme podle chuti, přidáme máslo a ještě 5 minut mírně vaříme. Nalejeme do sklenic, navrch položíme lístky bazalky, zavíčkujeme a ve vodní lázni 20 minut zavaříme. 

Spaghetti aglio e olio

Tak jsem strávila příjemné dva dny v Traminu! Ne, nebyla jsem nucena vypít zásoby tramínu z našeho sklepa, poznávali jsme, jako každoročně touto dobou vinařské oblasti a Tramin (italsky Termeno) mně příjemně překvapil. Těšila jsem se sice na svou oblíbenou Itálii, to bych ale musela jet víc na jih.

Jižní Tyrolsko je na území Itálie, ale historicky patřilo k Rakousku. Odpovídá tomu i mentalita místních obyvatel, jsou to rakušané, italštinu používají neradi, na obchodech jsou dvojjazyčné nápisy, ale němčina je uvedena jako první. Malebná vesnička působí typicky rakousky, balkony jsou obsypané červenými pelargoniemi, penziony v okolních svazích jsou upravené a provozované po generace v tom duchu, jak jsme zvyklí vídat u našich sousedů. Víska působí vysokohorsky, štíty okolních kopců se prudce zvedají hned od náměstí a jejich vrcholky jsou v mlze, ačkoli dole svítí slunce. Je to však klam, náměstí je ve výšce sotva 200 metrů nad mořem, v zahrádkách rostou olivy, citrony i palmy ( kousek té Itálie přece jen!). Sluníčko se opírá celé léto do příkrých svahů, kde se ovšem nepasou ovce jako v rakouských alpách; jsou zde na každém využitelném kousku vysázené vinice malých rodinných vinařství.

Převažuje odrůda, která se zde narodila, jak jinak, tramín kořenný (gewurtztramin). Víno bílé, vonící po růžích a hřebíčku, s vyšším obsahem alkoholu a zbytkového cukru, hodící se ke kořeněným jídlům, sýrům a sladkým desertům.

V restauracích jsem nenašla žádný kulinářský zázrak, kuchyně je rakouská, tedy dost podobná naší.

A protože jsem byla po vynikajících ochutnávkách tramínů v místních vinařstvích ( Elena Walch, Ansitz Rynnhof, Hofstatter ) plná nádherných chutí a vůní vín, toužila jsem po obyčejném jídle, které by mi ten zážitek ještě chvíli ponechalo:

Spaghetti aglio e olio je navíc jednoduchý test dobré restaurace. A nemusí být italská, pokud na jídelním lístku, třeba na Slapech, nabízejí tuto klasiku, pak by měla vypadat takto a ne jinak. Nesmí v nich být nic než česnek a olivový olej. Nejvýš je přípustná malá feferonka. A parmazán navrch. 

spaghetti (tenčí - No.3, jsou lepší :-)

2 lžíce olivového oleje

2 stroužky česneku

parmazán

petrželka nasekaná na drobno už jen na ozdobu

Na kvalitním olivovém oleji krátce osmahneme na drobno nasekaný česnek. (Není pravda, že na olivovém oleji nelze smažit a že se hodí jen za studena na saláty. Není asi dobré zahřívat ho na vysokou teplotu delší dobu, třeba smažit v něm řízky, ale jinak na něm restuji veškerou zeleninu i maso.) 

Spaghetti uvařené al dente smícháme s tímto ochuceným olejem a podáváme s čerstvými hoblinkami parmazánu. To je celý zázrak! V jednoduchosti je krása... a chuť!

Prosciutto

Mám ráda muže požitkáře. Muže, kteří mají rádi dobré věci a dokážou vyvinout úsilí, aby si dobrou věc obstarali, připravili a náležitě si ji vychutnali se vším, co k ní patří. Ne takové, kteří zblajznou tlačenku z papíru ve stoje u otevřených dveří ledničky. Ne ty, kteří se najedí čehokoli, hlavně že je to teplé a je toho dost. Mám ráda muže, jejichž pracovní nasazení, ambice a výkony jsou nasměrovány k tomu, aby se pak náležitě odměnili a užili si něčeho patřičně dobrého.

Můj muž je požitkář. Na dobrých a dokonalých věcech nešetří. Má rád dobré víno, ocení výborné jídlo. Miluje sušenou šunku, ať už italské prosciutto nebo španělský jamón. Na této šunce je velmi důležité, aby byla správně nakrájená na velmi velmi tenké, téměř průhledné plátky, které se vám rozplynou na jazyku a nechají vyznít intenzivní chuti sušeného masa. Na jihu Španělska v Andalusii jsme před pár lety byli pozváni na obřad krájení šunky přímo na farmu, zaměřenou na chov masného dobytka, kde odborně vyškolený kuchař ukrajoval ty průsvitné plátky speciálním nožem a nábožně je kladl po jednom na připravené talíře. Tehdy měl můj muž v očích takový zvláštní výraz, přirovnatelný snad jen k okamžikům narození našich dcer. A od té doby s ním nebylo k vydržení, přivezli jsme si odtud pochopitelně jamon, on však brzy pochopil, že dovednost ukrojit jej tak, aby to nebyl kus, který zůstane v puse nerozžvýkaný jako hovězí z jídelny, mu, coby chlapci s germánskými geny, zůstane navždy utajen. S  urputností sobě vlastní tento problém vyřešil. Jednoho dne přinesl domů obrovskou krabici. S tajemným usměvem mi přikázal, abych vyklidila kuchyňskou linku, což nebylo vůbec snadné - kam najednou s kávovarem, robotem, květináči s bylinkama, košíkem na pečivo a všemi těmi potřebnými věcmi, co máte běžně po ruce? Na diskuzi však nebylo místo. Vše jsem bez řečí odsunula a čekala co bude. Obřadně vytáhl z bedny profi KRÁJEČ, umístil jej do naší pidi kuchyně, slavnostně jej zapojil a ukrojil si první neuvěřitelně tenounký jamon! Od té chvíle dělí svůj život na dobu před Kráječem a po Kráječi. Miluji muže požitkáře. Miluji svého muže :-).

Nemáte-li doma takového muže ani kráječ, nechte si prosciutto nakrájet v italské prodejně na Vinohradech, tam je krájí krásný mladý Ital sice na kráječi, ale s takovou láskou, že je přímo k zakousnutí- šunka i ten kluk.

Recept s prosciuttem? 

Odpouštím svému muži, že si první ukrojené plátky klade rovnou do úst. Ty další si pak dáme na talíř, na ně položím hromádku rukoly, posypu hoblinkami parmazánu, zastříknu olivovým olejem, pokapu krémovým balsamicem a přemýšlím, jak jsme jen mohli žít bez něj.

Penne se sýrovou omáčkou

Netvrdím, že vždycky vařím podle zásad zdravé kuchyně, ne vždy se mi podaří kulinářský majstrštyk a taky ne úplně pokaždé se mi chce věnovat jídlu kus své osobnosti. A když mám tři děti a muže a chci se jim všem zavděčit, zdravě, chutně a hospodárně je nakrmit a přitom nemám tolik času jako mívala Magdalena Dobromila, není pravidlem, že se mi každý den povede úchvatné menu, jen to nafotit a poslat do časopisu. A což teprve, když se zadaří den D (Debil, Deprese, Dost Drtivý, Down,...), jako třeba dnes: nejmladší dítě přišlo ze školy s brekem, že ztratilo bundu (jedinou teplou - ráno je kolem nuly)! Nejstarší dcera vzápětí volala se vztekem z Prahy, že k pořízení nové občanky (ztratila ji den po svých osmnáctinách, za týden se sice peněženka našla, ale všechny doklady již byly zablokovány...) potřebuje rodný list a ten je doma ve Vrchlabí! Fena Fína se zánětem dělohy po týdnu s antibiotiky na kontrole u veterináře: operace nutná, zítra musí pod kudlu! Kočka minulý týden zeblila terasu, pak zmizela a objevila se až dnes vyhublá jak lunt, nereagující na jídlo ani na vlídné slovo, takže znova na veterinu - bakteriální viróza, antibiotika a dostat do ní tekutiny každou půlhodinu injekční stříkačkou! Manžel na služební cestě v Bruselu - obvykle jedině dobře, ale zrovna dneska neé!
A co bude k večeři mamíí??? Krupicová kaše zavrhnuta, bramborové špalíčky ze včerejška odmítnuty, chleba s něčím neschválen. Metodu "spát bez večeře" neuplatňuji ani za trest, takže co budeme dělat? Těstoviny se sýrovou omáčkou! Jednodušší jídlo neznám (snad jen těstoviny s kečupem :-)) a tohle se snadno naučí i děti a moc jim to chutná, takže si holky uvařily samy a mně nechaly chvilku být.

Penne se sýrovou omáčkou
Penne jsou takové krátké trubky seříznuté do špičky jako brko ( italsky je penna pero nebo propiska).
Uvaříme je ve velkém hrnci v hodně osolené vodě podle návodu a protože jsou opravdu italské, tak přidáme k uvedenému času 2-3 minuty, poněvadž na al dente nejsou miláčci zvyklí. Po uvaření a slití vody zastříkneme olivovým olejem a promícháme, aby se k sobě nelepily a získaly sympatický hladký a lesklý povrch.

Sýrová omáčka:
1 balíček Nivy nebo jiného sýra
lžíce másla
200 ml smetany
strouhaný parmazán na posyp

V kastrůlku na lžíci másla rozpustíme Nivu za stálého míchání do hladka a zalijeme smetanou, povaříme pár minut, až omáčka malinko zhoustne a poté nalijeme na propisky a posypeme parmazánem.
V lepších dnech na másle osmahneme nejprve kousky kuřecího masa, pak teprve přidáme sýr atd...ale pořád se to ovšem krásně stihne za tu dobu než se uvaří voda a v ní těstoviny.

Dobrou chuť!

Spaghetti carbonara

Italská kuchyně se k nám dostala už dávno, špagety a pizza jsou klasika a základ rodinné kuchyně, to známe všechny. Před více než dvaceti lety jsem strávila rok v Římě, v rodině s malými dětmi a italskou kuchyni jsem si zamilovala. Myslím tím ovšem to, co se vaří u italů doma, ne co si dáte v italské restauraci v centru Prahy ani v centru Říma, kde se přizpůsobují turistům. Zkušenosti z italské rodiny výrazně ovlivnily moje vaření, na českou kuchyni se moc neodkazuji, svíčkovou a houskové knedlíky jsem se naučila terpve před pár lety.

Itálie se rozkládá v poměrně dlouhém pásu zeměpisné délky a kuchyně na severu je výrazně odlišná od té jižní. V severní části se, historicky vzato, potřebují lidé zahřát a nasytit, aby měli energii na tuhou horskou zimu, najdete zde tučná jídla, podobná těm našim; základem je špek, maso, cibule i knedlíky, jak je známe u nás. 

Na jihu jsou naopak ve vedrech snesitelná jen jídla lehká, zeleninová, základem je pasta, čili těstoviny z mouky a vody bez vajec, zelenina a olivový olej. Rostou tu rajčata, jaká jste nikdy nejedli, pokud jste tam nebyli. Olivovníky jsou všude, ve vesnicích má každá rodina svůj olivový sad a olej je jejich základním živobytím. Jako na Moravě má každý švestky nebo vinohrad a v každé vesnici je obecní palírna nebo moštárna, tak v Calabrii mají obecní lis na olej.

Moje rodina žila v Římě, ale Catarina je z Calabrie, takže jsem poznala více tu jižní kuchyni. 

Spaghetti carbonara jsem tam nikdy nejedla a pak ani nevařila, je tam špek a vejce, je to pokrm, typický pro studený sever. Recept vyzkoušela Mája, povedl se a protože naše zeměpisná poloha a navíc absence teplého podzimu nás nutí vytáhnout ze skŕíní zimní bundy, rodina toto jednoduché a syté jídlo k večeři jistě ocení.

500 g dobrých špaget

200 g slaniny nebo bůčku

100 g parmazánu

2 stroužky česneku

50 g másla

4 žloutky

50 ml smetany ke šlehání

sůl a pepř ( nejlépe čerstvě namletý )

Špagety uvaříme v co největším hrnci ( 5l ) v dost slané vodě ( 2 polévkové lžíce ). To je totiž základ pro uvaření dobrých nerozblemclých těstovin, krom toho, že nekupujeme ty nejlevnější z diskontu.

Čas uváděný na obalu, platí pro italské al dente, čili na skus. Dětem to nechutná, přidávám 2-3 minutky.

Mezitím si nakrájíme slaninku, oloupeme česnek a na velké pánvi rozehřejeme máslo a oboje osmahneme, kdo česnek nemusí, stačí v celku osmahnout pro vůni a pak vyndat a vyhodit. Uvařené špagety slijeme a necháme si trochu vody, ve které se vařily. Špagety přidáme do pánve ( proto musí být opravdu velká ). V misce si ušleháme žloutky se smetanou a většinou sýra ( trochu necháme na posypání ) a nalijeme toto na špagety v pánvi, kterou už jen mírně zahříváme, nesmažíme na plný ceres. Promícháme to celé dvěma vidličkami nadzdvihováním, aby se všechny špagety obalily vajíčkem a přidáme pár lžic vody, v níž se vařily, pro vláčný a hladký dojem. 

Na talíři opepříme a posypeme parmazánem. Dobrou chuť a pěkné zahřátí!

Ovesná kaše

Kdybyste se mě zeptali ještě tak před půl rokem, naprosto jasně vím co bych vám řekla. ,,Ovesná kaše? Děláte si ze mě srandu, to nikdy v životě nestrčím do pusy!'' Samozřejmě mě ani nenapadlo, že bych mohla sníst dokonce celou misku a ještě aby mi to chutnalo. To víte, maminka nám to nikdy nedělala, tak mi to prostě nechutná a abych řekla pravdu většinou mi to ani (když jsem to ochutnala ve školní jídelně, což samozřejmě není to pravé) nechutnalo. Jak už jsem ale psala, nedávno jsem najela na trochu zdravější stravu, proto jsem nucená občas si pořádně dobít energii. Začala jsem müsli kolečkama z ovesných vloček a dnes jsem se konečně odvážila udělat si ovesnou kaši. Řeknu vám rozhodně to není ten hnus z jídelny a dokonce mi to i chutná!
Na přípravu je to samozřejmě jednou z nejjednodušších jídel, ale v jednoduchosti je přece krása!

mléko 300ml
ovesné vločky 60g
sůl půl lžičky
med (nebo cokoli na oslazení)

Kolik si dáte mléka či vloček záleží jen na vás, někdo to rád hustší někdo řidší, proto je množství orientačně a na jednu porci.

Vše smícháme v hrnci a vaříme dokud kaše nezhoustne.
Dochutit můžete čímkoli co vám chutná. Mě například skořice a rozhodně s ní nešetřím (dobré jsou také marmelády, kakao nebo prostě co vás napadne :))

A ještě se s vámi musím podělit o to, co se mi povedlo náhodou dnes ráno, když jsem si dělala snídani!

Ochutnej Chutney

Děti jsou neuvěřitelně konzervativní. Trvají si na svých, jednou ověřených zkušenostech a hodnotách a je těžké přesvědčit je, aby vyzkoušely i jinou cestu, poučily se a pokročily dál.

Tak třeba nechtějí ochutnat nic nového k jídlu: "... nebudu to jíst, protože jsem to ještě nikdy nejedl!"

 "A jak chceš zjistit, jestli je to dobré, když to ani neochutnáš?" Nevím, nechci, nebudu,...

Na zahraničních dovolených pak tyto děti trpí hlady, po pár dnech se přejí i pizza a suché špagety, protože omáčka je hnusná ( pravá italská :-)). Problém je odbýt to namazáním chleba, protože i ten chleba je jiný než doma... 

Znám děti, které až téměř do dospělosti odmítají cokoli kromě řízku s brkaší a rohlíku se šunkou!

Doufejme, že jednou prozřou a zjistí, že existuje i něco jiného než jejich dvě až tři oblíbená jídla, a že přicházejí o spoustu příjemných zážitků, zprostředkovaných jejich chuťovými pohárky. Nezbývá nám než čekat, až se to zlomí a vařit pro ně zvlášť to jejich oblíbené, poněvadž nemáme to srdce nechat je hladovět, když jim nechutná to naše.

Koupila jsem fíky, v supermarketu zlevnily, vypadaly krásně čerstvě a letos jsme navíc prošvihli dobu, kdy u moře zrajou, takže pro mně byly první v tomto létě. Myslela jsem si, jak budou děti rády, pochutnají si na sladkém, ocení exotiku na sklonku sezóny... Nee! Neochutnal nikdo. Jak jsem mohla zapomenout na to základní pravidlo, že co jsem ještě nejedla, to nejím!

Tak jsem začala pátrat po receptech na využití fíků. Sladké moučníky jsem vynechala, to by vzalo stejný konec. Protože ta část rodiny, která jí všechno, je masová, rozhodla jsem se zakoupené ovoce zpracovat na omáčku k masu a pod maso. Z mnoha receptů na různá originální a nápaditá "chutney" (čatní) jsem extrahovala tuto podobu - k steaku a sýru ozdobu :

8 fíků na osminky

1 červená cibule na půlkolečka

50 g hnědého cukru

10 lístků čerstvé bazalky nasekané

balsamico na zastříknutí

sůl, pepř, chilli

olivový olej

Na olivovém oleji osmahneme cibuli, přidáme nakrájené fíky, bazalku, posypeme cukrem a necháme chvilku karamelizovat, poté zastříkneme párkrát balsamicem a 10 minut podusíme. Dochutíme solí, pepřem a špetkou chilli. Ještě teplé nalijeme do menších skleniček, obrátíme dnem vzhůru a po vychladnutí uložíme na dohled, neb to budem brzy potřebovat ke kozímu sýru a pečenému masu.

Dobrou chuť!

Slaný koláč

My tomu doma říkáme kiš (quiche), ale originální francouzský koláč je jiná třída. Tohle je rychlovka, lehká večeře, předkrm slavnostnějšího menu nebo svačinka na zítra.

Podle Babici můžete místo ricotty použít tvaroh, místo rajčat třeba cukety nebo mrkve a nemáte-li na parmazán, posypte to eidamem :-). Sýrových koláčů jsou na internetu tři hromady, já jsem jednou udělala tento a jiný už nezkouším, je nejlepčí!

Mimochodem sýrový quiche jsme si v sobotu objednali ve vinném baru Monarch Na Perštýně. Přinesli vychladlou pizzu s gumovým eidamem na povrchu, což jen dovršilo zklamání z celého podniku: postarším pinglům s pivními pupky jsem už od pohledu nevěřila, že by se vyznali v sortimentu vín a sýrů, které nabízejí. Jde o vinný bar, přitom rozlévají jen tři čtyři nijak zvlášť reprezentativní značky odněkud z moravy, na dotaz o kterého konkrétního vinaře jde, odpovědět neuměl, musel se jít podívat na etiketu. Jedna sklenka byla vychlazená, druhá už ne,... škoda, interiér je vkusný, vtipné kresby 

Jiřího Slívy jsou osvěžující, atraktivní poloha v centru by mohla být využita k nabízení jiné úrovně a navíc moravské víno si takovou prezentaci určitě nezaslouží. 

Takže k tomuto sýrovému koláči si dáme můj oblíbený Znovín Znojmo, například povedený Savignon 2011 Terroir Levure, bílé víno s přívlastkem pozdní sběr, vinařská obec Hnanice, trať Knížecí Vrch, cukru necelých 8, příjemná kyselinka kolem 6, takže pro dámy s chutí na sladké to moc není, ale k sýrům ideální. Ne, nejsem až takový znalec, ale před podáváním si etiketu ráda přečtu, ať vím co mne čeká.

Těsto:

250 g hladké mouky

125 g másla

2 lžíce kysané smetany

špetka soli

Ze surovin vypracujeme hladké těsto a necháme v lednici aspoň hodinu, nejlépe přes noc, čímž si vytvoříte i časovou zkratku.

Úplně nejvíc času ušetříte zakoupením hotového křehkého těsta na koláč, které je již rozválené a srolované v pečícím papíru, takže stačí rozbalit do formy. Mám ho v lednici připravené téměř pořád.

Náplň:

olivový olej na potření těsta

3 lžíce rajčatového suga ( omáčky z rajčat )

1 kelímek ricotty

300 g ( 1 krabičku ) minirajčátek

sůl a špetka bazalky sušené

10 lístků čerstvé bazalky

strouhaný parmazán

Těsto rozválíme a rozložíme na pečící papír vložený do koláčové formy, propícháme na několika místech vidličkou a necháme v rozpálené troubě na 150 st. chvilku zapéct, ne aby zezlátlo, jen se malinko zvedlo a zatáhlo. Trochu vychladlé potřeme olivovým olejem, rajčatovou omáčkou, rozetřeme ricottu, poklademe rozpůlenými rajčátky a lístky bazalky a posypeme strouhaným parmazánem. V troubě pečeme 15 minut. 

Pokud jsem vínko neusrkávala již během přípravy, je teď vhodná chvíle na otevření lahvinky, kiš podávám teplý, vystydnout nestihne, sní se okamžitě!

Dobrou chuť!

Lečo

Pro příznivce klasiky. Pamatujete to lečo v konzervě v menze za dvojáky? Já jsem ho teda ráda neměla, byly i lepší konzervy, třeba lančmít, ten jsem uměla na několik způsobů, pokaždé chutný, výživný, lehce stravitelný.

Ovšem tento recept, typický pro konec léta, kdy je ještě čerstvá zelenina k mání, nemá s tím dávným "lecčem" moc společného. Důležité je zeleninu nerozvařit na kaši, uzeninku zvolit podle chuti a doplnit čerstvým chlebem. Už podle rozpisu surovin nemůže jít o žádný blaf z jídelny.

5 rajčat - větší masité

5 paprik -tenkostěnné světlezelené

2 cibule

2 buřty

1 bobkový list

5 kuliček nového koření

2 hřebíčky

sůl, pepř

2 lžíce oleje nebo nejlépe sádla

Zeleninu omyjeme a nakrájíme. Do rozpáleného sádla dáme cibuli a koření a osmahneme do lehce zlatova. Přidáme papriky a 5 minut podusíme, nakonec rajčata a dalších 5 minut pod pokličkou povaříme. Vylovíme koření a bobek.

Buřty nakrájíme na kostičky a osmažíme na trošce sádla zvlášť a přidáme k zelenině až před podáváním.

Zůstanou tak pěkně zatáhnuté a křupavé, někdo je dává k zelenině do jednoho hrnce, jsou ale pak měkké a malinko rozvařené. 

Vejce vynecháváme, to už pak moc připomíná (ne)oblíbenou školní jídelnu .

Dobrou chuť!

Brokolicová polévka

Potřebujete jen:

1 brokolici 

kelímek 30% smetany 

sůl, pepř 

lžíce másla

2 housky nebo rohlíky ze včerejška.

Vylepšená verze: místo vody vývar, ale brokolice je natolik výrazná, že ochucení nepotřebuje.

Z brokolice odkrojte a vyhoďte košťály, růžičky opláchněte, zalijte trochou vody, osolte a uvařte téměř do měkka (10-15 minut).

Přidejte smetanu, ještě 2 minutky povařte a zahustěte tak, že ponorným mixérem párkrát zanoříte. Máme radši, když tam plave trochu zeleniny, ale může se i úplně rozmixovat na hladký krém.

Housky nakrájejte na malé kostičky ( starší se krájejí lépe než čerstvé ) a osmahněte na pánvi na kousku másla nebo na sucho. Houskou sypejte až těsně před konzumací, aby nenasákla a křupala.

Nepoužívám vůbec jíšky z mouky, zahušťuji jen rozmixováním části obsahu. Do gulášů rozdrobím kousek staršího chleba a do zelí nastrouhám bramboru. 

Polévka nebo omáčka se tím odlehčí a stane se přístupnou i těm členům rodiny, kteří jedou zrovna v dělené stravě a vyhýbají se obilninám. Stačí když si nedají přílohu.

Dobrou chuť!

Italská rajčatová polévka

Hlavně si nepleťte rajčatovou s rajskou!
Taková ta ze školní jídelny, co je v podstatě nějaký protlak rozpuštěný ve vodě a zahuštěný jíškou, ano to je ta česká rajská. No tak jo, někdy bývá i dobrá, ale až vyzkoušíte rajčatovou, můžeme si o rajské z jídelny ještě pohovořit... :-)

12 větších rajčat přepůlených

12 cherry rajčátek celých

plechovka nakládaných rajčat

sůl, pepř, olivový olej

50 g másla

lžíce olivového oleje

2 cibule

2 mrkve

2 řapíky celeru

2 stroužky česneku

1 bobkový list

1 stonek čerstvé bazalky

1 litr vývaru

sůl, cukr

12 mini mozzarellek

2 bagety

3 stroužky česneku

zelená petrželka

250 g změklého másla

strouhaný parmazán

sůl a pepř

Rajčata vyskládejte řeznou stranou nahoru na plech, posypte cukrem, zastříkněte olivovým olejem a osolte. Pečte v rozpálené troubě na 160 st., 30 minut. Poté přidejte na plech i cherry rajčátka a pečte dalších 10 minut. 

Máslo a lžíci olivového oleje rozpalte v hrnci, přidejte nakrájenou cibuli, mrkev, celer a orestujte. Pak přidejte rajčata z plechovky, bobkový list, bazalku, vývar a pečené půlky rajčat ( cherry nechte celá na ozdobení talířů ) a vařte 20 minut. 

Vylovte bobkový list, rozmixujte a dochuťte cukrem a solí.

Podávejte s česnekovou bagetou:

Změklé máslo smíchejte s rozmačkaným česnekem, nasekanou petrželkou, osolte a opepřete a tímto česnekovým máslem potřete plátky bagety nebo jej vetřete do zářezů, kterými našikmo naříznete bagetu zářezy po cca 1 cm. Posypte parmazánem a zapečte dozlatova a dokřupava.

Domácí müsli tyčinky(kolečka)

Celkem nedávno jsem začala jíst zdravě a docela mě mrzí, že spoustu lidí si stále myslí, že zdravě znamená hnusně, nebo že je to utrpení. Sladké mi moc nechutnalo ani dřív, takže to zas takový problém není(ale chápu, že pro spoustu lidí ano), ale s přílohami je to těžší. Nestýská se mi po nich, ale člověk musí zapojovat trochu víc fantazie při vaření, přece jenom je jednodušší uvařit těstoviny něčím, než vymýšlet cosi složitějšího.
Dneska je to ale o tom, jak zvládat to sladké, protože dávám recept na skvělé domácí müsli tyčinky (nebo jakýkoliv jiný tvar si t toho uděláte).

Potřebujeme:
banány (nejlépe přezrálé)
ovesné vločky
cokoli co vám chutná (sušené ovoce-doporučuji brusinky, oříšky a pro ty co si to nemohou odpustit klidně i kousky čokolády)

Rozmačkané banány smíchat s vločkami podle vlastního uvážení přisypat to co vám chutná, vytvarovat placku (nebo cokoli jiného :D) na pečící papír a dám péct na 180° asi 20-30min., ale lepší je si to hlídat.
A řeknu vám kam se hrabou müsli tyčinky!

Dobrou chuť!

Lilkové závitky

Letní lehké jídlo nebo příloha k masu. Lilky se dají sehnat i teď po sezóně a pěkné počasí babího léta nám dává ještě trochu naděje, že ta pohoda nekončí...

2 lilky

2 lžíce olivového oleje

500 g čerstvého špenátu nebo 250 g rozmrazeného

250 g tvarohu

sůl, pepř

sklenice rajčatové omáčky na těstoviny nebo domácí sugo

stroužek česneku

strouhaný parmazán

Podélně nakrájené plátky lilků potřete olivovým olejem a pečte v troubě asi 15 minut nebo ogrilujte na sucho nejlépe v kontaktním grilu.

Čerstvý špenát opláchněte v sítu a přelijte horkou vodou, nechte okapat ( rozmrazený vyždímejte).

Špenát smíchejte s tvarohem, osolte, opepřete.

Na konec každého plátku lilku dejte hromádku směsi a zarolujte. 

Rolky naskládejte do zapékací misky, přelijte rajčatovou omáčkou s rozmačkaným česnekem a posypte strouhaným parmazánem.

Pečte 20-25 minut.

Dobrou chuť!

Švestkový koláč

Je čas švestek, zrajou v sadech a kolem silnic a když pominu, že se dají velmi užitečně zkapalnit

( frťánek slivovičky v zimě do čaje! ), tak první co mně napadlo, je samozřejmě koláč. Sebrala jsem jich pár na zahradě a jdu do něj.

Jednodušší recept neznám:

Těsto

1 velký kelímek bílého nejlíp smetanového jogurtu

1 tentýž kelímek cukru

1,5 kelímku polohrubé mouky

1 prdopeč ( prášek do pečiva)

2 celá vejce

Smíchám v míse metlou, stěrkou rozetřu na plech, vymazaný máslem a posypaný strouhankou.

Na těsto nakladu rozpůlené vypeckované švestky těsně vedle sebe, posypu žmolenkou tak, že ovoce není skoro vidět, hned s tím do rozehřáté trouby a peču do zlatova (horkovzduch na 160st., 30 minut).

Žmolenka

1 hrnek polohrubé mouky

1 hrnek cukru krupice

1/2 kostky másla

Nejlépe zpracovat rukou na žmolky. Toto množství vystačí na dva plechy, v koláčové sezóně peču často, takže polovinu dám do lednice, vydrží i dva týdny, ale po upečení tohoto koláče budete stejně péct další nejpozději hned zítra! 😊

Pórková

Pod pokličkou pobublává pórková polévka....teda vlastně pobublávala včera večer, ale znáte to ne?
I když starší má přednost, já jsem tu s prvním receptem a to na pórkovou polévku, jak už snad někdo pochopil. Je to samozřejmě maminky recept a já jako správná dcera vařím podle maminčiných receptů.

Potřebujeme: 1pórek
                     1větší brambora
                     máslo

                     smetana nebo zakysaná smetana

                     sůl, pepř

Pórek důkladně umýt, nakrájet na kousky a vhodit do hrnce na rozpuštěné máslo. Bramboru(y) nakrájet na kousky a přihodit k pórku, zalít vodou a nechat tak 15-20min vařit. Doladit chuť solí a pepřem, rozmixovat (nebo taky vůbec nemusíte, podle toho jak kdo to má rád), přilít smetanu a je hotovo.

Dobrou chuť!!

Mia

Prázdniny

Prázdniny skončily a je tu škola, svačinky a pravidelné rodinné večeře, u kterých se probere, co kdo dělal a co by dělat chtěl. Já mám v plánu psát recepty a inspirace na rychlá a jednoduchá, oblíbená a vyzkoušená jídla. Opět bude chybět Mája, je ve škole v Praze, tak si alespoň udělá představu, co se doma děje, případně se inspiruje pro vlastní vaření.

Prázdninové domácí vaření zjednodušuji, a v tom horkém létě, jak se letos podařilo, ani nebyla chuť k jídlu, natož k trávení času u sporáku. Přes den saláty, navečer pak kus masa na gril. Po letech experimentů s marinováním a nakládáním jsme se shodli na tom, že nejlepší je stejně svíčková, vepřová panenka nebo krkovice, jen sůl a pepř, jednoduchý česnekový dip a k tomu dobré bílé víno!

Během prázdnin jsme vyzkoušeli i různé kuchyně, zapsali si pár zajímavých receptů a nápadů, které během roku určitě využiju.

Ochutnali jsme, co a z čeho se vaří v Řecku. Čerstvé suroviny, koupené ráno na místním trhu, udělají 90% úspěchu. Musaku jsem zkusila pak doma i uvařit, o recept se podělím, slibuju :-).

Majča potvrdila po svém návratu z měsíčního pobytu v Londýně, že anglická kuchyně je opravdu nudná, nic inspirujícího.

Největší gastro zážitek jsme si ovšem přivezli už poněkolikáté z Lesovny Žofín v Novohradských horách, kde nás chief cuisine Petr rozmazluje svými dobrotami z české kuchyně. Jídelníček je zdánlivě prostý - králík, zelí, knedlík,,.. Ale! Králík je šťavnatý a jemný! Zelí červené se skořicí a červeným vínem!  Knedlíky chlupaté, špekové, "obyčejné" bramborové, halušky,...! Nebo ty buchtičky s krémem! Žemlovka s jablky a tvarohem! 

Samozřejmě jsem vyzvídala recepty, něco jsem zapsala a budu zkoušet, ale jako Petrovi se mi to pochopitelně nikdy nepovede. A tak se budu celý rok těšit na poslední týden příštích prázdnin na Žofíně, kde pro mně už nejsou stěžejní cyklovýlety po novohradkách; po těch letech už tam znám každý pařez v lese; ale dobrůtky mistra Petra, těch se nikdy nepřejím!

Tak aspoň nějaké to prázdninové potěšení a výtvory.

Májinky mini focaccia.

Tak prý jediné, co Britové umí jsou Fresh džusy.

Už teď mi chybí grilování za teplých letních večerů...

Domácí zmrzlinka.

Chleba se sádlem a škvarkama. To je stejně nejlepší.

Penne těstoviny s ricottou a špenátem aneb Máji experimentování v kuchyni.

Pravé domácí smažené bramborové lupínky.

Spaghetti carbonara!

Tortillas na terásce.

Lesovna Žofín a Petr porcující božskou krůtu.

Tvaroh se špenátem v lilku a cuketě zalité rajčatovým protlakem. Nejlepší recept letošního léta!